Tikají
Ilustrační foto: pixabay.com

Tikají

19. 12. 2017

Pokládám víčka
jak křídla znavená,
s příchutí ostychu,
jenž přišel se mě ptát,
večer jak hříčka
a zrádná ozvěna
vypráví o tichu,
jako už tolikrát.

V ulitě přání
jak v lůně závrati
city se skrývají
a staví pevnou hráz,
vím, milování
někdy se nevrátí,
hodiny tikají,
jak natáhl je čas.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Pravda pravdoucí, Zuzko.
Elena Valeriánová
♥♥♥
Hana Rypáčková
Jako vždy, krásné.
Věra Ježková
Zuzko, díky.
Květa Chobotová
Milá Zuzko,Vaše poezie mi dělá vždy velikou RADOST.....z celého srdce děkuji, v úctě květa