Připravte na stárnutí i svou zahradu
Ilustrační foto: pixabay.com

Připravte na stárnutí i svou zahradu

11. 10. 2017

Velký pozemek, mnoho okrasných rostlin, trávníky s cestičkami, skleník se zeleninou, to vše může jednou naše zahrady proměnit v nepřátele. Přesněji, ve vyšším věku už nemáme tolik sil zvelebovat okolí našich domů. Ze zahrady náročné na údržbu se tak může stát velký problém.

Ve středním věku si to malujeme v růžových barvách. Až budeme v penzi, budeme mít čas dloubat se v zahrádce. Budeme mít perfektní anglický trávník, bazén, jezírko, řádky zeleniny, pěkné květiny. Jenže ve vyšším věku je sice na jejich údržbu čas, ale ubývají nám síly a často i finanční možnosti. Taková pěkná zahrada vyžaduje neustálé sekání. To znamená čas od času novou sekačku, sílu na popojíždění s ní. Bazén či jezírko potřebují čištění, to je také namáhavá. Plevání, vyvážení koleček s plevelem, stříhání stromů, pečování o zeleninový záhon... To všechno vyžaduje určitou fyzickou kondici.

"Dvacet let jsem se těšil, jak si penzi užiju na zahradě," říká sedmdesátiletý Josef z Opavy. "Teď mě štve, že nemám zahradu jako soused, který má jen kousek trávy a samé jehličnany. Sedí pod stromem a luští křížovky. To já mám uprostřed trávníku kola květin, vedle záhony zeleniny. Všechno je to pořád zaplevelené, nemůžu se ohnout, bolí mě záda. Žena má revma, takže také na zahradě nic pořádného neudělá. Třešně už nejsme schopni posbírat, na strom nevylezu. Je to tady jeden velký nepořádek, my nevíme, kam skočit a všechno nám trvá déle než dříve."

Bezúdržbová zahrada? Ta neexistuje

Zahradníci a zahradní architekti se shodují, že je to typický obrázek zahrady českých penzistů. Všeho je tam moc, výsledkem je chaos a neustálý pocit: nestíhám, nezvládám, ubývají mi síly. Naopak mladé rodiny, které zakládají zahrady nyní, mají většinou jasný požadavek: Chceme zahradu co nejméně náročnou na údržbu. Ideálně, bezúdržbovou.

"Bezúdržbová zahrada prakticky neexistuje, ale dá se samozřejěm udělat tak, aby s ní bylo práce co nejméně," říká zahradní architekta Ivana Buttry. Ta například pořádá workshopy, na nichž zájemce učí, jak svou zahradu naplánovat či přetvořit, aby co nejvíce odpovídala tomu, jak si ji představují.

"Lidé si udělají živý plot z buků a pak se diví, že musejí hrabat listí," říká Petr Novotný, zahradník. "Setkal jsem se se staršími klienty, kteří měli na zahradě přímo lány zeleniny, vedle skalku s jezírkem a mezi tím samé ovocné stromy. Když byli v penzi, přišly nemoci a jejich zahrada se změnila v džungli. Jenže ji měli rádi a nebyli ochotni vyhodit ani kousek rostliny, o což zase naopak usiloval jejich syn, který bydlí ve vyšším patře rodinného domu. Nakonec se rodina pořád hádala jen a jen kvůli zahradě," vypráví.

Zásady, jak připravit zahradu na stáří

Existují zásady, nad kterými by se každý, kdo má nějaký pozemek, měl zamyslet už ve středním věku. Tady je ta hlavní: Jak budu žít v penzi? Chci cestovat, chodit za kulturou nebo bude můj domek a zahrada mojí prioritou?

