Sto let stará fotka vypovídá
Foto: archiv autora

Sto let stará fotka vypovídá

19. 7. 2017

Nedávno jsem si přečetl povídku Ilji Hurníka z jednoho jeho Notýsku, v níž vzdává čest našemu dědečkovi Josefu Bártovi, otci devíti dětí, z nichž nejstarší Slávka je autorovou maminkou a nejmladší Lumír mým tatínkem. Předlohou pro tuto povídku se stala sto let stará fotka.
Název povídky TOTOFOTO vychází z nápisu tehdejší fotografické firmy, do níž se před sto lety vydali naši prarodičové s celou svou početnou rodinou. Tehdy netušili, jak těžké životní chvíle jim osud připraví a že tato fotografie bude jedinou, na níž je objektiv zachytil všechny pohromadě. Z povídky jsem se například dověděl, že u fotografa řídící B. vybuchl: „ Já řeknu našim Sokolům, že tu máte viset France Josefa. A jediného Sokola s manželkou už tu neuvidíte.“ Do života dědečkovy rodiny ale těžce zasáhla 1. světová válka. Nejdříve si odvedli nejstaršího syna Miroše. Brzy poté přišel úřední list: „Vojín Miroslav B. obětoval život za svou vlast. Kolomeje, Halič.“ Poté vojáci odvedli Vláďu. Z války se brzy vrátil se španělskou chřipkou, kterou nepřežil. Přes Porubu se přehnala povodeň, do divoké Porubky spadnul malý chlapec. Zdeněk se za ním vrhnul a vytáhnul z ledové vody, ale sám toto hrdinství zaplatil svým životem. Inženýr chemie Otakar se ve fabrice nadýchal jedovatého plynu, lékaři mu už nedokázali pomoci. Boženka toužila po klášterním životě, jeptišky ji přijaly, ale brzy poslali domů se souchotinami a posléze také pohřbili.
Povídka poté končí: „ Zatímco jí otec dohrával na varhany Klášterní zvonky, ostatní, byli už jen čtyři, Slávka, Miládka, Boleček a Lumírek, se vrátili z porubského kostela, doma si rozsvítili svíčku, odříkávali si růženec. A tu se objevil otec, svěsil se zdi zarámovanou fotografii a praví: Děti moje, plačte, máte proč, ale mně dopřejte, abych se radoval, abych děkoval Pánu Bohu za to, že mě tehdy přivedl k tomu fotografovi. Kdybych se byl zalekl, nebo jen zpozdil, nebyl by na obrázku Miroš, Vláďa, ani Zdeněček, ani… no ten… (Otakar, šeptl někdo)…ano ,Otakar a Boženka. Ale jsme tu celá rodina a navěky! Ani válka, ani nemoc nás z obrázku neroztrhá. Až se sejdeme tam nahoře, vždycky shlédneme naň dolů a rozsadíme se tak, jak to určil nebožtík, náš milý pan fotograf.“
Po přečtení povídky jsem svému bratranci Iljovi napsal,  že mám k povídce drobnou připomínku co se týče jména jednoho z našich strýčků.
Načež mi Ilja obratem odpověděl: „ Milý Jiří, svým dopisem jsi mě potěšil. Jsi poslední pamětník mých předků. Tu fotografii mám léta na očích. Aby to, co jsem o ní napsal, byla povídka a ne dokument, přejmenoval jsem našeho dědečka Bártu na Buroně. Od babičky jsem slyšel vždy jen Miroš, ale díky Tobě už vím, že to byl Jaromír.“

Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Staré fotky vypovídají o době, kdy byly pořízeny. Mám schovanou svatbu rodičů a pár fotek ze svateb tetiček. Byly to krasavice. Dobře napsané.
Jiří Bárta
Po mém dědečkovi Josefovi mi nezůstala pouze zmíněná fotka, ale i celá rodinná kronika, ve které dědeček zaznamenal životní příběhy svých předků a poté celé své rodiny, vč. svého nejmladšího syna Lumíra - mého otce. A mně, nejmladšímu vnukovi, připadl čestný úkol v zápisech do této kroniky pokračovat. Ta původní je už dávno zaplněna, stejně tak i její 2. díl a ke svému konci se blíží už také 3. díl. Díky tomu nebude nikdo z našich předků, ani současníků zapomenut.
Lidmila Nejedlá
Také mám pár cenných starých fotografií. Díky nim vím o babičce, kterou jsem nikdy nepoznala. Její krásná vysoká štíhlá postava mě fascinuje. Moc hezky jste nám o rodině napsal.
Alena Vávrová
Také mám z pozůstalosti po rodičích svých i manžela krabici starých zažloutlých fotografií. Někde je vzadu obvykle ink. tužkou připsáno, kdo na nich je, ale většinou tápu a mohu si to jen domýšlet. Mám v úmyslu na ty staré fotky, kde ještě sama vím, kdo na nich je, to dopsat. Pro ty další, které to bude případně zajímat.
Zuzana Pivcová
My máme také řadu starých fotografií, hlavně předků z otcovy strany, ale u většiny z nich bohužel nevíme, kdo to byl. Pokud vím, tak ve větvi předků otcovy matky byl údajmě c. k. vojenský kapelník a skladatel Karel Komzák, který je na týnském hřbitově i pohřben. Ale jeho jméno už dávno upadlo v zapomenutí. Je to hezké, když jste se dověděl takové cenné informace.
ivana kosťunová
Já jsem také propadla kouzlu starých fotek a snažím se co nejvíce dozvědět o životě mých předků. Žádnou známou osobnost se mi zatím vypátrat nepodařilo, ale i tak byl život mých předků zajímavý. Píši o tom na mém profilu v článku Prázdninová reportáž z 16.8.2016.