Obavy z ruské mafie při cestě do Ruské Karelie byly liché
Petrozavodsk - Velká kaskáda. FOTO: autor

Obavy z ruské mafie při cestě do Ruské Karelie byly liché

17. 7. 2017

„Veliteli Honzo, v letadle nemáme ani jedno místo“, takto mne vítala na letišti v Ruzyni Kristýna, jedna z účastnic naší první "Super Expedice Svatý Petrohrad a okolí“. A nebyla to vůbec legrace, jak jsem si nejprve myslel. V kanceláři společnosti Air Pulkovo mi tuto neblahou informaci potvrdili.

Dnes už neexistující CK, přes kterou jsme tuto expedici zabezpečovali, prostě naše rezervace nepotvrdila a my jsme tudíž zůstali bez míst v letadle. Chvíli jsem váhal, ale pak jsem zvolil osvědčenou metodu „Komenský – Frištenský“, tedy zdvořilé jednání, kombinované s tvrdým silovým, avšak férovým přístupem. Následně se rozezněly telefony na všechny strany a povedlo se.

Bylo nás celkem dvacet. Devatenáct z nás odletělo ještě o pár minut dříve, než bylo naplánováno, se společností ČSA, která ještě večer před naším odletem byla plně obsazena a jedna cestovatelka obdržela místo v letadle Air Pulkovo. Já sám jsem si to následně vyložil jako „pomoc shůry“ (v letadle ČSA se na poslední chvíli uvolnilo 19 míst) a zároveň jako takový určitý pokyn ze stejného směru, že mám totiž v organizaci klubových cestovatelských aktivit tohoto typu i nadále pokračovat. Toto všechno se přihodilo v neděli dne 6. července roku 2003. Tedy roku, kdy Svatý Petrohrad oslavoval 300 let od svého založení. Založení, jehož iniciátorem byl slavný ruský car Petr I – Veliký.

O našem záměru navštívit Sv. Petrohrad jsem informoval prezidenta spořitelny Ruské Federace – Sberbank na 20. Světovém kongresu spořitelen v Madridu (21. - 23. květen 2003). Bylo to na slavnostní večeři, které se zúčastnil španělský královský pár a celá řada španělských politických, hospodářských a finančních špiček. Udělal jsem nesporně dobře, protože v Petrohradě nám velice pomohl prezident regionální pobočky Sberbank, která v té době nesla název Severo-západní banka a působila na území velkém jako Francie, tedy 500.000 km2. A na tomto území žilo cca 10 miliónů obyvatel.

My jsme po příletu do Petrohradu zvolili poměrně netradiční postup. Místo okamžité intenzivní prohlídky samotného Svatého Petrohradu jsme hned první večer vyrazili nočním expresem do Ruské Karélie. Fakt je, že členky a členové expedice toto přijali se značnou nervozitou. V té době se totiž hodně psalo o ruské mafii, která se podle zpráv v médiích zaměřovala právě na noční expresy. A náš noční expres byl přímo ideální pro něco takového. Jeli jsme v podstatě liduprázdnou krajinou, kde jsme díky intenzivní záři měsíce viděli pouze lesy, louky, bažiny a kopce. 

Mnozí z nás se již viděli ve spárech nelítostné ruské mafie. Místo drsné mafie se však záhy objevila sympatická mladá dáma – průvodčí. Vypadala jako Karkulka. Byla podobně oblečena a měla také nezbytný košíček. Ukázalo se, že si u ní můžeme zakoupit vodku, víno a pivo. A to jsme také udělali. A udělali jsme dobře. Veškeré chmury se začaly rychle, s ubývající vodkou, rozplývat a postupně zavládla velmi pozitivní atmosféra. Místo ustrašených cestovatelů zde pojednou byla skupina odvážných dobrodruhů, která neohroženě putovala na dálný sever vstříc úžasným dobrodružstvím. Noc rychle uplynula a my jsme ráno byli v Petrozavodsku.

