O vánocích se nekleje!
Foto: autorka

O vánocích se nekleje!

31. 12. 2017

Na Boží hod jsem si přispala. Hektické dny předvánoční a Štědrý den s večerem mi daly zabrat. V plánu mám jen dlouhou procházku s fenkou Baby. Strašné jméno. "Bejby" je kříženec, nevycválané temperamentní mládě, vysoké mně nad kolena.  Nesmím ji pustit z vodítka, prý bych ji už nechytila, varoval mě syn. Tak jo, jdeme! Bejby na dlouhém odvíjecím vodítku prozkoumala všechny kouty v křoví, břehy Labe, prolezla plotem do loděnice, rozhrabala ztrouchnivělý pařez a v lese se zamotala mezi stromy tak, že to byl rébus k rozmotání. Běda, když zahlédla zajíce, to jsem měla obavu, aby na druhém konci vodítka nevlála jen  moje ruka i s ramenem.

"No vidíš a jsme doma. Jsi  unavená, viď, broučku. Počkej tady, vyklepu ti z pelíšku ten teplý svetr, co jsem ti věnovala, aby ti tu nebyla zima. Pak půjdeme nahoru ke mně". Zavřela jsem dveře, přivřela i mříž, kterou v chodbě máme, a před domovními dveřmi čistila chlupy ze svetru. Nevím, jak to udělala, ale Bejby vyběhla na ulici a přeběhla silnici na protější chodník. Strašně jsem se lekla. To je katastrofa! Bejby, domů, zařvala jsem a vrhla se za ní. Utíkala ode mne. Bejby, stůj! Bejby, ke mně! Bejby, k noze! Nic naplat. Zastavila se, přikrčila a zase utíkala z jednoho chodníku na druhý, motala se mezi auty a já za ní jak splašená slepice. Barák dokořán, na ulici divadlo. Pak zamířila do ulice k Labi. Bejbulko, pojď sem, hele, mám piškotek, a hrabala jsem v kapse. Ouško, hele, dostaneš prasečí ouško,celé, nejen kousek, pojď nááá. Pobíhala v ulici a vzdalovala se. Čekej nebo tě zabiju, zařvala jsem hlasem dřevorubce. Pobíhala s čumákem u země a pak tryskem proletěla kolem mne. Ty bestie chlupatá! Bože, ať ji nic nepřejede, prosila jsem v duchu. Pak zahlédla rodinu s pitbullem. Rozběhla se k němu. Panenko Maria, ten ji zakousne, strachovala jsem se. Pitbull couval až k hotelovým dveřím, Bejby do něj drkala čumákem a sváděla ho ke hře. Doběhla jsem a chytila ji za obojek proti blechám. Zaklepala hlavou a vyvlékla se. Ty mrcho, stůj! Ztratila jsem nervy a nadávala jak pohan před křtem a slibovala, že jí zakroutím krkem, jen co ji dopadnu.Vzdala jsem lov a jen rezignovaně přihlížela, jak si pobíhá po ulici. Tiše jsem si mumlala  ty nejsprostší nadávky.  Pak se vrhla k dalšímu psu, s kterým šli čtyři mladíci. " Prosím vás, chyťte ji, nekousne vás, prosím..." Jeden z pánů ji vzal do náruče a předal mi ji. Držela jsem ji pevně a svírala její tlapu...jestli se budeš cukat, tak ti tu hnátu zlomím, cedila jsem mezi zuby.

Konečně seděla v hale na pelechu. Třásla jsem se po celém těle. " Nečum na mne! Za trest tady zůstaneš, nepůjdeš ke mně." Vzala jsem do ruky prut, který používáme, aby se naučila chodit u nohy, a zahrozila : Ještě jednou! Odešla jsem do bytu a zavřela za sebou čtvery dveře...pod schody, nad schody, do bytu i do kuchyně, ať vidí! Sedla jsem si na tvrdou židli ke kuchyňskému stolu. Srdce mi bušilo, rudá v obličeji, zpocená na čele i na zádech s pocitem, že jsem uběhla maraton. Ty parchante chlupatej...ještě dostanu infarkt...řekla jsem tiše a mrskla prutem o stůl. Kvůli tobě jsem klela, brala boží jméno nadarmo, lhala, že mám pamlsky, porušila přikázání slibem, že zabiju. A takový svátek je dnes! Pomalu jsem se uklidňovala, vypila litr vody, převlékla se, najedla a zapnula televizi. Setmělo se. Pomalu jsem sešla do haly a řekla:" Tak."..nestačila jsem říct ani... pojď... a už byla v mém bytě. Zasunovací dveře si otevřela sama. Uvelebila se na dece, která je pro ni, a dívala se roztomile jak neviňátko.  Děkuji vám, všichni svatí,  že se nestala nehoda, že ji nepřejeli, a že je doma. Však jste to viděli. 

