ilustrační foto: pixabay.com

Jak pochopím

13. 11. 2017

Nevím, jak mám ti říct,
že ve mně zůstáváš,
když tápu v myšlenkách
a nenacházím slova,
že stále víc a víc
se mi jak ve snu zdáš,
když podzim na mě sáh´
svou dlaní do zlatova.

Nevím, jak přijmout mám,
že děj se odvíjí,
když večer uléhám
na lože nevyhřáté,
že čas je také sám,
ač ve mně odbíjí,
a láska jako šrám
má předsevzetí mate.

Nevím, jak pochopím,
že takhle můžem žít,
když nebe nad námi
se stále stejně klene,
že světlo má svůj stín
a stěží najdu klid,
když mezi hvězdami
jsou lásky rozvěšené.

Autor: Zuzana Pivcová Zpět na homepage

Hodnocení:

(4.8 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA

Moje poezie

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Seitlová 14.11.2017 16:59

Krásné.....***** *****

Olga Štolbová 14.11.2017 05:35

opr. veršů

Olga Štolbová 14.11.2017 05:32

Také už nevím jak popsat náladu a pocity, do kterých se propadám, po přečtení tvých veršú. A tak jen poděkuji...*****

Alena Tollarová 13.11.2017 20:29

Kdybych si mohla udělat procházku ve Tvém srdci, vzala bych foˇták a pokusila se vyfotit ty komůrky, ve kterých vznikají Tvoje krásné verše, protože píšeš srdcem. Mohla bych pak o té procházce napsat věcný článek. Popsat pocity, které mám při čtení veršů, totiž neumím.

Marie Novotná 13.11.2017 19:11

*******

Elena Valeriánová 13.11.2017 17:42

Krásné i když takové ... postesknutí. Ale jako vždy úchvatné.

Věra Ježková 13.11.2017 15:34

Zuzko, při čtení tvých veršů vždy tajím dech a pak je ještě několik minut prožívám.

Blanka Macháčková 13.11.2017 15:10

*******

Jiří Libánský 13.11.2017 12:58

Je to nádherné. Ale víc než podzimně nostalgické.

Alena Vávrová 13.11.2017 11:42

Opět "zásah na komoru", Zuzko! ♥♥♥