Koutek cizích jazyků:  Azbuka nebo abzuka?
Foto: archiv autora

Koutek cizích jazyků: Azbuka nebo abzuka?

27. 8. 2017

Dámy a pánové,

ruský jazyk, byť slovanský,  je prostě zákeřný v tom, že v ruské abecedě - azbuce používá některá písmena stejná jako my, ale mají jiný význam. A dokonce i některá celá slova, jako třeba „krasnyj“  Takže například údajně měl kdysi průšvih moderátor televize, když ohlásil nastupující sovětské hokejové mužstvo: „A již na led vstupují molodci s hrdým nápisem CCCP na zádech“.  Jenže měl říci SSSR. (Svaz sovětských socialistických republik).  Že prý tím tehdy u televize skončil. Existuje názor, že to udělal schválně.

Anebo to známé MUPY  MUP napsané psacím písmem není žádný mupymupík. Čte se to MIRU MIR a znamená  to  SVĚTU MÍR !

Ta písmenka azbuky nejsou složitá. Nicméně – jak pro koho. Vzpomínám na svého spolužáka, Jirku Deneše, který s tím měl obrovský problém.  A tak se stalo, že byl nešťastnou náhodou vyvolán  k tabuli, aby přečetl domácí cvičení na téma: „Můj životopis“, které ode mne opsal. Začal číst: „Meňá zovút Líbor Fárskij“(jmenuji se…..). Přečíst to dokázal, ale vůbec nevěděl, co čte. Ruštinářka, přezdívaná Vasilísa, ovšem věděla, že se tak nejmenuje…

Když se tak nad tím zamyslím, proč tomu tak vlastně bylo?  Celý socialistický tábor měl povinnou ruštinu, ale nikdo rusky pořádně neuměl. Pokoušel jsem se rusky domluvit v Maďarsku a Rumunsku, ale ani ťuk. V Sovětském svazu jsem nebyl. Ruštinářky ve školách jistě byly dobré učitelky, ale asi svázané osnovami. Nebo za tím byla obecná nechuť k ruštině? Čistě proto, že byla povinná? Či snad antipatie k Sovětskému svazu?  Mně se libozvučná ruština líbí. Zvláště ruské písničky s charakteristickými tklivými, zádumčivými, ale i bojovými melodiemi. Znáte tuhle:

Gdě éta děvuška, gdě étot dom?            (Kde je ta dívenka, kde je ten dům?Gdě éta báryšňa, što ja ljubjom?                    Gdě éta báryšňa, što ja ljubjom?             Kde je ta slečna, kterou miluji?

……..a končí to happyendem:

Nátašo, býlo to chárašó…                      (Natašo, bylo to fajn…………..)

Mimochodem, znáte sovětskou verzi bible? Začíná slovy:  „Snačála ně býlo ničevó. Ni cára, ni vódky, ni balšój okťábrskoj revoljůcii“  (Zpočátku nebylo nic. Ani car, ani vodka, ani Velká říjnová revoluce.)

Jednou jsem si dovolil malé povyražení. Byl jsem předsedou maturitní komise na jiné škole, (jako stavaři jsme se v této funkci museli na stavebních průmyslovkách v Čechách a na Moravě střídat). A při ruštině jsem se příšerně nudil. Tak jsem do toho zkusil zasáhnout, což bylo mé právo. Řekl jsem zkoušenému (rusky):  „Dobře, studente, víte toho hodně o městě V. I. Lenina (Leningradu). Ale představte si , že jste tam na výletě a s někým se seznámíte. Teď, prosím, zkuste překládat po mně:

„Slečno, děkuji Vám za pomoc. Moc se mi líbíte. Mohli bychom se ještě setkat?“

Student: „Tovarišč……“ . A tím skončil. Naprostý kolaps. Ruštinářka bledla. Okamžitě jsem reagoval:  „To bylo jen tak mimo soutěž. Neberte na to zřetel, paní kolegyně.“  No ale řekněte - sjednávat si rande oslovením „soudružko"?

Jindy jsem měl v naší škole dozor u maturitních písemek z ruštiny - u studujících při zaměstnání. Měli povoleno používat slovník, ale téměř všichni ho měli otevřený na první straně. Na azbuce. Zajímavé…..Zamyslel jsem se nad tím a přicházím se zlepšovacím návrhem.

