Matky a dcery: Láska i válka
Ilustrační foto: ingimage.com

Matky a dcery: Láska i válka

8. 1. 2018

Víte, co je to matrofobie? Psychologové tak nazývají případy, kdy se dcera obává toho, že se bude chovat úplně stejně jako její matka. Je jich hodně, ale o složitých vztazích mezi dospělými dcerami a matkami se mluví málo.

Padesátiletá Markéta nedávno došlo k poměrně zdrcujícímu poznání. A sice, že se chová přesně jako její dvaasedmdesátiletá máma. Tedy, že dělá přesně to samé, co jí na matce nejvíce štve.

„Nejdříve mě na to párkrát upozornil manžel a já mu musela dát za pravdu. Moje máma je bývalá učitelka, takže generálka. Rodina byla zvyklá skákat tak, jak pískala. Když zestárla, tak se dost zklidnila, ale naše vztahy nejsou ideální. Samozřejmě, mám ji ráda, je to máma, ale ta její panovačnost a sekýrování mi vždy lezly na nervy a pocit, že jsem jí řízena a kárána ve mně zůstává,“ vypráví Markéta. Uvědomila si však, že úplně stejným způsobem jako matka nyní i ona sama chodí po bytě, natřepává polštáře a říká u toho slovo ach. „Manžel mě upozornil na to moje slovo ach. Máma celý život říká: Ach, ach jo. Když jsme se jí vždy ptali, proč vzdychá, obrátila oči k nebi a řekla: Proč asi. Čímž nám sdělila, že vzdychá kvůli nám, protože jsme úplně nemožní, nepořádní a ona pořád musí něco natřepávat, porovnávat, uklízet. Strašně mě tím štvala, tou přezíravostí, pocitem, že domov musí být pořád uklizený a všichni tam máme sedět v pozoru jako ve škole. A teď dělám úplně to samé,“ přiznává Markéta.

Bezvýznamná maličkost? No, jak se to vezme. Vztahy mezi matkami a dcerami jsou velmi složité. Když jsou dcery malé, jsou pro ně maminky vzory, pečovatelkami, nejdražšími bytostmi. V pubertě se idyla mnohdy hroutí a v dospělosti pak stojí na vratkých základech. Samozřejmě, že spousta dospělých dcer a matek spolu vychází skvěle, ale stejně časté jsou případy, kdy si dcera uvědomuje, co jí na mámě vadí, proč by chtěla žít jinak než ona, co dělala špatně. Psychologové používají výraz matrofobie. Zjednodušeně řečeno ho vystihuje situace, kdy si žena řekne: „Tak, teď dělám to, co dělávala moje máma. Jsem úplně stejná. No to je strašné.“

Doktorka Christiane Northrupová z Pensylvánské státní univerzity se tímto tématem dlouhodobě zabývá a v jedné ze svých prací uvádí: „Vztah matky a dcery je nejsilnější na světě, a to z pohledu dobrých i špatných zkušeností. Každá dívka přijímá na buněčné úrovni to, jak se její matka cítí být ženou, co si myslí o svém těle, jak se stará o své zdraví, v co věří, jaký má vztah k mužům. Často se to projeví až ve vyšším věku a často jsou pak i shodné vlastnosti zdrojem konfliktů. Protože těch, tím, jak obě stárnou, přibývá.“

Sedmdesátiletá Eva je svým okolím považována za zábavnou, šarmantní, obdivuhodnou krásku, která i v tomto věku umí užívat život. Jinými slovy, jde o dámu, která ráda flirtuje, baví ji navazovat známosti s novými muži. Její dceři kamarádky často říkají, že jí takovou mámu závidí, že je věčně mladá, že s ní je legrace. „Já se celý život děsím toho, že budu jako ona a vlastně jsem,“ říká její dcera. „Jsem třikrát rozvedená, pokaždé narazím na lumpa, se kterým to špatně skončí a pak si stejně vyberu podobný typ. Je to proto, že se ráda bavím, jsem ráda středem mužské společnosti. Zkrátka, jsem koketa jako máma. Nelíbí se mi její lehkomyslnost, to, že nedokázala zestárnout důstojně, to, že mi v dětství vodila stále další a další nové tatínky. Jenže jsem se na sebe nedávno podívala v obchodě v zrcadle a uvědomila jsem si, že vidím padesátnici, která si hraje na diblíka. Sukni mám příliš krátkou, vlasy příliš blond, halenku příliš křiklavou. Jdu a koukám, jestli se po mně nějaký mužský dívá. Chovám se stejně jako matka, která mi v tomto směru přijde až nechutná,“ vypráví dotyčná dcera.

