Cyklistika patří v posledních letech mezi sporty, které si našly nejvíce aktivních příznivců. Bez ohledu na počasí vyráží armáda cyklistů na cesty. Pestré trikoty, helmy, speciální obuv a zejména kvalitní kola již dávno nejsou výsadou závodníků na Tour de France či Giro di Italia. Jízdě na kole propadly celé rodiny od nemluvňat převážených ve speciálních vozících až po seniory. Při míjení těchto jezdců, nezřídka i ve vedrech letošního léta, bývá často zřejmé jejich nesmírné vypětí a námaha. Až se naskýtá otázka, zda tady ještě platí ono okřídlené úsloví: „ Sportem ku zdraví.“
A přece existuje výjimka, kdy vidíte cyklistu pohodového, který si jen tak šlape krajinou s radostným výrazem ve tváři. Vedle klasických kol a přibývajících elektrokol se totiž stále větší oblibě těší takzvaná lehokola. Kola, na nichž jezdec při jízdě spočívá na pohodlném sedadle, ne nepodobném křeslu.
Kde se vzalo, tu se vzalo
První lehokolo se objevilo ve třicátých letech minulého století ve Francii. Protože jejich majitelé začali na závodech s přehledem porážet cyklisty jedoucí na klasických kolech, Mezinárodní cyklistická federace v roce 1934 nastavila technická pravidla tak, že se do nich lehokola nevešla. Jejich raketově stoupající sláva upadla a znovu vrací s cyklistickým boomem nedávné doby.
Žádné hrbení nad řidítky
Lehokolo je zkrátka pojem a lehokolisté jsou v tom dobrém slova smyslu nadšení fanatici, kteří si jízdu na něm nemohou vynachválit. Jedním z nich je Michal Marčák z Brněnska: „Na kole jsem jezdil od dětství, vystřídal řadu typů. Dokonce jsem na něm jezdil spoustu let do Brna do zaměstnání. Musím přiznat, že mě občas tělo pořádně bolelo. Až jsem objevil lehokolo, fantastický vynález! Občas se na nás lidé dívají s podivem a soucitem, jako na invalidy, co si vyjeli na výlet, ale platí to jen do chvíle, než šlápneme do pedálů a zmizíme za obzorem. Jízda na něm je skutečně paráda! Záda narovnaná, žádné hrbení se nad řidítky,“ říká nadšený sportovec.
Máte zájem? Stačí hledat
Pro leholisty existuje v republice během roku řada akcí, rádi se sdružují. Stačí jen si ve svém okolí - třeba na internetu - vyhledat některou z nich. Jistě vám poradí jak začít, jaký typ lehokola zvolit. Uděláte něco pro své zdraví a navíc můžete najít nové přátele. Lehokol existuje velké množství druhů (včetně tříkolek) v pestré cenové relaci, někteří vzhledem ke stylu jízdy přirovnávají lehokolo k chopperu. Jezdci na nich zvládají dálkové jízdy napříč kontinenty, nezklamalo ani v drsných podmínkách himálajských cest. A ač mohou někteří pochybovat, jízdu na něm se zájemce naučí za pár minut. Jediným výrobcem těchto kol v České republice je Aleš Zemánek, který s výrobou začal v roce 2000 v Uherském Brodě. Prvním spolupracovníkem mu byl jeho bratr. Dnes má firmě devět zaměstnanců, kteří vyrobí okolo tří set lehokol ročně. Až osmdesát procent produkce směřuje do Francie, Holandska, USA a objednávky už přišly i z Jižní Koreje a Číny.
Alena Kučerová pro portál i60
