Hubnutí po menopauze. Proč to nejde?
Ilustrační foto: ingimage.com

Hubnutí po menopauze. Proč to nejde?

6. 9. 2017

I ženy, které byly celý život přirozeně štíhlé, po padesátce zpozorní. Břicho roste, tuku přibývá, přestože svůj životní styl nezměnily. Ale je vůbec třeba se pár kily navíc trápit? Co když ke stárnutí prostě patří a my jen zbytečně podléháme současnému šílenému kultu štíhlosti?  

Tyto otázky dělí ženy do dvou skupin. Jedna tvrdí: Je třeba se za každou cenu udržovat v kondici, začít nebo zintenzivnit cvičení, změnit jídelníček. Zkrátka, je nutné vstoupit do třetí životní fáze tak, abychom co nejdéle vypadaly jako dříve. Druhá skupina: Je to přirozený proces, ke stárnutí patří obtížnější spalování tuků, pomalejší metabolismus. Nač se týrat, no tak se mi dělá kolem břicha pneumatika, ale to neznamená, že si už do konce života nedám štrůdl nebo kávu se šlehačkou.

Ať už je přístup jakýkoli, faktem zůstává, že jen málokterá žena na své postavě nevidí ve věku po padesátce změny. „Značná část našich klientů v kurzech jsou ženy v menopauze,“ říká Iva Málková, zakladatelka hnutí STOB, který je považována za přední českou odbornici na hubnutí a zdravý životní styl. „V tomto období na sobě začínají pozorovat změny i ženy, které žily zdravým životním stylem a nepřejídaly se. Menopauza a přibývající věk u žen zkrátka přináší obvykle kila navíc a k nárůstu hmotnosti dokonce může docházet, i když mají stejnou pohybovou aktivitu a stejný kalorický příjem.“

Ano, taková nespravedlivost to je. I žena, která se nepřejídá a celý život byla štíhlá, se najednou pomalu mění v panáčka z reklamy na pneumatiky Michelin. „Nejhorší je, že se mi tuk začal usazovat v oblasti břicha. Začalo to nenápadně v padesáti, teď v šedesáti mám panděro jako pivař,“ říká jednašedesátiletá Marta z Prahy.

„Měla jsem období, kdy jsem se půl roku nenapila vína, nedala si ani kousek čokolády, natož nějaký dortík. Přestala jsem úplně sladit, piju jen čistou vodu a čaje. Přesto mám to břicho pořád. Cvičit se nedokážu donutit, stačí chvilka a všechno mě bolí. Nejsem na cvičení zvyklá, celý život jsem byla hubená. Teď jsem hubená, ale mám to břicho. Nejhorší varianta. To bych raději snesla velký zadek,“ svěřuje se se svým trápením. „To je normální, kašli na to,“ uklidňuje ji její kamarádka, stejně stará Jana. Ta přibrala za posledních pět let deset kilo. „Starší ženské byly vždycky oplácané, to jen teď se svět zbláznil a stalo se trendem, že anorektičky už nemají být jen mezi mladými dívkami, ale i mezi námi zralými ženskými. Nevidím nic špatného na tom, že se mi změnila postava. No je to průvodní jev stárnutí. Nemíním kvůli tomu hladovět nebo začít platit tisíce za poskakování v posilovně,“ líčí svůj postoj.

Pravdou je, že přibývá žen, které se změnami postavy po menopauze velmi trápí. Často to vede k psychickým problémům. „Místo toho, abych si užívala, že jsme s manželem první rok v penzi a dvakrát do roka cestujeme k moři, na pláži se pořád kontroluju, jak vypadám,“ říká čtyřiašedesátiletá Pavla. „Vtahuju břicho, nosím volnou tuniku až k moři. Pak ji svléknu a hup do vln. Úplně jsem přestala chodit po pláži v plavkách, necítím se dobře. Muž se mi směje, říká, že přeháním. Ale pak mě vyfotil, když jsem ležela na lehátku a já tam vypadala jako vorvaň,“ dodává.