Jde přece o to domluvit se. Umět si říci o jídlo, o lásku, nabídnout obchod. A klidně česko-rusko-slovensko-podkarpatsky. Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. Ale musí to být slovem i písmem? Co takhle být jen dalším půlčlovíčkem, alespoň hovorově? A psát ruštinu latinkou podle hesla  PIŠ JAK SLYŠ. Tedy dle výslovnosti domorodců. Toto písmo jsem (zatím pracovně) pojmenoval abzuka. Vždyť Rusové latinku znají, dnes se i u nich vyučuje angličtina. Pracoval jsem na této myšlence společně s ruským pedagogem Alexandrem Dumkinem a byli bychom rádi, kdybyste ji kladně přijali.  Právě jsem vám, milí čtenáři,  předvedl několik ukázek praktického použití abzuky, jen si musíte odmyslet diakritická znaménka.

Význam ruštiny v tržním hospodářství zcela jistě zase vzroste a ruština se vrátí do našich škol. Ale je nutné pořizovat do škol ruské klávesnice k počítačům? Anebo pracně ruská písmenka vyhledávat na monitorech? Proč neusnadnit život studentům? Ostatně i u angličtiny se údajně v současné době pracuje na její zjednodušené verzi pro ostatní země EU. Řekl bych, že je to užitečnější nápad, než předepisovat každé slepici, kolik smí snést vajec, pokud je členkou EU.

Souhlasíte, přátelé?

OK = vsjo charašó ?  Aneb ať žije globalizace !

 

Titulní obrázek převzat z reklamy firmy  " UčebniceMapy.cz ", zveřejněné v magazinu i60. Jedná se o oboustrannou lamino tabulku A4 s ruskou abecedou, která pomůže začátečníkům při studiu ruštiny, ať již důchodcům - samoukům, anebo  studentům na Univerzitě třetího věku. Viz nedávný redakční článek Začít s jazykem po šedesátce? Ano, je to trend.

 

 