Při první variantě je jasné, že zahrada bude muset být co nejméně komplikovaná. Zbavte se záhonů, vytvořte trávník, nasaďte nízké jehličnany, které potřebují nanejvýš sem tam zastřihnout. Pryč se vším z čeho padá listí, co žádá časté zalévání a kropení. Nejet v létě na týden k moři jen proto, že by neměl kdo kropit náš záhon cuket je poněkud zbytečné. Pokud je snem prožít stáří na zahradě, udělat si ji co nejhezčí a těšit se obdivnými výkřiky návštěv: Jé, vy to tady máte krásné, pak je třeba udělat si jasno, co tu krásu vlastně bude představovat.

Zbavme se všeho, co potřebuje otrhávat zaschlé květy, listy, vše co rádo zarůstá plevelem. Když je u cestičky hustý záhon s barvínkem, břečťanem či brslenem, sem tam nějakou travičku z něj vždy vytrhneme. Ale když je na tom místě záhon, kde se střídají floxy, růže, astry a další rostliny, které postupně rozkvétají a odkvétají a prorůstají jedna do druhé, je s ním práce jako hrom. Pokud se květin vzdát nechceme, volme jich co nejméně druhů. Keř růží u trávníku vypadá skvěle a postaráme se o něj snáze než když bude květin dvacet druhů a každá potřebuje něco jiného.

Pokud je pozemek velký, nezoufejme. Na stárnutí je třeba se připravit s tím, že když nám bude osmdesát, nikdy, ale opravdu nikdy nedocílíme toho, že celý velký pozemek bude perfektní, tedy pokud nemáme peníz na zahradníka nebo děti mimozemšťany, kteří každý týden zavolají: Mami, tati, jedu vám vyplevat zahradu. No, takové asi nemáme, že? Vykašleme se na to. Klidně nechejme velkou část pozemku zarostlou trávou a keři, aspoň se ptáci a hmyz budou mít kde zabydlet, beztak už přirozeného prostředí pro ně rok od roku ubývá. Udržme si kolem domu kus trávníku, nechejme jednu rostlinu či stromek, který máme rádi a jinak se džunglí na konci zahrady netrapme.

"Dříve jsme usilovali o to, aby na zahradě nebyl ani kousek plevele, manželce vadila i sedmikráska v trávě," říká šedesátiletý Milan z Rožnova pod Radhoštěm. "Pak přišly nemoci. Dostali jsme se z nich a došlo nám, že si chceme zbytek života užít. Najednou nám připadá směšné pachtit se po zahradě s nůžkami, postřikovačem na plevel a škůdce. Prostě jsme půlku zahrady nechali zarůst vysokou trávou, vysypali do ní sáček se semeny lučního kvítí a je klid. Sedíme, koukáme na motýly a nesečeme. Prostě nesečeme a jsme šťastni," vypráví.