Možná jsme natrefili na dámy přehnaně sebekritické, někdo by řekl až marnivé. Ale stačí  téma břicho a ukládání tuku po menopauze nadnést v dámské společnosti a vsaďme se, že podobné reakce uslyšíme. Problémem se dlouhodobě zabývá psychiatr Stafeno Erzegovesi z Centra pro poruchy příjmu potravy na klinice San Raffaele v Miláně. Má bohaté zkušenosti s tím, že klimakterium pro mnohé ženy přináší psychické problémy spojené právě s tím, že si přestávají připadat štíhlé, půvabné, žádoucí. „Menopauza znamená nejen pokles estrogenů, ale celé ženské hormonální výbavy, proto v souvislosti se změnou bazálního metabolismu tak často dochází ke zvyšování hmotnosti. Je to vlastně naprosto přirozený proces, divit se tomu je stejné, jako by se někdo divil, že člověku se časem dělají vrásky,“ uvádí. A dodává zajímavou věc. „Proběhlo na toto téma spousta výzkumů, lidé vyzkoušeli mnoho redukčních diet. Ale všimněme si něčeho, co má kolem sebe každý z nás. Ženy, které po menopauze  žijí aktivně, mají hodně přátel, povinností a zábavy, zpravidla nepřibírají tolik jako ty, které ve vyšším věku vedou klidnější život. Kdo má hodně aktivit, je to pro něj jakási potrava pro duši ale i pro tělo. Kdo má kolem sebe dobrou sociální síť, více se pohybuje a méně jí, udržuje si výkonnější svaly i mozek.“

Samozřejmě to neznamená, že žena, která běhá z kroužku do kroužku, hlídá vnoučata a vyráží na dlouhé výlety s přáteli, nemá po menopauze problémy s přibýváním. Může je mít úplně stejné jako žena, která žije mnohem méně aktivně. Ale podstatné je, že zpravidla nemá čas pozorovat, jestli je její bříško o centimetr větší nebo menší.

Takže, menopauza není moc milá kamarádka. Zpravidla vnese do života různé změny a ne úplně příjemné. Ale protože se této kamarádky nemůžeme zbavit tím, že se s ní přestaneme stýkat, nezbývá, než najít cestu, jak s ní vycházet. Každopádně je třeba si uvědomit, že úprava jídelníčku je  vhodná, ale bez toho, že se budeme hodně pohybovat a budeme v dobré psychické kondici, tedy tak trochu povzneseni nad to, že máme pár kilo navíc, není spasením. Zkrátka, odjakživa bylo přirozené, že starší ženy mají jiné postavy než mladší. Tak to bylo, je a bude.

Hodnocení:
(4.5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Stejskalová
Taky jsem po šedesátce přibrala. A to jsem měla starostí dost. Najednou jsem měla metrák i když se to špatně se mi dýchalo a obout ponožky a boty byl problém. Pak mi zjistili cukrovku 8.2. Dostala jsem prášky a radu co smím a co ne. Jo a zhubnout alespoň 10 kilo. To bylo v červnu. Přestala jsem úplně jíst bílé pečivo, sladký a tučný. Fakt je že jsem měla často krutý hlad, ale strach byl větší. Těch 10 kilo je dole a doufám že snad pomalu to bude i víc dole. Nikdy mě v obchodě nezajímalo spousta potravin, ale teď co hodně toho nesmím, mám problém. Vidím celé regály dobrot na který se nesmím ani podívat. Dřív mě to nezajímalo. Taky jsem dostala radu jak jíst. Rozdělit talíř na tři díly. Jeden díl přílohy ( tak maximálně hrst ) jeden díl maso a další zelenina. Jím i víckrát denně ale malinké porce. Včera jsme byli na obědě a já snědla jen polovinu porce a měla jsem pocit že prasknu. Zvykla jsem si a doufám že mi to vydrží.
Jana Šenbergerová
Co si budem povídat! Do 65 jsem byla štíhlá, vlastně jsem stále, jen s tím rozdílem, že se veškeré přírůstky na váze usazují na břiše. Když jsem byla kdysi dávno těhotná, nechal se slyšet můj gynekolog, že bych potřebovala přibrat, protože vypadám jako oteklá nit. Tak přesně stejně se vidím teď, jen bez vyhlídky na to, že by se "otok" časem sám ztratil. No co, život je změna. Někde ji musí být vidět. :-)
Věra Ježková
Od mládí jsem byla štíhlá. V jídle jsem se nemusela omezovat. Ve 42 letech jsem přestala kouřit a přibrala jsem. Asi za tři měsíce jsem byla na původní váze. Za pár let jsem začala užívat hormony. Přidaly se stresy v zaměstnání a s maminkou. Duši jsem léčila hlavně větším množstvím své oblíbené hořké čokolády. Váha šla nahoru. Dlouho jsem tomu nevěnovala pozornost, majíc jiné starosti. Jen jsem si pořídila větší oblečení; na hubnutí jsem neměla sílu. Pak jsem přestala užívat hormony. Odešla jsem do důchodu – dobrovolně o dva roky dřív. Maminka musela do DS. Život se mi zklidnil a já jsem postupně začala snižovat konzumaci sladkého. Asi po roce jsem se dostala na „ideální“ váhu; jsem zase štíhlá. Jen už se hlídám, abych nepřibrala.