Stárnutí

Stárnutí

4. 9. 2012

Chce se mi brečet
a radši se směji,
nemůžu klečet,
tak potichu si kleji!

Nějak hůř slyším,
pak hlas svůj  zvedám,
na čtení beru brýle,
však vytočit se nedám.

Když kupuji si boty,
ty pohodlné hledám,
železo mám v nohou,
proto je těžko zvedám.

A pořád hledám židli,
na kterou bych si sedla,
a neohnu se k houbě,
ač by to byla bedla.

Když dostanou však vnuci,
chuť na mou svíčkovou,
najednou dobře slyším
a hned jsem na nohou.

Tak proč tu bědovat,
naříkat a lkát,
snad radši veršovat
o tom, co člověk dělá rád!

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Vzpomínám si na prababičku. Šourala se pomalu o holi. V kuchyni hůl odložila do kouta a pustila se do vaření. Pobíhala po kuchyni, skláněla se k troubě, natahovala na poličky o třicet let mladší. Dovařila, vzala hůl a šourala se na zahrádku, sednout si a odpočinout.
Jarmila Peerová
I já doporučuji jako lék humor,dokuď se můžeme nějak hýbat,něco vidět a něco slyšet,je to pořád dobré...Na stáří léku není a neoptimisticky dodám,bude hůř....ale zatím díky,ještě to pořád jde.
Jitka Chodorová
Zuzko,přesně jsi to vystihla,optimismus to opravdu není, ale trochu toho nadhledu a hlavně si umět udělat ze svého stárnutí a neduhů trochu legrace,to člověku pomáhá.
Zuzana Pivcová
Optimismus to, Jituš, přímo není, ale pořád lepší trochu černý humor a být nad věcí, než se dát a vzdát!!