Srdečné pozdravy ze Singapuru - Právo na vítr ve vlasech II
FOTO: CWA

Srdečné pozdravy ze Singapuru - Právo na vítr ve vlasech II

3. 9. 2017

Ne, tohle opravdu nepatří do rubriky Cestování (v Singapuru jsem nikdy nebyl a nebudu). Článek totiž není pouhou zajímavostí ke čtení, je to kousek skutečné a právě probíhající aktivity. Dne 27. července jsme zveřejnili článek s názvem Právo na vítr ve vlasech. Ve 29 zemích celého světa působí pobočky iniciativy CWA - Cycling without age. To se těžko překládá doslova, je to jízda na kole bez ohledu na věk, stručněji nejspíš „cyklistika v každém věku“. Osm tisíc jezdců (řidičů, pilotů) jezdí ve volném čase na třech tisících tříkolek a vozí na nich tisíce seniorů a zdravotně postižených lidí na krátké výlety. Lidí, kteří chtějí při jízdě opět cítit vítr ve vlasech, radost z pohybu na čerstvém vzduchu a znovu prožívat okamžiky štěstí z toho, že si na ně někdo vzpomněl, pomohl jim, potěšil je.

Tříkolka je vlastně elektrokolo, které má místo předního kola nápravu se dvěma koly a na ní jsou nastálo sedadla pro dvě dospělé osoby. Jsou však i jiná řešení. Dobrovolníci jsou všeho věku. Všichni zde pracují bezplatně. Kdokoliv může založit vlastní pobočku a připojit se k hnutí CWA. Musí přitom zachovávat pravidla, která jsou však dobře splnitelná. Neplatí se žádné poplatky (je volná licence) ani odměny, CWA je založena na šlechetnosti a laskavosti těch, kteří vše organizují a kteří vozí seniory na výlety.

Jak víte z minulého článku, dosud jsem si dopisoval s Olem Kessowem z Dánska, tedy zakladatelem CWA, ale to mi nestačilo. Ještě že tu máme internet a e-maily, tyto dvě zcela revoluční vymoženosti současnosti (jen si představte, co bychom dělali bez nich - ani bychom se o CWA nedozvěděli…). Tak jsem sedl a napsal e-mail Pernilce do Singapuru, protože ona je v CWA šéfkou (community captain) pro tuto část Asie. Už jsem ji zmínil minule. Ať mi promine, že jí říkám Pernilka, správně se jmenuje Pernille, ale když je to taková fajn holka ve věku mé dcery! (Pozor, poslal jsem jí ten předchozí článek, pochopitelně v češtině, a ona nelenila a s pomocí automatického překladače si ho přeložila. Určitě si překládá i tyto věty a snad se nezlobí, viď?). A už komunikujeme:

Jakou hodnotu podle tebe přináší CWA do života seniorů?
My v CWA vracíme seniorům pocit svobody a mobilitu (pohyblivost). Dosahujeme toho jak u lidí, kteří jsou ohroženi samotou, tak u lidí, kteří mají velkou chuť na nové zážitky a kteří se rádi přátelí s novými lidmi. Současně chceme, aby veřejnost více přemýšlela o tom, jak jsou senioři v současné společnosti vnímáni a že musí být více zapojování do jejího života, protože potřebujeme jejich moudrost a všeobecný přehled. Chceme také ukázat na možnost určitého prožitku dobrodružství v celém průběhu života a ne postupného poklesu kvůli věku a nedostatku pohyblivosti.

Proč ses ty sama zapojila do CWA a co ti to dává?
Osobně mě motivovala možnost propagovat cyklojízdy v Singapuru. Většina lidí dnes využívá taxíky nebo svůj vlastní vůz. Myslím, že to je škoda, jízda na kole je dobrá pro zdraví, neznečišťuje ovzduší, neohrožuje seniora pádem. Na kole si vidíme vzájemně do očí a můžeme lépe komunikovat. CWA mi dává hodně, protože zkušenosti ze setkávání se staršími a moudrými lidmi jsou pro mne prospěšné a současně úžasnou odměnou.

A co bys vzkázala českým městům a obcím, které většinou zajišťují ústavní ubytování seniorů (domovy pro seniory, domovy s pečovatelskou službou)?

Cyklistika bez ohledu na věk znamená vlastně malou investici do tříkolky (pozn. OČ: no, na české poměry možná ne malou, v cizině stojí 75 až 150 tisíc Kč a v ČR se nevyrábí, zatím), kterou musíme porovnat s užitkem, který přináší: senioři, kteří jezdí pravidelně, potřebují méně léků, spí lépe, mají méně konfliktů a o kus lepší život. Pro každého je důležité, aby se mohl dostat na čerstvý vzduch, kdykoli potřebuje. A co až se člověk dostane do věku, kdy nemůže řídit auto nebo jezdit na kole? Bude rád, když získá nové přátele a současně ucítí vítr ve vlasech? Já tedy ano.

