Cibule
ilustrační foto: pixabay.com

Cibule

20. 8. 2017

V 17. století psali rytíři i básníci tzv. galantní poezii. Byla lechtivá, lehce prostopášná a já ji považuji za prostředek intimnějšího dvoření. Tak v duchu galantní poezie – o pár století později – přispívám básničkou Cibule.

 

Cibule je někdy hloupá.

někdy se i sama loupá,

přitočí se polehýnku,

ať se kouknu pod sukýnku!

 

Rád ji držím, z její vůně

tělo mé i duše stůně.

Svlíkám ji a ona hloubá,

jestli se mi oči úží,

jestli nejsem jenom trouba.

- Svlíknu ji na holou kůži!

 

Cibule – a sama pláče,

když mi do náruče skáče!

Stisknu ji, ať nevyskočí

z rukou mých. Jen ať se stočí

do vlhkého uzlíčku.

 

Cibule už hupky hupky

spěchá – ty můj mazlíčku!

Jak rád odlupuju slupky!  

 

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.