Kočka je skvělý společník. Jak ale vybrat tu pravou?
Ilustrační foto: pixabay.com

Kočka je skvělý společník. Jak ale vybrat tu pravou?

17. 10. 2017

Tento spor je věčný: Je lepší pořídit si kočku nebo psa? Nikdy ho nikdo nevyřeší, počet příznivců psů a koček je přibližně stejný. Když vezmeme údaje z celé Evropy, počet kočkařů mírně převažuje, ale naopak v Česku je více pejskařů. Ovšem příznivců koček tady v poslední době tak přibývá, že se poměr sil možná časem změní.

Koček se v českých domácnostech zabydluje čím dál více. Typickým chovatelem jsou osamělí starší lidé nebo naopak lidé mladí, hodně pracovně vytížení, žijící sami ve městech, takzvaní singles. Odhaduje se, že v českých domácnostech žije milion sedm set padesát tisíc koček, ovšem nikdo není schopen spočítat tisíce dalších, potulných.

Kočka je nezávislá

A v tom je trochu problém. Přirozeností kočky je nezávislost, touha se toulat. Jsou tedy šťastné všechny ty, které žijí v bytech? Mnoho chovatelů koček přiznává, že ta jejich nikdy nevyšla ven. Ano je to tak, spousta těch z velkých měst prostě ven nechodí. Doma mají své záchody, prolézečky, hračky, a protože se nemusí venčit jako psi, majitelům odpadá nutnost chodit s nimi na procházky. Ostatně, jak jít na procházku s kočkou třeba v centru Prahy? Vždyť by se hned zaběhla nebo ji přejelo auto.

Na druhé straně je kočka naprosto ideální parťák pro člověka, který žije sám, i pro člověka staršího či nemocného. Nepotřebuje totiž moc péče a  v nejhorších případech, kdy třeba majitel musí do nemocnice, se o ni mohou postarat sousedé či známí. Na rozdíl od psa totiž kočka neštěká a nevyje smutkem.

Jakou kočku vybrat?

“Při pořizování kočky si je však nutné uvědomit, jakou si vlastně vybíráme. Zejména ve vyšším věku bychom si to měli pořádně promyslet, aby nám soužití s ní nepřineslo místo radostí starosti. Je to totiž podobné, jako je třeba vybrat si to správné psí plemeno. Koček je mnoho druhů a ty mají různé vlastnosti,” říká Alice Šimková, tajemnice Sdružení chovatelů koček v České republice.

Nejdůležitější je při výběru vědět, jestli jde o kočku zvyklou už od narození na kontakt s venkovním prostředím. Když si vezmeme odrostlé kotě, které s mámou vesnickou kočkou, vyráželo ze zahrady na průzkumy okolí, může se pak u nás doma nudit a dávát svou nudu najevo. Třeba trháním záclon, skákáním ze skříně na skříň, otravným nočním mňoukáním. Když si vezmeme takovou kočičku toulavou, která je už starší, očekávejme, že se bude domáhat venkovních výletů na sto procent.

Pokud bydlíme ve městě nebo prostě nechceme mít kočku, která se vydává na několikadenní výlety a my trneme hrůzou, zda se jí něco nestalo, rozhodně je vhodné volit kočku šlechtěnou, tedy plemeno, jehož příslušníci jsou zvyklí jen na život v bytě.

Ale i tito šlechtici a šechtičny v sobě stále mají prastaré geny lovců. Protože kočka je lovec, byť jde o nadýchanou chlupatou krasavici povalující se na polštáři. Majitelé by mohli vyprávět, jak stačí, aby na okenním parapetu přistál ptáček a spící kočička se během sekundy mění v útočícího tygra, který se snaží rozbít okenní sklo.

Kočka není pes. A naopak

Ale vraťme se k začátku, tedy k tolik diskutovanému tématu, pro koho se více hodí pes a pro koho kočka. Veterinář Alexandr Skácel tvrdí, že rozdíly mezi lidmi, kteří si pořizují kočky a psy, jsou velké. „Kočkám dávají jednoznačně přednost lidé svobodomyslní, citliví, ale také psychicky labilnější,“ říká. Fakt ale je, že právě s takovými lidmi je kočkám dobře,” míní. Typickými vlastnostmi koček je požitkářství, hrdost, nezávislost. Ne nadarmo se říká, že kočka se přijde pomazlit, jen když sama chce, zatímco pejsek zpravidla přiběhne hned, když ho zavoláme.Vetrináři se shodují, že člověk, který měl celý život psa, si má pořízení kočičky dobře rozmyslet. Může být rozčarován. Pokud se přesto pro kočku rozhodne, musí počítat s tím, že je jiná. To,  že si ho nevšímá, neznamená, že ho nemá ráda. Znamená to jen a jen to, že je to kočka a ne pes.