Když Petr I budoval fantastický Petrohrad, vybudoval zároveň Petrozavodsk, který představoval jakousi ekonomickou zónu. Zde byly průmyslové závody, především zbrojovky, které byly takto rozmístěny v dostatečné vzdálenosti od hranice impéria, což bylo nepochybně velice prozíravé. Petrozavodsk nás uvítal jaksepatří. Na obloze nebylo ani mráčku a na nás se velice hezky usmívalo sluníčko. My jsme však neztráceli ani minutu. Vzali jsme útokem krásnou výletní loď, která nás na svých podvodních křídlech dopravila po klidných vodách pohádkového Oněžského jezera na ostrov Kiži, kde se nachází úžasný skanzen. Je zde shromážděno více než 60 špičkových objektů lidové architektury z celé Karélie, tedy té ruské. Obytné budovy, stodoly, mlýny a kaple. A vše ze dřeva.

Nejhodnotnějším objektem je chrám Proměnění páně, který byl postaven v roce 1714. Při jeho stavbě nebyl použit jediný hřebík. Pracovalo se pouze sekyrami a dláty. Jako materiál posloužilo dřevo prvotřídních borovic. Chrám je vysoký 35 metrů a má 22 typických cibulovitých věžiček. Je trvale vystaven neuvěřitelným proměnám počasí. V zimě zde vládnou kruté mrazy, v létě mimořádná horka a do toho ještě zasahují silné deště a větry. A nic se neděje. Člověk prostě vidí, že staří mistři ledacos uměli.

Čas však letěl a my se museli vrátit do Petrohradu. Mimochodem, málokdo si uvědomí, že Petrohrad patří mezi nejmladší světová velkoměsta.  Je dokonce mladší než americký New York. New York existuje od roku 1664, kdy byla takto přejmenována dosavadní obchodní stanice Nový Amsterodam, která byla založena v roce 1626. Ve městě Petra I. – Velikého jasně dominuje baroko a klasicismus. Petr I si přál, aby Sv. Petrohrad představoval exkluzivní „ruské okno na Západ“. Proto pozval do Petrohradu nejlepší architekty z Německa, Itálie a Francie. Petrova myšlenka vybudovat nové sídelní město na bažinatém řečišti se mnohým zdála jako značně pošetilá. Výstavba však byla úspěšná.

Dnešní zhruba pětimiliónový Petrohrad se však díky tomu rozkládá na 40 ostrovech. Ty jsou rozděleny říčkami a kanály na téměř 100 ještě menších ostrůvků. A všechny tyto ostrovy a ostrůvky spojuje více než 300 mostů. V důsledku toho všeho patří Sv. Petrohrad nesporně mezi nejkrásnější světová velkoměsta. A ty kanály a mosty připomínají výrazně Benátky. Upřímně řečeno, nevěděli jsme, co dříve obdivovat. Všechny nás uchvátil Zimní palác, který si objednala dcera Petra Velikého u svého preferovaného architekta Bartolomea Rastrelliho. Uchvátily nás mimořádně bohaté sbírky Ermitáže, tohoto ruského chrámu umění. Naprosto nás ohromila Izákova katedrála. Nenechali jsme si pochopitelně ujít ani fantastické baletní představení ve slavném Mariinském divadle. Navštívili jsme rovněž Puškin (dříve Carskoje selo), Petrodvorec i Pavlovsk. V Puškinu jsme obdivovali Kateřinin palác, ve kterém se nachází světoznámá Jantarová komnata, resp. její velice zdařilá replika a rozsáhlé parky, v Petrodvorci množství soch, vodotrysků a kanálů a v Pavlovsku opět nádherné sochy, krásné parky a půvabné pavilony.

Podívali jsme se samozřejmě také na slavný křižník Aurora a v noci jsme se byli rovněž podívat na otevírání mostů, které umožňuje, aby velké zaoceánské lodě se dostaly po hladině Něvy až do Petrohradu. Při zpátečním letu do Prahy jsme si řekli, že se budeme muset v budoucnu zřejmě do Petrohradu vrátit, abychom si náležitě prohlédli všechno to, co jsme při této první návštěvě prostě nestihli.

cestování
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.