Síla života
Foto: archiv autorky

Síla života

5. 9. 2017

Nedávno jsem byla v obchodě a tam se se mnou dala do povídání známá z nedaleké vesnice, s kterou jsem se už ale léta neviděla...  Na rozloučenou mi říká: "Vy jste stále stejná..."

Na tato slova jsem se jen pousmála a řekla - když si v koupelně nasadím své brýle, které mají 3 dioptrie - tak si myslím, že je tam někdo cizí...

Po cestě domů jsem si ihned vzpomenula na svoji maminku, která ve věku kolem 90 let mi často říkávala svou milou horáčtinou - ti ledi, ktery potkávám a poznávám, jsou všichni hezčí než bele v mládí - nechtěla jsem jí říkat, že je to tím, že jí zeslábl zrak a ona vidí hůř...

V prázdniny jsem zde měla také jednoho vnuka, s kterým jsem skenovala nějaké starší fotografie, abych je mohla někdy použít k článkům. Třináctiletý chlapec je ohodnotil velmi zajímavě - že jsou některé hodně "žertovné..."

 A už je to moc dlouho, co jsem dostala hezkou prezentaci, uložila si ji do Archivu a chtěla bych z ní dnes použít jen několik málo myšlenek:

Když se podívám do zrcadla, mohla bych upadat téměř do zoufalství, vždyť se pomalu ani nepoznávám.

Ale není přece důvod před zrcadlem slzet - mám fantastické známé, tichý a klidný život  - také svobodu, kterou věk přinesl. A také bych nikdy neměnila své prokvétající vlasy...

Mohu se jít projít, kam se mi zlíbí - prožívám vlastně období, kdy ještě hodně mohu, ale už málo musím...

Každé ráno mohu cítit vděčnost za každý krásný okamžik, který mi je dán, a každý večer za tyto nádherné chvíle mohu s velikou pokorou děkovat...

A vím moc dobře, že musím být vděčna i za svůj věk, neboť stáří to je cena za to, že jsem zůstala na živu.

V očích mládí vidíme plameny, zatímco v očích stáří vidíme světlo...

Nuže , ... jděme dál...

Není síla, která by zastavila ty, kdo sní -  kteří znovu povstanou z popela, kteří hledají v životě hezké okamžiky, ale také nezapomínají, že čas neustále běží...

 Na úvodní fotografii, která je z roku 1947, je vpravo úplně nahoře moje babička - bylo jí tehdy 57 let, já měla jeden rok. Jen jsem tím chtěla ukázat, jak tehdy takové vesnické babičky na Drahanské vrchovině chodily svátečně oblečené v neděli.

Ale ve všední dny většinou hlavně hodně manuálně pracovaly a přesto byly určitě  také velmi rády na světě...

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
Retro fotky mají své nenapodobitelné kouzlo, stejně jako takhle hezky citlivě napsané retro vzpomínky. ♥
František Schmíd
Pěkné a pravdivé,čas se nedá zastavit,ale co?Hlavně že můžeme vzpomínat a občas něco napsat! Zdravím.
Marie Ženatová
Děkuji Vám všem za dobrá slova...
Hana Rypáčková
Hezké...
Blanka Macháčková
Krásný a pravdivý článek. Hezké čtení teď po ránu.
Libuše Křapová
Maruško, to je krásné povídání :-)
Květa Chobotová
Od dětství se mi líbily babičky......děkuji za milé povídání, srdečně zdraví květa
Květa Chobotová
Od dětství se mi líbily babičky......děkuji za milé povídání, srdečně zdraví květa
Zuzana Pivcová
Děkuji za vyprávění. Mám ráda rodinné vzpomínání i fotografie.
Naděžda Špásová
Maruško, jsem ráda, že doba je taková jaká je. Když si představím, že bych tahle vypadala, tak musím přiznat, že by se mi to moc nelíbilo. Každá doba má své klady a své zápory. Ale napsala jsi to moc hezky.
Věra Ježková
Napsala jste to moc hezky. Svůj věk vnímám velmi podobně.