„Jen málokdy se stává, že by si člověk zvyklý mít psy pořídil kočku a naopak,“ říká veterinářka Hana Žertová. „Přitom právě pro starší lidi je kočka vhodný společník, ale její soužití s člověkem, který byl celý život pejskař, může být složité.“ Na druhé straně lidé, kteří jsou na kočky zvyklí, si bez nich život nedokáží představit a právě pro období, kdy jsou starší či už v penzi, jsou pro ně kočky ideálními společníky.

A protože podobně jako u plemen psů se také u koček mění móda a v některých obdobích jsou žádanější ta a v jiných zase ona, tady je několik plemen, která si v posledních letech Češi oblíbili. Podle povahy se při případnému rozhodování, jakou kočičku si vybrat, můžeme řídit.

- Britská. Je nyní velmi oblíbená kvůli své krásné šedomodré barvě. Je vhodná pro starší lidi, protože je dobromyslná a dosti líná. Vpodstatě je šťastná, když může ležet a nechat majitele kochat se tím, jak je krásná. Ideální pro každého, takže také pro starší lidi, ale pozor, počítejme s tím, že nás bude provázet dlouho, dožívá se až sedmnácti let.
- Ragdol. Říká se jí kočkopes, což naznačuje, že v mnohém může vyhovovat lidem, kteří přece jen tíhnou ke psům. Je velmi hravá, ráda aportuje, ale pozor, podobně jako pes, nemá ráda samotu. Potřebuje hodně pozornosti, kontaktu, her. Není nezávislá, naopak miluje lidi, a když se mazlí, člověk má pocit, jako by se proměnila v hadrovou panenku.
- Mainská mývalí. Je velká, dosahuje až patnácti kilo váhy. Je velmi inteligentní a ráda se nechává cvičit, takže je vhodná pro ty, kteří s kočkou chtějí mít kontakt, zábavu. Zároveň jí však nevadí samota. Majitel musí počítat s tím, že potřebuje pročesávat srst.
- Birma je oblíbená kvůli typicky modrým očím, jejichž upřený pohled může být někdy až nepříjemný. Je nezávislá, má ráda klid, na člověk nedotírá. Prostě typická kočičí dáma. Nevyžaduje zvláštní péči, ale dlouhodobá samota jí nesvědčí, pro takové případy je ideální pořídit si birmy hned dvě.

