Co mi brání
ve veršování

Co mi brání
ve veršování

4. 9. 2012

Nebudete věřit ani,
co mi brání ve veršování.
Verš totiž vždy není k mání.
Kde ho sehnat dámy, páni?
Ještě děj vždy není k mání.
Že by duše otvírání?
V duši ozývá se lkaní,
mám prý nechat toho psaní,
neboť je to všechno lhaní,
sobeckost a nadýmání.
Tohle od duše mě raní.
Nechám tedy s duší klání,
tělo o svoje se shání
a hlásí se, že má přání
o péči mou bez ustání.
Přeruším však jejich lkaní,
duše, tělo nemaj zdání,
že je mám rád bez ustání.
A tak končím, než mě raní.
Tvořím tohle prázdné psaní,
jen kvůli falešné paní,
co odešla za svítání,
nerozloučila se ani.
A tak tedy mávám za ní
a ponořím se v sladké spaní.

Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Zuzanko děkuji, že jsi mě postrádala. Musela jsem si jen zablbnout. Mám málo času, protože se stěhuji. Pak se snad zase přidám.
Jitka Chodorová
Teda holky,taky zírám, proto duši neotvírám, když po ránu jenom zívám ispiraci též nemívám. K večeru si porozjímám, na rým zdáli si pokývám, nikomu nic nezazlívám, pak si pěkně zavzpomínám!
Jiří Libánský
Bohužel se verši stává, to že občas pokulhává. Ale vždyť spěch nemáme, my si na rým počkáme. Když je dobré téma v hlavě, vytvoříme báseň hravě. Jsme rádi že můžem psát, básně na I-60. :-)
Nina Šachová
Tohle já už dávno vím, není inspirace - není rým a hlavně když není s kým, uletí rým jako dým. Přesto verše hodně ctím a vám i sobě odpovím, že jednou se zase k nim určitě navrátím.
Zuzana Pivcová
Koukám jako holka malá, tohle bych tu nečekala, sotva jsem to rozdýchala, Tys to pěkně vychytala, lidi trochu polechtala, veršování rozebrala. P. S. Už jsem Tě tu postrádala.