Vztahy dospělých dcer a matek nejsou komplikované jen kvůli podobnému chování a uvažování, ale mnohdy proto, že si obě nevědí rady s proměnou, kterou jejich vztah prochází. Donedávna to přece byla matka, která radila, řídila, utěšovala. Role se obrací. Když matka zestárne, stává se často na dceři závislou. „Přitom se dcera se svou matkou stále ztotožňuje, v její bezmoci vidí vlastní memento. Role se obracejí. Najednou je dcera ta silnější, matka by ji měla poslouchat. Na povrch vyplývají emoce. Ani jedna se v té roli necítí dobře. Bezmocná, nemocná, stará matka vzbuzuje v dceři pocity jako je láska, soucit, touha pomoci a současně snahu poroučet a ovládat,“ míní socioložka Jiřina Šiklová.  

Matky jsou v takových situacích mnohdy vůči dcerám nepříjemné. Topí se v pocitech: Tak já jsem jí na obtíž, má vlastní život, hodně práce a ještě mi musí chodit nakupovat a uklízet. Selhávám, jsem k ničemu, vždyť jako matka bych měla pomáhat já jí. Takže budu tvrdit, že nic nepotřebuju, hlavně nebudu dávat najevo emoce. Vzniká začarovaný kruh, ve kterém se pak trápí obě.

Ty ženy, které mají s matkou po celý život pěkný, slušný vztah plný lásky a vzájemného respektu, by si toho měly vážit jako velkého pokladu. Takový vztah totiž vůbec není samozřejmostí, byť by se zdálo, že holčička přece musí svou maminku milovat celý život a naopak.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
Mám dvě dcery, pro dvě partnerovy jsem maceška. Jsem jaká jsem a ony také. Zatím jsme to přežily, i když mé šance na přežití jsou podstatně menší. Jsem ráda, že jsem jiná, než byla moje maminka, která by mohla být klidně svatořečená, a doufám, že mé dcery budou aspoň trochu jako já a nebudou se brát příliš vážně. Jsou spíš po babičkách než po mně.
Věra Halátová
Jaká matka, taká Katka, se říkalo. A co? Dobrá matka má dobré dcery, špatná matka špatné. Padesátiletá Markéta došla ke zdrcujícímu poznání? Pane bože. A po kom by měla být, po sousedce?
Alena Tollarová
Dceru nemám, takže nevím. Ale dcerou jsem a je fakt, že jsem se jednou podívala do zrcadla a najednou tam viděla mámu. Dost mě to vzalo. Už tu dlouhých 19 let není a nikdo mi neříká, že bych měla její vlastnosti. Takže možná jo, možná ne ... nevím.
Blanka Macháčková
Jsem celá svoje matka. Se všemi plusy i mínusy. Ale protože na ni všichni vzpomínají v dobrém, nijak se matrofobie nebojím.
ivana kosťunová
Právě jsem se dozvěděla, že trpím matrofobií. Vůbec mě t to netraumatizuje a těším se, až ke stejnému poznání dospěje moje dcera.
Věra Ježková
Celý život jsem trpěla matčinou potřebou mít o mně neustále přehled a zasahovat mi do soukromí. Bydlela blízko mne, nebylo úniku. Téměř denně mi telefonovala do práce, měla jsem ji stále „za zády“. Veškeré vysvětlování a prosby o více volnosti byly marné. Teprve od té doby, co je v Domově pro seniory, se cítím svobodná. A jezdím za ní ráda a dobrovolně jí o sobě vyprávím.