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
V Rusku jsem (bohužel) nikdy nebyla. Ale ruštinu jsem měla ráda a bavila mne jako i jiné jazyky a mohu říci, že dosud umím rusky číst, psát i mluvit. I když moje "proiznošenije i udarenije" léty bez praxe jistě hodně utrpělo.
Ilona Kolářová
Liborku, já si zas tak jistá nejsem, že se ruština vrátí do škol. Přiznám se, že s rusky mluvícími zákazníky nemám moc dobré zkušenosti.
Věra Ježková
Pane Farský, tak to mi nedošlo. Já byla vždycky naivní a důvěřivá. Asi mi něco z toho zůstalo.
Karel Hyndrák
Pasádka je mezipřistání. Ekipáž je posádka letadla. V Moskvě se nám Rusové chlubili, že mají nové letadlo, které letí Moskva - New York bez pasádky. Žasli jsme. To my zatím ještě starujeme a přistáváme ručně. Jó ekipáž. Vysvětlení, smích, atd.
Naděžda Špásová
Vidíš, Liborku, a já měla doma na ruštinu poradkyni, byla to moje maminka, která byla od Lvova. Jen neuměla pořádně psát. Zase jsem se pobavila. Taky jsem se v Chorvatsku snažila domluvit rusky, ale ta z paměti rychle vyprchala. Mám známou mladou dívčínu, která miluje ruštinu a nedá na ní dopustit. Je jí 22 let. Kdysi jsem si s Ruskou i dopisovala. Ale moc mi tato řeč, abych pravdu řekla, nechybí. Dost nesnáším hlavního zástupce tohoto jazyka.
Libor Farský
Ten nápad s abzukou byl samozřejmě myšlen v legraci, podobně jako "Hrátky s češtinou." (Informace pro Věrku Ježkovou) Jinak pro zájemce uvádím adresu univerzální klávesnice: http://oru.cz/. Příště se v "Koutku cizích jazyků" budu věnovat angličtině.
Janka Dudová
Já jsem měla ruštinu ráda. A stejně, jako dámy přede mnou, jsem skoro vše zapomněla. Nyní jsem koukala na to ,,I,,. Tak to mě vypadlo, díky za to znovupřipomenutí. Určitě mám raději ruský jazyk, jazyk osvoboditelů od fašistické krutovlády, než když slyším němčinu. Měla jsem z ní vždy, již jako dítě, husí kůži, bála jsem jí. To za ty všechny koncentrační tábory a usmrcené a umučené miliony človíčků. Jinak, proč by se studenti nenaučili azbuku, když se někteří učí o mnoho náročnější čínské, japonské a arabské znaky.
Anna Potůčková
Mně docela mrzí, že již rusky neumím, ač mně ruština hodně bavila ve škole. Ale jak člověk dlouhodobě cizí jazyk nepoužívá, tak zapomene. Nyní máme v práci hodně dělníků z Ukrajiny a díky nim jsme nějaké slovíčka oprášila, ale spoustě nerozumím. Rozhodně mně ruština jako těžká ve škole nepřipadala, nosila jsem z ní hezké známky.
Věra Ježková
Těší mě, že se vám libozvučná ruština líbí. Naopak mě poněkud děsí váš nápad s abzukou. A neumím si ho ani představit v praxi. Jak se můžu učit jazyk, aniž znám jeho psanou podobu? Samozřejmě si můžu slyšené zvuky zaznamenávat, jak je mi libo, ale pouze pro svoji potřebu. A dělat z převodu ruštiny na latinku „normu“? Jen proto, aby se chudáci mladí lidé nemuseli učit azbuku? Myslím, že naučit se celkem 33 písmen (10 samohlásek, 21 souhlásek a 2 speciální znaky) není nic obtížného, jestliže to dříve zvládaly děti již v páté třídě. V porovnání s citovanou angličtinou považuji za nesrovnatelně náročnější stále zvládat v angličtině rozdíl mezi psanou a mluvenou podobou jazyka, než naučit se jednou provždy pár nových znaků. Ruštinu miluji, vystudovala jsem ji spolu s němčinou na vysoké škole, umím ji učit. Ruská literatura je krásná a vždy jsem ji četla raději v originále než v překladu. (Ruskou klávesnici najdete na adrese http://oru.cz/.)
Marcela Pivcová
Liborku! S radostí nad tím, že ses zase na i60 vrátil, se k Tvému článku hlásím - Tvůj humor, kdysi nazvaný vlídným, tu chyběl. Tak zase vzhůru do školy! Nevím, jak znali ruštinu naši vrstevníci na dalších a dalších středních školách, ale v naší třídě byla řada studentů, kteří měli dobrou slovní zásobu a dokázali při ruštině spatra rusky promluvit. Bohužel, tehdy jsme neměli ještě k dispozici ruské poslechové nahrávky, takže jsme měli výslovnost i intonaci více či méně českou - alespoň já rozhodně. Po létech jsem dokonce přistěhovalému ruskému žákovi napsala sdělění do žákovské knížky rusky (pro jistotu jsem si to nechala od ruštinářky zkontrolovat).
Marie Novotná
Mne eto očeň ponrávilos.Sposíbo.
Zuzana Pivcová
Trochu víc rusky jsem se naučila jen v sedmé třídě díky dobré ruštinářce. Pak už jsem žila jen z podstaty. Nikdo z učitelů s námi rusky nemluvil a sovětští turisté se drželi pěkně v houfu a daleko od zdejších lidí. Když jsem byla v Gagře (Abcházie), mluvili tamní lidé pomalu ještě hůř než já a hlavně mluvit rusky nechtěli. Ale slyšela jsem, že skutečná ruská výslovnost byla od naší někdejší školní na hony vzdálená. S Rusy jsem přišla do styku ještě na mezinárodním kurzu němčinářů ve východoněmeckém Brandenburgu. Tam ale na ruštinu moc nedošlo, protože jsme měli nařízeno se bavit německy. To pro ně byla katastrofa, v životě neslyšeli, ač byli učitelé němčiny, mluvit Němce. V archivu jsem se po letech pokoušela vyřídit situaci s ruskou dvojicí ze Sibiře, jejichž dědeček byl legionář z Bechyně. Když jsem jim říkala, že éto górod na reké Lužnice atd., skoro jsme se všichni váleli smíchy. Neumím už nic, a když se mě nějaký ruský turista ptá v Praze na cestu, snaží se anglicky nebo je vděčen za mou českou informaci. Uznávám, že v rámci ekonomiky je ruština pro část světa důležitá, ale nic pro mě. P. S. Nicméně Taťánin dopis od Puškina jsem uměla nazpaměť, byl krásný a já nějakou jeho českou napodobeninu napsala dějepisáři.
Hana Rypáčková
Mám z tebe velikou radost Libore.. Jsi myslitel. Jen ať se mládež učí světové jazyky, práce bude málo a studovaných dost. A co v Řecku? Průvodkyně mladičká se musela naučit sléng, jinak by pannou nebyla. Líbil se mi název falena pro tlusté holky. Velryba. L
Jitka Hašková
Rusky jsem kdysi uměla dost. Měli jsme v 50. letech kroužek ruštiny, který vedla průvodkyně z Čedoku a chodili jsme v Praze po památkách. To mně hodně zajímalo a bavilo a také jsem hodně poznala Prahu, po srpnu 68 jsem přestala mluvit rusky a zapomněla, nevadí mi to a nepotřebuji si ruštinu připomínat.