 

Tady přistupuje k rozhovoru z Dánska Ole a doplňuje:

Města mají užitek z toho, že komunitní přístup k CWA znamená zapojení různých subjektů jako neziskových organizací, místních firem a zájmových skupin, jako jsou třeba cyklističtí nadšenci. CWA dovoluje každému, aby se aktivně zapojil a to pak vytváří lepší důvěru v samosprávu a lepší život seniorů. Radíme novým pobočkám, aby získávaly peníze v místě svého působení a společně s ostatními subjekty, protože to činí shánění potřebných prostředků na tříkolku méně skličujícím. (To ti děkuji, Ole…) Také fakt, že do opatřování peněz je zapojeno víc lidí, znamená, že se více motivují k vytvoření úspěšného programu.  

Mohou být dobrým organizátorem CWA i neziskové organizace? 

Pernilka: Neziskovky bývají skvělým organizátorem CWA. I některé naše „pobočky” v jiných zemích jsou neziskovky. Mívají dobrou místní síť včetně sponzorů a dobrovolníků, kteří snadněji nastartují celou iniciativu. Mohou se k nám připojit pomocí http://cyclingwithoutage.org/affiliate/, je to zdarma a stanou se součástí celosvětové sítě nadšenců. („Pobočka“ tu neznamená nějakou podřízenou organizaci, je to prostě partner dodržující stejná základní pravidla CWA – pozn. O. Č.)

 

Jak tedy začít?

Pernilka: Každý jednotlivec, místní komunita, město, městská rada nebo země má svůj vlastní postup. Obvykle se začíná snahou o získání peněz na tříkolku od místních podnikatelů a firem a také potřebného servisu k zajištění údržby. Dále se vyhledávají dobrovolníci, kteří se vyškolí jako piloti tříkolek, a kavárny, v nichž si cestující mohou dát šálek kávy. Věříme, že zčásti může pomoci i stát, avšak to hlavní přinášejí motivovaní a nadšení lidé.

Ole: Dobrým příkladem malé země s úspěšným CWA je Norsko. Tady se malá skupinka seniorů rozhodla, že přinesou radost do společenství starších lidí. Rychle se rozhodli, že půjde o všem otevřenou organizaci a že těžiště bude v těchto zásadních principech: možnost seniorů vyprávět příběhy svého života, šlechetnost (velkorysost) v přístupu k nim a pak ten „vítr ve vlasech“. Nedělají to pro peníze, nýbrž zcela zdarma,  Získali mnoho zkušeností ze své vlastní pracovní kariéry a to jim pomohlo vybudovat potřebnou strukturu. Jsou v tom velmi úspěšní a dnes je v Norsku již více než 200 pečovatelských domů zapojeno od projektu Cyklistika pro každý věk (CWA).

 

Co by sis, Pernille, v rámci CWA přála ty sama?

Aby si někdo v České republice tento rozhovor přečetl a nechal se jím inspirovat k zahájení CWA ve vaší zemi. Moc bych se těšila na spolupráci s tímto člověkem.

 

Uz-i-Rakousko.JPG

 

Tak to jsou slova dvou protagonistů CWA ve světě. Vidíme, že CWA je zcela nezisková aktivita, založená na velkorysosti a laskavosti lidí, kteří se rozhodli věnovat se seniorům. Jediné, co je pro provozování CWA potřeba, jsou a) tříkolky (drahé, avšak zřizovatelé seniorských domovů, nadace a firmy by se mohly spojit), b) dobrovolníci, kteří se nechají proškolit (odpovídají za bezpečí seniorů!) a občas nabídnou svůj  čas, c) organizace celého „projektu“, což zahrnuje vybudování sítě podporovatelů a dobrovolníků, právní a organizační zajištění apod. 

 

Co bude dál? Zkusím – i s vaší pomocí – vytvořit síť lidí a organizací, kteří by se na zavedení CWA v Česku mohli podílet. Nebude to jednoduché, neboť stovky neziskovek a rodin shánějí peníze a další pomoc a „vzít na kolo stařenku“ možná někomu připadne jako nedůležité. A pak nadšené dobrovolníky – přičemž mnoho podobných lidí už nyní někde pracuje, o někoho nebo o něco se ve volném čase stará. Zejména však bude třeba určitá organizace a tedy i hlavní organizátor, který se celého záměru ujme. Najdete-li někoho, kdo by se mohl a chtěl stát hlavním organizátorem vzniku CWA v ČR, ať mi pošle zprávu na malery@tima-liberec.cz.

 

Již nyní bych také uvítal někoho z vás, kdo by mi pomohl vyhledávat kontakty na lidi, kteří by mohli rozhodnout o finanční podpoře tříkolek. Mám vytipovaná města, výrobce a prodejce tříkolek, různé firmy, nadace a neziskovky a někdo by v nich mohl - u počítače, s pomocí internetu – najít kontakty na ty správné lidi. Vysvětlil bych, jak na to. Najde se někdo? Pište na malery@tima-liberec.cz.

O. Čepelka

 

Na snímcích: Pernilka projíždí Singapurem se svou klientkou. Rikši byly v Singapuru běžné již dříve. Důchodce vozí důchodce (Nový Zéland). A přidávám momentku, jak policejní pes před Bílým domem ve Washingtonu hledá drogy. Ano, CWA je droga.

Fotografie pocházejí ze Singapuru, Rakouska, USA a N. Zélandu. Autoři Cycling without age a S. Šankar (Singapur 2002). Na https://www.flickr.com/photos/cyklingudenalder/albums/ najdete stovky podobných fotek.

 

Můj příběh
Hodnocení:
(4.6 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie

Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.