Zvyšování sebevědomí? Naprostá nutnost
Ilustrační foto: ingimage.com

Zvyšování sebevědomí? Naprostá nutnost

13. 10. 2017

To už nezvládnu. To už pro mě není. To jsem v mládí zanedbala, na to jsem už teď stará. Přiznejme si to, taková myšlenka se občas vkrade do hlavy každému, komu je nad padesát. Někomu občas, někomu často. S nízkým sebevědomím se ovšem žije mizerně.

Na začátek si dejme příběh šestasedmdesátiletého Karla z Opavska. Jeho zálibou jsou počítače, internet, zkrátka vše, co souvisí s virtuálním životem. Jenže jeho rodina si až dosud myslela, že si na internetu akorát tak pročítá zprávy. Nedávno přišel šok. Karel poslal vnukovi video sestříhané z letní rodinné sešlosti na chatě v Beskydech. Vnuk to líčí takto: „Byla to naprosto perfektní technická práce. Záběry, které děda točil, podkreslil výstižnou hudbou, celé to mělo vtip, švih, spád. Zíral jsem. Nikdy bych do dědy neřekl, co umí.“ A to je co říct, protože vnuk je profesionální kameraman. A teď dáme slovo Karlovi: „Vida, jak málo stačilo a z dědka, se kterým nic není, protože pořád kouká do počítače, je hvězda rodiny. Vnuci mě pochválili, dcera koukala jako tele, manželka vůbec nepochopila, že jsem ten rodinný film natočil, sestříhal a rozeslal rodině já. Nejednou vidím, že mě mladí berou. Největší pochvala byla, když mi vnuk řekl, že jsem frajer. Obrovsky mi to zvedlo sebevědomí. Už jsem začínal mít pocit, že má funkce v rodině je jen mlčet a nepřekážet.“

Ten příběh je výstižný. Mladší ročníky se mnohdy vůbec nezajímají o to, co jejich starší příbuzní dovedou, co je zajímá, čím se baví. A starší ročníky si říkají, že to přece nikoho nezajímá. V lepším případě. V tom horším si myslí: Do ničeho se už pouštět nebudu, protože to beztak nezvládnu. Nepříliš vysoké sebevědomí je typické především pro starší generaci. Dnešní senioři byli v mládí vychováváni jinak, než dnešní děti. Ty ze všech stran slyší, jak jsou úžasné, výjimečné, mají spoustu možností, jaké zálibě se věnovat. Dříve děti doma spíše slyšely: Uč se, mlč, nevybočuj z řady, ať nejsou problémy. Výsledkem je často zbytečné podceňování se a sebevědomí na bodu nula.

„Nedovedete si představit, jak se zvýší sebevědomí lidem, kteří absolvovali kurz trénování paměti,“ říká Dana Steinová, předsedkyně České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging. „Ve výsledku například pro účastníky kurzů není problém si zapamatovat nákup o sto padesáti položkách, telefonní čísla i dlouhé číselné řady. Senioři, kteří byli nešťastní, že mají problémy s pamětí, najednou ke svému úžasu zjišťují, že zapamatovat si Ludolfovo číslo je vlastně hračka,“ vysvětluje.

Nabízí se otázka, k čemu je nám třeba znát v sedmdesáti letech Ludolfovo číslo. „A to je právě ono. Je to jedna z cest, jak si zvýšit sebevědomí. Znám případy, kdy lidé úplně ožili, když zjistili, co jsou schopni zvládnout, naučit se. Když to předvedli třeba vnoučatům, konečně se dočkali obdivu, pochvaly. Ale především se tímto na praktických příkladech učí zvládat techniky, které jsou pak schopni aplikovat v praxi pro osobní potřebu. Například se už necítí méněcenní a staří jen proto, že zapomenou, pro co šli do obchodu. Zvýšilo se jim sebevědomí, protože vědí, jak na to, aby nezapomněli,“ vysvětluje Dana Steinová.

Pětasedmdesátiletá Eva z Ostravy donedávna trpěla tím, že o ni její vnučka moc nejeví zájem. „Chápala jsem, že má školu, brigády, své zájmy. Zároveň jsem celé její dětství snila o tom, že budeme parťačky, až bude dospělá. Ráda bych si s ní povídala, vždyť je má jediná dědička. Ráda bych jí nechala všechny své šperky, obrazy, ale uvědomuju si, že ji vlastně neznám, že o setkání se mnou nemá zájem.“ Takto mluvila Eva ještě před rokem.

Nedávno se s vnučkou úplně náhodou setkala v divadle. Eva tam byla se svými přáteli, její vnučka se svými. „Zaslechla jsem, jak fešný mladý muž vnučce říká: Tedy, to je tvoje babička? Taková kočka? To je dáma. Co dělala, čím se živila? Vždyť vypadá jako hollywoodská filmová hvězda. Tak toto o mě řekl mladý muž. Vznášela jsem se až do nebe. Je fakt, že když někam vyrazím, dovedu se sebou udělat divy. Ten červený klobouk, který jsem tehdy v divadle měla, je opravdu monstrózní a nedivíme se, že mladého muže zaujal,“ vypráví Eva se smíchem. Jinými slovy, pár vět od cizího člověk jí zvedlo sebevědomí. „A víte co se stalo? Vnučka zavolala, že by mě přišla navštívit. A chtěla vidět moje fotky z mládí. A krásně jsme si vyprávěly o módě, o líčení. Najednou se na mě dívala jinýma očima a já si přestala připadat jako stará nudná bába,“ doplňuje Eva.

