Vyhoďte děti z domova
Ilustrační foto: pixabay.com

Vyhoďte děti z domova

25. 7. 2017

Zní to možná hrozně, ale prospěje to mnoha rodinám. Z mladých Čechů se totiž stali maminčini mazánci. Ještě nikdy nežili mladí lidé v domácnostech svých rodičů tak dlouho jako nyní.

Zatímco generace dříve narozených se snažila co nejdříve osamostatnit, dnešní mladí se drží v pohodlí domova často, i když už je jim hodně přes třicet.

Je „mamahotel“ normální?

Ti, kterým je dnes k padesáti, vzpomínají, jak od osmnácti snili o vlastním bytě a samostatném životě. Mnozí se už v osmnácti brali a měli děti především proto, aby získali byty, protože obce a podniky je tehdy přednostně poskytovaly mladým rodinám. Dnes je tomu naopak. V mnoha rodinách to vypadá tak, že rodiče se chystají na penzi, ale v dětském pokojíčku se stále rozvaluje pětatřicetiletý syn. Výjimkou nejsou případy, kdy si lidé do svého pokojíku nastěhují i partnera či partnerku. Není to ani tak proto, že nemají kam jít. Mnozí z nich by pronájem či hypotéku na byt utáhli, ale doma je prostě pohodlí. Maminka pere, vaří, uklízí, takže se pro tento model už vžil výraz „mamahotel“.

Mnohým rodičům tato situace vyhovuje. Mají doma své milé dítě, byť je to dítě třicetileté, takže mají pocit, že jejich život je stále naplněn. Zejména ženy se bojí okamžiku, který psychologové nazývají syndrom prázdného hnízda. Tedy čas, kdy se děti odstěhují z domu, manželům se blíží penze a najednou mají pocit, že jejich život je jaksi prázdný. A to je špatně, shodují se psychologové. Etapa, kdy je dětem kolem třiceti, má naopak patřit tomu, že si rodiče začnou užívat život. O dítě se už postarali, teď mají před sebou závěrečnou část života. A ta má být odlišná od té, kdy dítě bylo malé. Jinými slovy: Starší generace by se měla začít proti tomuto trendu bránit a dát mladým najevo, že není zdravý.

Pro dobrotu na žebrotu

Jedna přední česká banka dělala průzkum, kdy lidem připadá ideální se osamostatnit. Sedmnáct procent Čechů uvedlo, že až se jim bude chtít, klidně i hodně po třicítce. Třicet dva procent si myslí, že by to mělo být po skončení vysokoškolských studií. Zbytek uvádí, že ideální doba je tehdy, když děti mají na vlastní život dostatek peněz.

„Syn mi přispíval na domácnost měsíčně tisícovku, za to měl každý den navařeno a plnou lednici,“ vypráví šedesátiletá Ludmila z Ostravy. „Já jsem samozřejmě jídlo ještě dotovala ze svého. Peníze nebyly problém, já měla dobré zaměstnání, můj muž také pracoval. Myslela jsem si, že syn prostě

šetří na vlastní bydlení. Pak mi došlo, že jeho každoroční cestování po Indii, Jižní Americe či Mexiku taky něco stojí, stejně jako jeho četné večírky s kamarády. Nešetřil, prostě si užíval. Ani ho nenapadlo, že by se ve dvaatřiceti měl ohlížet po vlastním bydlení. Já byla ráda, že ho máme doma, ale když jsem onemocněla, začaly problémy. Mých patnáct tisíc, které jsem dříve vydělala, rodinnému rozpočtu citelně chybí. Muž požádal syna, aby nám přispíval více a kluk se po třech měsících prostě raději odstěhoval. Má podnájem s kamarádem. Tak teď přemítám, zda s námi tak dlouho nezůstával jen proto, že to pro něj bylo výhodné. Asi mu teď nechybíme, moc nevolá, moc sem nechodí,“ popisuje Ludmila ne moc povzbudivý příběh.

Začněte myslet i na sebe

Podle dalšího průzkumu zůstává v České republice u rodičů přes třicet procent devětadvacetiletých, stejné to je na Slovensku. V Itálii žije s rodiči dokonce až devadesát procent třicátníků, naopak ve Spojených státech odcházejí děti z domova nejčastěji mezi osmnáctým a dvacátým rokem. Tam je to tak proto, že často odjíždějí za studiem do jiné části země a kvůli velkým vzdálenostem nastává stěhování.

Sociologové se shodují, že na tom má podíl nejen finanční situace, ale i tradice. Například v severských zemích, kde je finanční situace lepší a byty pro mladé dostupnější, se lidé osamostatňují po dvacítce, ale v Polsku žije u rodičů plných čtyřiačtyřicet procent třicátníků. Tam za to může ovšem nejen to, že si mladí prostě vlastní bydlení nemohou dovolit, ale i to, že kvůli silné katolické tradici spolu mladí lidé začínají žít až po svatbě a k těm dochází v čím dál vyšším věku.

Je fajn, když si rodiny rozumí a dospělé děti se stárnoucími rodiči dobře vycházejí. Ale v zájmu rodičů je uvědomit si, kde je hranice, kdy si to jen namlouváme, kdy je děti tak trochu využívají a hřeší na nekonečnou rodičovskou lásku. Věk padesát a výše je totiž doba, kdy má člověk myslet především sám na sebe.