No, a kdo není rozhodnut, stačí si prolistovat některý kočičí atlas. Kdo není kočkař, možná bude překvapen, že svět koček je stejně rozmanitý jako svět psů.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Měchurová
Kočky miluju. Chtěla jsem v domečku jednu, teď máme čtyři. Dá se to zvládnout, mají pro sebe nepoužívanou kotelnu, kde je jim dobře, když venku se jim přestane líbit....Když někam odjedeme, tak se stará syn, který bydlí kousek od nás...Kočka je osobnost, která se nedá ovládnout, pomazlit se přijde, jen když sama chce. Nejlepší jsou ty obyčejné, které chovaly už naše babičky.
Helena Fabiánková
Měli jsme vždycky doma pejska,teď máme kočky,trochu toulavky,trochu domácí.Každý má opravdu něco do sebe a každý potřebuje jinou péči.Dle mého názoru je náročnější pejsek,kočičky jsou prostě své.Chceme s manželem více volna,takže naše kočky jsou pro nás ideální,jsou více méně venkovní,domů chodí baštit a vyčesat kožíšky,sem tam přespí,ale svého venkovního ráje by se nevzdaly,ani bych nechtěla.Vím že příjdou,když budou něco potřebovat a to mi stačí.
Marcela Pivcová
Ani po letitých zkušenostech s chovem koček bych si netroufla doporučovat kočku podle rasy, věku nebo prostředí, do kterého by přišla. Každá kočka je zvířecí osobnost a v každém prostředí se bude chovat různě. Naši kocouři jsou toho dokladem - od prvního okamžiku se projevovali úplně jinak, než nám je původní majitelé nebo provozovatelka domácího "útulku" charakterizovali.
Blanka Bílá
Ano, každý tvor je jiný, já si nedovedu představit život ani bez číči, tak psa.V sousedství mají bílého křížence špice a černou číču, mají se rádi a je krásné je videt, jak vedle sebe sedí na lavičce.Mě se dali mladí čičinku, tak dvouletou, byla divoká, soupeřila, těch rozbytých květináčů.Dnes je mazel mazlů, jen ,když ji chytne divoká a hravá, tak mají vnoučata respekt a mladší z nich zákaz bližšího kontaktu.Kdysi jsem četla, že když se chtějí s námi sblížit, mazlit se, hrát, nenáme je odstrkovat, naopak jim nebránit v jejich soukromí.
Jarmila Komberec Jakubcová
oprava :lepší RASA
Jarmila Komberec Jakubcová
Svoji malou modrou britskou jsem koupila před 8 léty ve Zverimexu. Byla to láska na první pohled. Britská lady je nejhodnější kočenka co jsem kdy měla. Máme v domečku ještě kocoura Piškota a malinkou Bambulku. Britka je nekonfliktní kočenka a s oběma kočičáky vychází s britskou noblesou a nadhledem. Myslím, že není lepší rada koček než britky. I když mám ráda kočeny všechny.
Jana Kořítková
Oprava v povídání o kočce Sofince.......zvolila si za šéfa smečky.......
Jana Kořítková
Máme princeznu Sofii, modrou Britku, která je tak krásná, až oči přecházejí. Ráda pozoruje a vyvaluje na vyvýšeném místě, hladit se moc nenechá, přijde si sama. Dost netykavka. Spíš si myslíme, že bydlíme u ní a ne ona u nás. Zvolila si za šéfa smačky mého syna a ten si s ní může jediný dělat co ho napadne. Je vítací typ.
Hana Rypáčková
Vladtně v jedné rodině jsou dvě bezsrsté, strašně rozmarné kočky.Ty jsou jen v bytě..Vypadají jak ET.
Hana Rypáčková
Znám několik koček ze své rodiny.Každá je jiná, i když všechny jsou mouratě šedohnědé, obyčejné.Včera jsem se mazlila s kocourem, velmi si na mě zvykl ,ale byla jsem samý chlup.Kamarád má retrívra psa a taky pouští.To od pudlů vůbec neznám. Jsou ale ve všech případech různě mimo dům v peleších a v domě jen výjimečně.
Zdenka Jírová
O soužití s kočkou jsem napsala na íčko článek " Chcete žít s kočkou?", kde právě zdůrazňuji rozdíl mezi kočkou a psem. Já sama jsem " kočkařka" celý život, i když jsem kdysi měla krásného boxera, na kterého stále ještě vzpomínám. Když jsem bydlela v rodinném domku, měli jsme kočky, které vycházely i do zahrady. Bohužel, nikdy se nedožily vyššího stáří, většinou něčí zlou rukou / otrávením, autem, dokonce chytáním do oka/. Teď už bydlím 25 let v paneláku, a proto mám jen domácí kočky. Musím říci, že si zvykly velice dobře. Mám k bytu malou lodžii, teď dokonce zasklenou a tak mají výběh, který jim stačí. Měla jsem tu 3 kočky z útulku, teď mám jednu s PP - ragdolku a s žádnou nebyly potíže. Ty první se dožily více než 15 let, teď mám jednu 13, letou z útulku a jednu 5. letou s PP - ragdolku. Obě jsou spokojené a já také.
Věra Ježková
Naše mourečka si trochu vybrala nás. V útulku seděla stranou od ostatních a když se na nás otočila, byla to láska na první pohled – oboustranná. Je úžasná, velice nám obohacuje život. Konečně, básničku o ní jsem zde již napsala.
Zuzana Pivcová
O kočkách jsem tu už psala dost. My se sestrou jsme z těch, kteří dali domov kočkám v bytě. Donedávna byly tři, teď už bohužel jen dva kocouři. A kartouzák, obdobně jako briťáci, není rozhodně na hraní ani chování na klíně, i když jinak je velmi oddaný. Černý dominantní Čert si zachoval veškeré vlastnosti dravce a nekastrovaného kocoura a dost řádí, na druhou stranu však, když má náladu, nechá se nosit v náručí, kde se zcela uvolní a s bříškem vzhůru rozhodí packy, takže říkám, že děláme "hadrouše". Každá kočka je samorost a ke každému se nehodí. Je však třeba myslet také na to, že většina koček zachází na chronickou nedostatečnost ledvin, to je jejich snad prokletí. Existují léky, které jim život prodlouží, ale vyléčit se to nedá. A léčba je drahá a každý na ni nemá. To vše je třeba vzít v úvahu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Mám krásnou britskou šedomodrou kočenku, které říkám Britunka. Je to mazlík ale není tzv. vlezlá. Ráda chodí na zahradu ale nevzdaluje se daleko. Nejraději má váleníčko v zimní zahradě, kde má své prolézačky. Britunka je miláček celé rodiny a když odjedu na cesty stará se o ní snacha s dětmi.