Jak jsem sázela brambory
Foto: autorka

Jak jsem sázela brambory

9. 11. 2017

Měsíc duben je pro mě předzvěstí krásného přicházejícího jara a odcházejícího aprílového počasí. Přicházejících jarních prací a odcházejícího zimního spánku. V tu dobu nastává klíčový okamžik pro naši rodinu - sázení brambor. Jestli chcete vidět šťastného chlapa, přijeďte se k nám na tuto činnost podívat. Z kůlny se s láskou vytahne tera (mimochodem nejstarší fréza v okolí), ze sklepa se slavnostně vynese naklíčená sadba a manželka (tedy já) se něžně připraví na to, že bude k ruce (přines, podrž, podej). Odborné práce se nechávají zásadně na hlavu rodiny. Mým počátečním úkolem je chodit se ptát (zhruba každých deset minut), jestli už. Asi desetkrát zní odpoveď "ještě ne, až za chvíli". Tato fáze končí v okamžiku, kdy se zpoza tery ozve "tak kde jsi?"

A přichází slavnostní chvíle. Brázda je rozoraná tak, jak to má být. Rovná jako podle praví­tka, dno rýhy pevné, vyoraná zemina vláčná. Prostě tvrdá postýlka, kyprá peřinka. Děda sedlák by měl radost. V košíku je pro mě připravená sadba a už stačí říct jen "start". Vrhám se do brázdy a na její dno začínám klást brambory. Ale běda. Po chví­li se ozve. "Máš je moc daleko". Vracím se, sbírám a začínám znova. Zmenšuji rozteč. "Blaničko, ta třetí není v rovině". Vracím se, a rovnám třetí. "Ne tahle třetí. Ta od toho místa, kde jsi byla". Aha, takže třetí od páté, čili osmá. Narovnám osmou a pokračuji dál. Chví­le vzácného klidu. Za mnou manžel přihrnuje zeminu do hrůbků. Dělá to hráběmi, protože tera to neumí­ tak rovně. Ale opět běda! Další zádrhel. Teď už to mám zase moc blízko. No, ještě chvíli vydržím, než zvolím taktiku, když nemohu být nejlepší, budu alespoň nejhorší. Myslím, že za ta dlouhá léta mého manželství jsou mým rekordem tři zasázené řádky. Hlavně neukázat, že něco umíte!  K mé radosti manžel zjistí­, že tato mi svěřená práce je na mě příliš odborná a já vítám jeho slova. "Víš, jdi zatím uvařit kafe a já to tady dodělám." A sám si radostně všech pětadvacet řádků zasází, porovná, přihrne, mírně utuží, opět s láskou očistí a uklidí teru, a pak si k večeru s rozkoší po dobře vykonané práci vypije tu studenou kávu. Hlavně, že mu to nikdo nekazil.

Je to už dávno, co jsem mu složila říkanku, která se stala mottem naší rodiny.

V řádcích, co jsou jako linka,

nikde ani mandelinka.

Brambořiště? Paráda.

Toť okrasná zahrada!

Veršík platí stále a já už se teď, kdy jsme ty brambory sklidili, těším, že další duben bude zase tak romantický.

 

 

Hodnocení:
(4.9 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Je třeba odlišovat malichernosti od podstatných problémů. Myslím, že byste na toto téma mohla přednášet na vysoké škole...
Zdenka Jírová
Moc vtipné. Připomnělo mi to, když jsme kdysi s manželem lepili tapety. Můj muž byl mírný, přemýšlivý a dovedl udělat i nemožné, ale byl velký puntičkář při práci. Nikdy jsme se nehádali, ale u lepení tapet jsme byli na rozvod. Já měřila, namáčela, on stříhal a lepil. Žádná moje sebemenší čárka nebyla dost přesná, " ta je o 1/2mm silnější, to bude vidět" - u stropu. Když jsme to přes mé skřípění zubů dodělali, byli jsme zas mírumilovný pár.
Eliška Murasová
Blanko, jste rozený diplomat, mi se to ne vždy daří, ale zkouším. Velmi vtipné a povedené.
Jana Šenbergerová
Zaujala jste moudrý přístup k partnerovi. Proč se někde plahočit, když to někdo umí líp. K této moudrosti jsem dospěla až ve druhém vztahu. Funguje nám to báječně.
Danuše Onderková
Blanko, moc pěkěné ale znám mnoho mužů, kteří praktikuji to samé. Padá jim nádobí a pod a žena většinou řekne stejnou větu. Běž od toho raději si to udělám sama.
Zuzana Pivcová
Je to moc hezké vyprávění a myslím, že jako dvojice jste doma navzdory tomuto lehkému škádlení v pohodě. To z toho textu pro mě jasně vysvítá.
Marie Seitlová
Krásně jste mě pobavila, moc se mi líbí říkanka.
Věra Lišková
Slunce už tři dni nevykouklo z šedi, na člověka padá podzimní splín a jaro v nedohlednu. Moc ráda jsem si proto přečetla Váš článek plný pohody za 5 hvězdiček.
ivana kosťunová
opr. "Pocházel...
ivana kosťunová
Já jsem si ještě vzpomněla, jak jsme kdysi dávno zasadili brambory na pronajatém pozemku také pěkně do řádků, ale pozemek byl lehce svažitý, takže na podzi už si brambory rostly jak chtěly, řádek neřádek. |Když to viděl děda - poházel z východního \slovenska- prohlásil, že takhle sázet brambory viděl naposledy na Ukrajině.
Helena Votíková
Blanko pobavila jste mě a připomněla mi nevlastního otce, který si milimetrovou přesnost ze zaměstnání přenesl domů. Jím zasazená rajčata připomínala vojáky při přehlídce a mojí mamku odháněl se slovy, že nemá pro tuto činnost nadání.
ivana kosťunová
Svatá trpělivost- já už bych tu bramboru po něm hodila. Ale tu tvoji taktiku si zapamatuju. Proč pořád ukazovat, že něco umíme ? Zbytečně nám to pak zůstane. Jen jestli není v mém případě pozdě :))
Libor Farský
Blaničko, já jsem přímo nadšený. Nalézt humor i u sázení brambor - to je velká výhra!
Naděžda Špásová
Jsem holka z vesnice, takže tohle znám. Blanko, myslím, že už jsem ti někde psala, že tvoje trpělivost by zasloužila metál. Nesvítí ti už něco nad hlavou? Ale zase na druhou stranu jsi osvobozena od roboty, viď. Ať žije bramborová romantika. :-)
Věra Ježková
Blanko, hezké počtení. Dokážu ho ocenit i já, absolutní nezemědělec a nezahrádkář.