Jak jsem sbírala houby
FOTO: autorka

Jak jsem sbírala houby

26. 10. 2017

Les mám hned za barákem. Krásná příroda co by dup (a u nás to je skoro samý dub). Čerstvý vzduch a ticho všude kolem. Lesní zvěř se nám v noci prochází­ u stavení. Borůvky, ostružiny a houby. Slovy klasika - samá pozitiva a jistoty.

Houby jsem nefotila, jenom sbí­rala. Na focení nebyl čas a navíc jsem nikdy nenašla žádného výstavního krasavce. Kvantita převýšila kvalitu. Denní­ program se mi začátkem října smrskl na následujcí­ čiinnosti, protože po dešti rostly houby "jako po dešti".

7:30 - 11:30 - les, 11: 30 - 12:00 - odpočinek, 12:00 - 13:00 - oběd (houby), 14:00 - 16:30 - čištění hub, 16:30 -17:00 -odpočinek, 17:30 - 18:30 - večeře (houby), 18:30 - 20:30 - krájení na sušení, 20:30 - 6:00 -sušení, 7:30 - ...a tak stále do kola po celý týden.

Pochopitelně, že jsem tolik hub nepotřebovala a nespotřebovala (jsou na rozdávání­), ale z lesa se pro mě mimo relaxačních lázní stala i posilovna. Jsem z toho ještě teď unavená. A není­ divu.

Na 100 ks hub připadá 100 dřepů, v průměru jsem denně překročila asi 50 větví, podplazila desí­tky smrčků, nachodila jsem tisí­ce metrů, přeskočila přehršle příkopů (ještě že byly téměř bez vody), několikrát z kopce do kopce, třikrát úprk před podezřelýmí zvuky. Škoda, že houbařská sezóna už skončila. Byla pro mě silnou motivací ke zdravému pohybu. Tak snad zas příště.

 

(Ty houby na obrázku jsou z let předchozích)

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Elena Valeriánová
Žijete ve snu, les za domem, zvěř na "dostřel" fotoaparátu, zdravý pohyb i vzduch. Jsou u nás pořád krásná místa.
Alena Tollarová
Les, a zvlášť ten houbový, za barákem = můj sen. Miluju ten okamžik, kdy spatřím hnědý klobouček, přidřepnu k němu - vyfotím - vytáhnu rybičku, pohladím hlavičku a šup s ním do košíčku. Tím denním programem jsem dost fascinovaná.
Lidmila Nejedlá
Blanko, a těch nádechů svěžího lesního vzduchu! To mám nejraději. Hezký článek.
Marie Ženatová
Letos jsem také byla několikrát v lese a vždy byl hezký úlovek. Když jsem tam byla s kamarádkou víc než 4 hodiny, tak už to dávalo zabrat - ano to bylo příkopů, větví, malých smrčků, někdy jsme i zabloudily, takže byly i stresové chvíle... Ale to množství hub stálo skutečně za tu velikou námahu...
Hana Rypáčková
Takhle očištěné houby- to vypadá krásně..Byla jsem jen dvakrát na úspěšném houbolovu a třikrát na neúspěšném.Ale taky hezká procházka s prázdným košíkem,když vládla sucha..
ivana kosťunová
Vždy převáží kvantita před kvalitou. Se vstupem do lesa se ze mne stává hamoun.
Věra Ježková
Zajímavá statistika. Já jsem dnes na procházce v průhonickém parku viděla nejvíc hub za celou sezonu (asi sedm).
Zuzana Pivcová
Velký úlovek jsem zažila snad jen jednou, a to jsem už měla hub opravdu (i bez jejich konzumace) plné zuby. Byly ty houby z prostoru u elektrárny v Mělníku, kam měl můj tehdejší partner povolen vstup. Hub byl plný kufr od Trabanta a já čistila a krájela celý zbytek neděle až hluboko do noci. Tehdy jsem ten nezbytný pohyb zase až tak moc nepotřebovala. :-) Pěkné vtipné vyprávění, díky.
Eva Mužíková
Blanko, dobrá statistika:)))))
Naděžda Špásová
Blanko, tiše závidím ten les za barákem. Pokleky, úklony a kroky jsem ani nepočítala, ale bylo jich letos taky požehnaně. A když k tomu byly plné košíky, není co řešit. Jedním slovem paráda a bolest nohou a zad je zapomenuta.