Já už se nepoučím
ilustrační foto: pixabay.com

Já už se nepoučím

4. 9. 2017

Dál míjím tvoje břehy
a plynu k svému cíli,
dál chytám zlomky něhy,
když ledy povolily.

Dál hledám světlo ve tmě
a bloudím říší stromů,
dál říkám Prosím, veď mě,
když ztrácím cestu domů.

Dál křičím vprostřed snění
a strach mi hrdlo tíží,
dál prchám z osamění,
když čas se neohlíží.

Dál za klid málo ručím
a nikde nemám stání,
já už se nepoučím,
marné vše domlouvání.

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Hudečková
Zuzko, vydej knihu veršů, jsou krásné *****
Ilona Kolářová
*****
Elena Valeriánová
*****
Lidmila Nejedlá
Hezké, Zuzko.
Věra Ježková
„Ein Freund ist ein Mensch, der die Melodie deines Herzens kennt und sie dir vorspielt, wenn du sie vergessen hast.“ Albert Einstein
Jiří Libánský
Jednu z Tvých stěžejních myšlenek se Ti podařilo uchopit opět jiným způsobem a opět skvěle. A já opět žasnu, jak Ty to umíš.
Alena Vávrová
♥♥♥
Věra Lišková
Nádherně přesné, Zuzanko, děkuji.