Podzimní povzdech
Ilustrační foto: Pixabay

Podzimní povzdech

19. 10. 2021

Léto v dáli mizí, podzimu předalo svůj majestát,
v mysli se ještě bráníš, vždyť není o co stát,
své žezlo léto předalo, svůj odznak moci,
podzim se vlády ujímá a koho už teď zajímá, jak vlahé byly noci...   

Snad všechny teplé barvy má na své paletě,
barevnou škálou hned stráň si rozkvete.
Rezavá, červená, hnědá i žlutá,
krásou se probarví i stará vrba, co dávno je dutá.

Zemitá vůně podzim provází a mlžné ráno bývá,
později plískanice neschází a vítr břízkou kývá.
Pak zaprší a voda padá z nebe,
a první ranní mrazík, co za nehty nás zebe.      

I listí tiše prší ze stromů a třepotavě se k zemi snese, 
za zvuků nebeských zvonů,romanci o zmaru v přírodě nese. 
Krajina usíná, ztichlá, snad k nahotě své nechce se znát,
tak opusťme ji zasněnou, do sebe zahleděnou,
vždyť svůj sen o jaru už se jí začíná zdát....     

Moje poezie
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit


Zpět na homepage

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.