Hodnocení:
(4.6 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidka Beranová
Paní Ludmila Linkensederová, má pravdu částečnou. Já mám syna taky doma, platíme společnými silami nájem a na ostatní si dělá brigády a mě tím nezatěžuje. Pokud vnuk nevydělává tolik, kolik by chtěl, musí hledat práci takovou, kde platí více. Teď je firma Amazon, stahuje svozem lidi do práce a dělají 12h směny a 3 dny volno. A mohla bych jmenovat další podniky, kde berou a hledají zaměstnance. Nikdy bych nedělala brigádu a tím podporovala syna nebo vnuka !!!. Chtěl si koupit pozemek, ale banky nařídily, aby měli naspořeno... Tak nevím, jak kdy si to bude moci dovolit. Bojí se i oženit, protože neví, jestli by uživil ženu na mateřské. Ano pro mladou generaci nedělají skoro nic a je to smutné..
ivana kosťunová
Vlastní bydlení ať už byt, nebo rodinný domek, je čím dál dražší a člověk s průměrným platem na něj nedosáhne. Banky díky regulaci ČNB zpřísňují podmínky hypoték, takže vlastní bydlení je čím dál hůře dostupné. Než vyhazovat peníze za drahé pronájmy, které stejně vlastní bydlení neřeší, je daleko lepší bydlet nějaký čas s rodiči, a na vlastní bydlení si alespoň částečně našetřit. Je přece normální, že si rodina pomáhá.
Dagmar Anderlová
Souhlasím s článkem .Mám kamarádku má 30letého syna má vlastní byt který mu koupila babička a stejně se drží máminy sukně ,ale tento mužský je vyčůraný .Mamka vypere vyžehlí navaří atd. nepřispívá skoro nic .Byt pronajímá .Já bych ho hnala sviňským krokem . Možná každý tuto možnost nemá ,ale.....
Ludmila Linkensederová
S článkem nemohu souhlasit.Generace dříve narozených měla úplně jiné sociální podmínky pro život.Byly novomanželské půjčky, podnikové byty zdarma, stavba bytů svépomocí, bezúročné půjčky z FKSP, jisté zaměstnání a tím i stálý příjem. Mám vnuka 25 let. Od svých 17 let žil u mě, jsem vdova samoživitelka 70 let. Z jednoho příjmu jsem ho držela finančně na škole, živila jsem ho a oblékala plus malé kapesné. Jeho maminka by ho neuživila, protože je sama samoživitelka a má ještě dalšího o 11 let mladšího syna.Vnuk si strašně moc přál bydlet sám. I když měl práci ,vydělek byl nízký. Pracuje jako řidič u spediční firmy. Je to už třetí zaměstnání. Není líný ,ale jeden zaměstnavatel neplatil vůbec, další dali na pracovní smlouvu pouze minimální mzdu. Tak si spočítejte, kolik měl peněz. Navíc jezdí denně cca 100 km obě cetsy. Zaplatila jsem mu kauci na nájemní byt a od února bydlí sám. Má jen pokoj s kk a koupelnu. Bohužel zaplatípouze nájem a na ostatní mu nezbývá. A to pracuje min. 10 hod.denně plus cesta. Takže já mám ve svém věku dvě brigády , občas mu dám najíst a na benzin. Blíž žádná slušná práce není. Znám hodně firem kde k platu dávají tzv.černé peníze, ale když přijde nemoc, tak můžete jít na ulici. Stejné je to i v gastronomii. Vím co píšu, znám tyto lidi. Dnešní doba je pro hodně mladých lidí strašná. Nedivím se , že jich hodně skončí na ulici. Někteří rodiče vyhodí své dospělé děti na ulici a vůbec si neuvědomí, že oni měli sociální podmínky úplně jiné, než má dnešní mladá generace. Je mi jich upřímě líto.
Jarmila Fialová
Já tedy moc nesouhlasím,není snadné hypotéku získat-kam tedy má jít mladá rodina bydlet?
Hana Fišerová
S článkem zcela souhlasím. Jen bych dodala ,že rodič mnohdy nestačí zírat jak nedospělý dokáže být vzdělaný, čtyřicetiletý a ve svém oboru úspěšný člověk. A není to jen v utrácení veškerých a mnohdy i značných příjmů za dovolené, sporty, parádu a sebeprezentaci. Šok může být i názor potomka na neschopnost a flákačství kolegů v práci a vůbec lidí kolem. A je úplně jedno jestli jde o starého mládence nebo starou pannu.
Soňa Soňa
"Jedna přední česká banka dělala průzkum..." - osamostatnění se mladých lidí je u nás spojeno většinou s hypotékou na bydlení a to znamená výměnu "závislosti na rodičích" (kde ale jde vlastně o vzájemnou a nepodmíněnou pomoc) za téměř doživotní závislost na bance. Rodiče pak v důchodu následně vyřeší svoji sníženou životní úroveň zastavením nemovitosti bance. Výsledkem je, že potomek nic nedědí a stává se doživotním nádeníkem. Kdo si zaplatil tenhle článek?