Moje angličtina
Ilustrační foto: pixabay.com

Moje angličtina

12. 10. 2017

Celý dospělý život jsem měla někde v hlavě zasunutou myšlenku, že bych se měla naučit dobře anglicky. V době školní docházky jsem musela pilně šrotit ruštinu, k tomu volitelně němčinu. Samozřejmě, jakmile jsem začala pracovat, angličtinu jsem potřebovala ve své práci. Profesí jsem programátorka a mateřským jazykem počítačů i programů je prostě angličtina. Tak jsem se rychle a efektivně doučila to nejnutnější, co jsem pro svou práci potřebovala. Ale občas mě přepadala touha umět i něco víc. Několikrát jsem začala chodit do jazykového kurzu, ale nikdy jsem nevydržela tak dlouho, aby to mělo nějaký viditelný výsledek. Ostatně jazykové kurzy v tehdejší době byly zcela jiné než ty dnešní. K dispozici byla standardní učebnice Angličtina pro jazykové školy I až IV. K poslední jsem se nikdy neprokousala. Prostě naučit se slovíčka, přečíst článek, udělat cvičení. A možná párkrát za hodinu se pokusit anglicky říct celou větu.

Nechci se ale vymlouvat na špatnou dobu, samozřejmě, kdo chtěl (a měl nějakou motivaci), anglicky se naučil. Jenže já jsem tu silnou motivaci tehdy prostě neměla. Kupodivu ani možnost vyjet do zahraničí a promluvit si s reálným cizincem mě nijak zvlášť nenakopla. Až jsem shodou okolností dostala na starost organizaci jazykových kurzů pro zaměstnance. A když už jsem zajišťovala angličtinu pro ostatní, připojila jsem se také. Pouze s myšlenkou, že si trochu obnovím to, co jsem se kdysi naučila a pravděpodobně stihla zapomenout. Ostatně děti už odrostly a vylétly z hnízda, a tak jsem měla více času.

Všimla jsem si, že se přístup lektorů k výuce angličtiny hodně změnil. Velmi zjednodušeně řečeno hodně mluvení, málo klasických cvičení, téměř žádné úkoly. A hlavně střídání různých zajímavých forem výuky. Angličtina mě začala bavit, a tak jsem hledala i další možnosti, jak ji používat. Ideální pro tyto účely je internet. Vyzkoušela jsem leccos a nakonec jsem zůstala u toho, co mi nejvíce vyhovuje. Pravidelné každodenní procvičování angličtiny v běžných situacích. Postupně jsem začala číst i anglické knížky. Sice jen ty se zjednodušenou angličtinou, které jsou určené pro studenty. V elektronické podobě jsou dostupné na internetu i zdarma. Dobře se čtou třeba na tabletu, kde máte možnost si rychle najít nějaké to neznámé slovíčko. Po jedné z inspirativních lekci angličtiny jsem si dokonce našla prostřednictvím internetu ženu k dopisování. Tedy spíše k mailování a později i ke skypování. Ze zajímavé formy procvičování angličtiny se postupně vyvinulo přátelství na dálku. Komunikujeme spolu už několik let a letos na podzim jsme se konečně poprvé viděly tváří v tvář. Strávily jsme společný týden a moje angličtina v tvrdé zkoušce obstála.

Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Také jsem v šedesáti začala jako samouk s vnoučaty tento jazyk. Mám plnou krabici pomůcek , nahrávek a knih. Slovíčka na záchod a do vlaku notýsky... Vnoučata se smějí mé výslovnosti, ale na překlad z AJ jsem dobrá, trochu si i čtu, al mluvit je stále horší a horší. Přeji hodně dalších jazykových příležitostí.
Naděžda Špásová
Na angličtinu jsem chodila několik let. Bohužel to skončilo mým odchodem ze zaměstnání. Ale něco v hlavě zůstalo, takže sem tam rozumím a přečtu. Mám v rodině angličtináře, takže žádný stres. Jste dobrá. :-)
Oldřich Čepelka
Dobrá zkušenost. Já na jazyky nejsem dobrý. Anglicky jsem se začal učit, když jsem chodil na střední školu, ale do kurzu pro pracující (my měli Aj zakázaný, museli jsme se učit jen německy, protože žádná Anglická demokratická republika na rozdíl od NDR neexistovala). ) Výsledek - pasivně umím velmi dobře, aktivně skoro vůbec, hodně umím říct, ale když někdo promluví... V cizině jsem byl vždy nejvýš na týden, to se nerozmluvíte...
Zuzana Pivcová
Když jsem před lety učila němčinu na jazykové škole, měla jsem svůj konverzační styl výuky, který se posluchačům moc líbil, protože opravdu mluvili, chyba nechyba. S učebnicí to mělo málo společného. Nejlépe se ale stejně člověk naučí v cizojazyčném prostředí, nebo alespoň i u nás s rodilým mluvčím. To Vám opravdu fandím, díky kamarádství Vás teď už asi angličtina nepustí, a to je dobře!
Věra Ježková
Váš přístup k angličtině se mi líbí. V našem věku už jde učení mnohem hůř než za mlada, ale když si najdete formu, která vás baví, je to paráda. Fandím vám. (Mám vystudovanou R a N na VŠ, v zaměstnání jsem musela číst v angličtině odborné texty. Mluvit – „jedině s kulometem v zádech“, jak kdysi pravil kolega o němčině.)
Věra Lišková
Nejsem ráda, že jsem nepokročila ve stejné snaze (číst anglicky) dál a zasekla se, jen díky své lenosti. Máte můj obdiv.