Je úplně jedno, jestli projdeme počítačovým kurzem, naučíme se Ludolfovo číslo nebo si vezmeme do divadla červený klobouk. Důležité je, že si dokážeme, že jsme schopni něco udělat, naučit se, upoutat pozornost, vyvolat obdiv. Nepotřebné malichernosti, které sedí spíše k mladým lidem? Právě naopak. Nízké sebevědomí mají lidé vyššího věku mnohdy častěji než nejistí puberťáci.

Hodnocení:
(4.3 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František Pašingr
Jaké zvyšování sebevědomí? Sebevědomí je vrozená vlastnost. Dokážu cokoliv, co si vzpomenu, pokud najdu čas se tomu věnovat. Ve stáří mne navíc trochu limituje kondice. Již neběhám s foťákem po horách, ale fotím holky v ateliéru. O práci ani nemluvím, tam člověk musí být stále v obraze.
Eva Krausová
Určitá dávka sebevědomí je možná přínosem, pokud člověk ještě pracuje. Není potřeba si říkat, přesáhla jsem padesátku, už nic nedokážu... Vážím si zaměstnavatelů, kteří přijímají bez problémů i starší ročníky a věří, že i oni mohou být dobří, či dokonce patřit mezi nejlepší. Ale v soukromém životě si myslím o sbevědomí vůbec nejde. Tam je spíš potřeba být sám se sebou v pohodě a pokud možno zbytečně nic neřešit, život prožít a ne jen přežívat...
Zdenka Jírová
Na svém sebevědomí jsem pracovala celý život a dnes jsem s ním docela spokojená. Už maminka mi říkala, vzdělávej se, hloupí lidé ničeho nedosáhnou a jsou k smíchu. Učím se celý život, v zaměstnání, v soukromí.Umím řadu věcí, které mě naplňují uspokojením. Nemusím si nyní zvyšovat sebevědomí tím, že začnu šplhat po horách, když jsem to nikdy nedělala ani se nutně angažovat v nějakých spolcích. Užívám si toho, co vím a nikdy se nenudím.
Zorka Horká
Vzhledem k tomu, že je jen tenká hranice mezi sebevědomím a egoismem, posilování sebevědomí u sebe a svých vrstevníků nechápu. Přece jistou míru sebevědomí má každý a "chtít výš a dál a poručit větru dešti." K čemu je to dobré? Myslím si, že ve vyšším věku je naopak třeba jistá míra pokory a umu k přijetí všeho, co někdy plíživě a někdy skokem přichází. Znát svoje limity a smířit se s tím, že se s věkem můžou posouvat, to je myslím si potřebná dovednost :-)
Věra Ježková
Naprosto souhlasím se Zuzkou a paní Janou. Zvyšovat si sebevědomí ve svém věku nepotřebuji. Na tom jsem musela výrazně zapracovat někdy kolem svých dvaceti let, neboť v důsledku výchovy jsem žádné neměla. Rodiče se nejspíš domnívali, že budou-li mi celé dětství říkat, jak jsem neschopná, uvědomím si to a budu pracovat na svém zdokonalování. A já přitom prahla po troše pochvaly.
Jana Šenbergerová
Nevěřím svým očím. To vážně někdo má potřebu někoho oslňovat, jedno čím? No, tak to jsem hodně divná, protože takové touhy jsem neměla ani jako mladá. Když se mi něco podaří, mám z toho radost, bez ohledu na to, jestli mi to někdo pochválí. Když se něco nepovede, svět se nezboří, bude se klidně točit dál, dokud ho ti ambiciózní a sebevědomí nějak nezlikvidují. Když mi někdo řekne, že dobře vypadám, vím své, mám doma zrcadlo a jasnou představu toho, že ta "paráda" tak jako tak skončí jednou na hřbitově nebo někde na polici v urně. Jo, a spoustu věcí už opravdu nezvládnu, zatímco spoustu už se mi prostě dělat nechce, zatímco dělám věci, které nezvládnou jiní, často mnohem mladší. Zajímají mě úplně jiné věci.
Zuzana Pivcová
Já vnímám sebevědomí, případně jeho zvyšování, jinak než jen jako vnější péči o vzhled a zapojování do různých aktivit s pocitem: To ještě dám (oblíbený výraz). Zkrátka jako uvědomění si sama sebe, toho, co mi je a není vlastní, pak se nebudu trápit se svým věkem a se svou výkonností. Ale v tom hrají významnou roli právě všelijaké ty návody, jak zdravě a spokojeně žít, uváděné příklady úspěšných jedinců. To vede nikoliv ke zvyšování, ale ke snižování sebevědomí běžně žijícího člověka. Abych se vznášela z toho, že o mně fešný mladý muž řekne, že vypadám jako hvězda, tak to bych musela být zkrátka pitomá, pitomá... jak zpívá jedna rocková skupina.
ivana kosťunová
Věty typu " to už bych nezvládla, nebo " to už se pro mne nehodí" slyším mezi svými vrstevníky dost často. Většinou tímto přístupem k životu deptají i své přátele a partnery. Proto preferuji lidi své generace, kteří se věnují svým zálibám, zajímají se o dění ve světě a nemají problém s tím učit se nové věci nebo vyvíjet nové aktivity. Pro to, aby si zvýšili sebevědomí to určitě nedělají, je to prostě jejich životní styl.
Mirek Hahn
Preferuji kultivaci schopnosti rozpoznat realitu a své reálné možnosti, před obskurním zvyšováním sebevědomí, které je prezentováno jako trend.
Hana Rypáčková
Návaznost na minulý článek. Hlavně si zvyšujte sebevědomí všelijakými kurzy a oblékejte se podle poslední módy. Důležité v životě je přece na sebe upozornit. Všechny generace si zvyšují sebevědomí, mladší v posilovnách a salónech krásy , jen hlubokým studiem málokdo.