 

Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
A já taktéž :-)) ! Moje Dituška byla také pěkné číslo a útěkářka na druhou...
Blanka Macháčková
V zimě mi tvůj článek unikl, ale neva, pobavila jsem se teď v létě.
Marie Foltýnová
Lidmilko,než jsem dočetla Tvůj maratonský příběh,jsem uhnaná jako Ty.To byla infarktová situace a mě ještě teď buší srdíčko,jako o závod.Ale ,když si Tě představím a slyším Tvé povely a nadávky,musím se smát.A líbí se mi pohled toho Vašeho psího neviňátka.
Věra Ježková
Lidmilko, napsala jsi to krásně. Článek má humor, švih. Ale musela to být skutečně infarktová situace. Bejbinka je kouzelná. / Robin je skvělý. A také Malinkatý kretén od téže autorky.
Libuše Křapová
Lidmilko, se smíchem cítím s tebou :-) Ferdys je hodný pes, ale když se mu nechce poslouchat (občas ho nechávám proběhnout na volno), tak bych ho občas také zab.... Výhružky jako třeba že se bude divit, když v neděli bude "králík" na smetaně absolutně nebere vážně a na "debile zrzavý" se potěšeně usmívá pod fousy :-)
Zdenka Jírová
Četla jste někdy knížku Robin od Zdeny Frýbové? Pokud ne, vřele doporučuji. Jedná se o foxteriéra Robina, který s oblibou dělal podobné kousky, jako Vaše Baby. Popsala jste to krásně, moc mě to pobavilo.
Dagmar Bartušková
Lydie, úplně tě vidím a slyším. Je to sice o nervy, já vím, ale chechtám se jak blázen. Díky za ten dokonalý popis!
Hana Lancová
Krásně popsaná infarktová situace. Dovedu si to živě představit. :o)))
Zuzana Pivcová
Z podobné situace bych byla na mrtvici. Stačí mi, když jsme v létě v Týně a tam se dost běžně pohybují psi co se stane. Tak hlavně, že to tak dopadlo. Asi bych taky pěkně nadávala, v takové chvíli ztrácím sebekontrolu!
Naděžda Špásová
Lidmilko, ještě ti poradím. Kup si na ní kšíry. Z těch se jen tak nevyvlíkne. Naši je mají od mala a jsou v poho. Jen musíme hlídat, aby po nich nešlo nějaké tele.
Eva Krausová
Lidmilko, tak Ty jsi mne tímto článkem pobavila. Zdravíme i s Megí.
Hana Polednová
Lidmilko, moc hezky si to popsala. Běžela jsem s tebou až do konce článku a pak jsem si oddychla, že jste to obě přežily ve zdraví. Také jsem měla takové zážitky s naší jezevčicí. A v létě hlídám na chalupě synovi Dalmatina a bojím se ho pustit z vodítka, i když poslouchá. Ale někdy bych potřebovala ještě ruční brzdu, abych nevlála za vodítkem.
Alena Tollarová
... tak ti tu hnátu zlomím ... no Limi, takovou Tě neznám. Našla bys pro mě taky nějaký svetr do pelíšku? Já bych neutíkala. mňau
Olga Štolbová
Ahoj Lidu, to není zdaleka všechno, co tě ještě čeká, pokud budeš častěji "hlídací". Už skoro rok bývám občas "hlídací psí babička" a také mám spoustu zážitků,včetně nadávek od jiných majitelů pejsků - "pani, držte si toho psa". Někdy ji v parku odepnu vodítko a ona se chce kamarádit. S kočičkou bylo všechno úplně jinak. *****
Libor Farský
Milá Lidmilko, haf ♥
Eliška Murasová
Lidmilo, jste úžasná vypravěčka, čte se to jedním dechem a raduju se s váma, že tak dobře dopadlo.
Hana Práglová
Lidmilko,vžívám se do tvė situace..Nėkolikrát jsem néco podobnėho zažila.Indarktová situace.Ale ta radost,když clověk nakonec zjistí,že vše dopadlo dobře..☺
Naděžda Špásová
Lidmilko, tohle taky znám. Když jsem viděla brzdit hasiče a já utíkala s druhým pejskem v ruce přes silnici a řvala jak na lesy, tak to musel být taky pohled pro bohy. Naštěstí zůstal stát na schodech a já jsem tam seděla a brečela jak želva. Honil ho totiž volně pobíhající dalmatin a on se mi vysmekl. Ale ta vaše má krásný kukuč. A to, jestli jsi klela jak pohan je úplně fuk, hlavně, že Baby i babi se nic nestalo, viď. :-)
Eva Mužíková
Lidmilo, tak jsem se při čtení Tvého zážitku málem zpotila i já. Dovedu si představit jaký strach i zlost jsi prožívala, nejhorší je ta bezmocnost. Nebyla to žádná legrace, ale v Tvém podání se musí člověk i takové příhodě od srdce zasmát. Děkuji Ti, Bertice.