Další české a židovské stopy v putování po Podkarpatské Rusi - Mukačevo a Chust
Foto: archiv autorky

Další české a židovské stopy v putování po Podkarpatské Rusi - Mukačevo a Chust

12. 8. 2017

Mukačevo se svými 80 tisíci obyvateli je druhým největším městem Zakarpatí. Rozkládá se  v údolí řeky Latorice v místě, kde řeka opouští hornaté území a vtéká do nížiny. Mukačevo bylo známo poměrně velkou židovskou komunitou chasidského vyznání. Jednalo se o tzv. Aškenáze, kteří se na Podkarpatskou Rus přestěhovali po pogromech hlavně v Německu. Židé se většinou věnovali obchodu a službám. V roce 1944 byli všichni deportováni do vyhlazovacích táborů Treblinka a Osvětim. O počtu Židů vypovídá i to, že ve městě bývalo 50 synagog a dnes funguje jen jedna.

Centrum města tvoří náměstí Míru, dříve Leninovo. Jeho dominantou je budova novodogotické radnice. Na pěší zóně, jež je lemována mnoha restauracemi, je několik památníků a soch. Největší z nich je sousoší Cyrila a Metoděje. Nás ale nejvíc zaujala socha, která je věnována obyčejnému kominíkovi. Bertalon Tovl ve svých 70 letech stále leze po střechách a stará se o komíny. Je legendou celého města a socha oslavuje jeho práci. Místní lidé věří, že když ho potkají, přinese jim to štěstí. My s kamarádkou jsme měly tu čest setkat s s ním osobně. Přijel na kole k soše a místní TV ho natáčela do nějakého svého pořadu. Zda nám přinesl štěstí, poznáme časem. 

Nejznámější a také nejstarší památkou je hrad Palanok, tyčící se nad městem na sopečném kuželu. Byl založen ve 14. století a měl sloužit jako nedobytná pevnost. Název je odvozen od středověkého opevnění původního slovanského hradiště s kůlovými hradbami - palisádami. Asi nejznámějším obdobím v dějinách hradu je 17. století, kdy Helena Zrinská společně se svým synem Františkem II. Rákoczim hrad bránila před císařskými vojsky. Z hradeb je nádherný pohled na panorama celého Mukačeva.

Jako cíl znovupřipojení Podkarpatské Rusi k Československu si právě hrad Palanok vybral Miroslav Sládek v 90. letech, kdy jako poslanec zákonodárného sboru ČR  na tomto hradě vyhlásil, že se opětovné připojuje tato část bývalého Sovětkého svazu k naší zemí. V té době ještě bylo Československo jednotným státem. Došlo k tomu, že pan M. Sládek byl okamžitě z hradu za doprovodu československých diplomatů deportován vlakem zpět domů. Proč si zrovna vybral Mukačevo, není zřejmé. V městě žije v současné době velká maďarská menšina a ta by se asi raději nechala připojit k Maďarsku.

Cesta z Mukačeva do Chustu se ani dobře nedá nazvat silnici. Jedná se spíše o tankodrom. Obrovské díry auta objíždějí, náš autobus nakonec to také nevydržel a po 3 dnech jízdy zkolaboval a řidiči si museli jet na hranice pro náhradní. V Chustu je hlavní historickou zajmavostí zřícenina Chustského hradu. Jako české stopy jsme nalezli Masarykovu kolonii - obytné domy pro zaměstnance čs. státní správy. Domy jsou postaveny v zajímavém arch. stylu, snažící se  sladění dobové představy o kvalitním bydlení s respektem k stávající výstavbě.Také budova nádraží je dílem československé vlády.

V dalším vyprávění bude o vodě. Jednak o Siněvirském jezeře, ale také o městě Solotvino a jeho slaných jezerách (Mrtvé moře Zakarpatí)..Povíme si i o dalším městě a to bude Ivano-Frankovsk. 

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miluše Blešová
Přečteno jedním dechem a hned jdu číst další.
Jana Šenbergerová
V Mukačevu sloužil jako důstojník dědeček mého muže a narodila se tam jeho maminka, takže v jejím rodném listu bylo místem narození Mukačevo, i když už patřilo k Rusku. Obyvatelé Podkarpatské Rusi to nikdy neměli lehké.
Alena Vávrová
Jarmilo, Tvoje vyprávění je pro mne vždycky velmi zajímavé, jsi cestovatelka tělem i duší a umíš svoje postřehy a zážitky skvěle podat.
Soňa Prachfeldová
Jarmilko skláním se před Tvou cestovatelskou vášní. Jsi odvážná, vyprávění super a fotky též !
Helenka Červenka
Tleskám!
Jitka Hašková
Moc zajímavé, ráda se dozvídám o této bývalé části Československa. Těším se na pokračování.
Zuzana Pivcová
Někteří známí líčili dost mizernou situaci na Podkarpatské Rusi. Není se čemu divit, když tam asi někdejší sovětská vláda moc neinvestovala. Věřím ale, že tam jsou lidé dobří a řada památek.