Co jsme spolu chtěli

Co jsme spolu chtěli

25. 11. 2017

Jsi pramen,
který nevysychá
a svlaží moji tvář,
i zítřek,
který nepospíchá,
a žádný velký lhář,
jsi úzká cesta
do neznáma,
tak trochu štěstí,
trochu drama,
jsi růže,
která prsty píchá
svou cestou na oltář.

Jsi stromy,
co se zimou chvěly,
když zbyly bez listí,
a smutek,
věrný srážce bdělý,
jenž duši očistí,
jsi mojí knihy
první strana,
bílá a opět
nepopsaná,
to všechno,
co jsme spolu chtěli,
už nikdo nezjistí.

Hodnocení:
(5 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslava Handlová
Tajemné, až dojemné! ******************
Elena Valeriánová
♥♥♥
Lidmila Nejedlá
Krásné verše.
Alena Vávrová
♥♥♥
Věra Ježková
Zuzko, krásné. A Olinka napsala tu první větu moc hezky.
Olga Štolbová
Zuzko, i ty jsi pramen, který nevysychá a to je moc dobře. Ráda se chodím napít krásy tvých veršů, někdy se tetelím štěstím, někdy se smutním, ale vždycky osvěžím... Díky, díky...*********
Jiří Libánský
Taky to nikdo nemusí vědět. Kde se to zrodilo, tam zapsané to je a zůstane.
Květa Chobotová
Ach to mi jde zase po zádech mráz!Moc děkuji, v úctě , lásce a pokoře zdraví květa