Není co závidět
ilustrační foto: pixabay.com

Není co závidět

25. 9. 2017

Budu tě čekat
v žlutavé barvě stromů
a zamávám ti,
až budeš přicházet,
až potají zas
zamíříš ke mně domů,
zahřát se chvílí,
možná už naposled.

A i když mluvíš,
už nemáš mi co říci
a v objetí nám
není co závidět,
láska jak tělo
nám hoří na hranici,
ze zbylé slzy
vyrůstá pozdní květ.

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.