Takže shrnutí: Bezúdržbová zahrada sice neexistuje, ale je na nás, abychom zavčasu mysleli na to, co s ní udělat, aby nám ve vyšším věku byla kamarádkou a ne příživnicí, která nám vysává síly.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Tomanová
Když jsem před třemi lety zakládala zahradu, myslela jsem na její údržbu ve stáří. proto jsem si vyrobila zvýšené dřevěné záhony a truhlíky, které jsou praktické a nemusíte se u nich ohýbat, plít je, atd. A navíc vypadají upraveně v každé roční době. Jsou na mých fotografiích v profilu. Doporučuji, máte stále na zahradě uklizeno. Záhony okolo pozemku mám zasypány borkou, na dvoře kačírek a kousek trávy od garáže ke vratům - rovná plocha, která se dobře seká. Jen s růžemi a levandulí budu mít práci stále, těch se nikdy nevzdám :-)
Jarmila Jakubcová
Letos jsem na dva záhony dala černou folii, tím nemusím záhony odplevelovat, jinak všude mám jehličnany v loni jsem nechala vykopat vistárie k vůli velkému spadu lupení na podzim a nahradila je břečťanem. Sekání trávy mně dělá firma, která zároveň trávu i odveze. Mám několik keřů ostružin, malin a kanadských borůvek. Myslím, že moje zahrada je nízkoúdržbová. Pěstuji jen každoročně bylinky a letos jsem zasázela rakytníky.
Elena Valeriánová
Máme kamarády, kteří jsou přesně v situaci, kdy už svou obrovskou zahradu plnou záhonů obdělávají jen s vypětím všech sil a za častých hádek s dětmi. Naše zahrada si už dva roky tak nějak žije vlastním životem. Dle potřeby je posekaná i jakž takž ošetřena, zdraví mi nic víc nedovolí. Ale zaneřádít ji jehličnany, to fakt ne. To se mi víc líbí ten nápad nechat ji částečně zarůst luční trávou, jen abychom ji pak nemuseli kosit kosou, to bychom asi byli sedření ještě víc. Máme samostatnou zahradu, tak až nebudeme na ni stačit přijde na řadu prodej.
Hana Rypáčková
Ta věta maminky Marie je pravdivá.Dělání chmury zahání.Ale o bezúdržbové zahradě sní kdekdo. Taky už nestíhám.....
Marie Ženatová
Článek se mi velmi líbí. Když jsme mívali až 150 králíků, tak se sekla zahrada jen dvakrát ročně, aby byla tráva a seno. Záhonů bylo také hodně, ale i tři děti měly přidělené svoje záhonky, takže všechna práce se zvládala v pohodě. Dnes už jsem víc než 15 let vdova a na všechno sama. Takže zahrada je víc zatravěná, koupila jsem si tu nejlehčí sekačku a sečení trávy třeba letos bylo pro mne hračkou, protože bylo sucho a tráva moc nerostla. Záhonků mám méně, na jeden si syn z blízké vesničky zasel řepu, kterou vyjednotil - pak už jsem plevel trhala já. Slabší větve na stromech také prořezávám sama, silnější řeže syn. Ale ve svém věku jsem ráda, že ještě zahradu zvládám - také si ovšem někdy řeknu, že kdyby byla poloviční, měla bych víc času na četbu, křížovky... ale zatím je dobře - u fyzické práce si dobře vyčistím hlavu. Moje maminka se dožila 92 let a stále ráda občas pracovala až do konce svého život na zahradě a jen říkávala: "Chodáce ledi, kteři mosijó moc let jenom ležet..."
Jana Kořítková
Přesně článek podle mého gusta, tak si představuji svoji zahradu, protože mám v háji záda, kolena a ramena cítím taky. Nízké jehličnany jsou dobrý nápad.
Drahomíra Stínilová
Všechno co se tu píše je pravda. V mém případě se jen odlišuje názor, že neupravuji zahradu pro to, aby tu někdo cizí pokřikoval nadšením, ale dělám to pro svůj příjemný pocit. Mohla bych oponovat v tom, že není nic krásnějšího než sednout si v letním ránu do stínu pod košatou třešeň , ze které,pravda, na podzim padá listí a v létě se musí i v koruně prostříhat. Nebo denně natrhat čerstvé ovoce, voňavá rajčata s bazalkou a pochutnat si na tom, zase pod třešní na zahradě. I když často tělo bolí, ale příjemně, taky někdy nepříjemně. Lépe než opejkat se někde na pláži u moře. To mám už vyzkoušené. Samozřejmě, že zahrada není ukázková, spíše upravovaná přirozeným růstem. Asi to nepochopí lidé žijící v bytech uprostřed města. Ale zahrada, kde se pořád něco děje, mi přináší stále inspirativní život. Až nebudu moci fyzicky pracovat, bude se to nějak řešit. Asi dojde na tento článek.
Blanka Macháčková
Máme velkou zahradu, která nás těší. Ale v článku je popsáno přesně to, co nás děsí. Zatím je to zastrčeno v našem podvědomí. Přesto budu ráda, když se toho dožiji.