Nenuťte se dojídat
Ilustrační foto: ingimage.com

Nenuťte se dojídat

21. 1. 2018

Dojez. Nenechávej nic na talíři. Co by za to daly hladové děti v Africe? Kdo z nás někdy tuto větu jako dítě neslyšel? Kdo z nás ji později neříkal vnukům nebo dokonce sám sobě? Pozor, ta slova nejsou nejvhodnější.

Vědci došli k závěru, že pokud někoho nutíme takzvaně dojídat, i když tvrdí, že už nemá chuť, zaděláváme mu tím na problémy s váhou. Stejně tak si je sami vytváříme, když dozobáváme v rodině vše, co na talířích zbylo. Tady je jedna taková typická zkušenost.

Babičky verus vnoučata a dcery

"Vnuci mě vždy naštvou, když nechají na talíři nedojezené jídlo," říká šedesátiletá Pavla z Ostravy. "Hádáme se kvůli tomu. Jsou hubení, nimrají se ve všem. Mně je líto to jídlo vyhazovat. Klidně po nich zůstane kus masa, hromádka brambor či těstovin. Takže to vždy schovám, večer mi dojde, že to je v lednici a mělo by se to sníst. Kdo to sní? No já. Takže já jsem tlustá, vnuci naštvaní, všechno špatně," vypráví. Podobnou zkušenost má její kamarádka Eva. Ta se hádá s dcerou, která tvrdí, že nemá vnuky do jídla pobízet.

"Ponimrají se ve špagetách, nic nesnědí a dcera jim nevyhubuje, ale klidně sklidí ze stolu. Její výchovná metoda spočívá v tom, že děti do ničeho nenutí, tudíž ani ne do jídla. Mě to štve. Nás rodiče vždy učili, že to, co je na talíři, se má sníst," tvrdí."Pokud dítě nutíte dojídat celé porce, můžete mu narušit přirozený regulátor sytosti a hladu," upozorňuje psycholožka Zuzana Douchová. "Samozřejmě, že dospělí jsou zodpovědní za to, co jejich děti jedí, tudíž za to, co mu k jídlu dají. Ale na druhé straně si dítě umí samo regulovat množství jídla, aby se naučilo poznat, kdy má hlad a kdy je syté. Je důležité, aby děti uměly naslouchat svým potřebám," říká.

Ale netýká se to jen dětí. Mnohé hospodyňky jsou uražené, když jejich partneři či návštěvy nedojí vše, co jim naložily. Ovšem není nic horšího, než když návštěva nedojí a hostitelka říká: "Ale dej si ještě. Ty už nebudeš? To nemyslíš vážně, jez přece." Úplně největším skvostem je, když návštěva od hostitelky vyslechne větu: "U nás se dojídá povinně." 

Dojídáním "blbne" váš organismus

Vědci se shodují, že právě takové dojídání ve chvílích, kdy nám tělo dává jasný signál, že už nemáme chuť, je to nejhorší, co pro sebe můžeme dělat. Svůj organismus tím takzvaně zblbneme. Naše tělo vysílá signál, že je syté, my mu vysíláme signál, že ne, že má dál jíst. A tím si zaděláváme na velký problém zvaný přejídání. Tím trpí více než polovina lidí. Všichni, kteří považují za přirozené, že si po večeři sednou k televizi se sáčkem brambůrků, se sušenkami, s hromadou ovoce. Protože i to ovoce obsahuje cukr, který večer není vhodný. Nenutí je k tomu hlad, ale chutě. Protože jejich tělo je zmatené, nemá pevný rytmus v jídle, někdy dávno v dětství  byly u jeho majitele potlačeny přirozené schopnosti uvědomit si, že když už není hlad, tak se prostě nejí.

Také lékařka Kateřina Cajthamlová je proti důslednému dodržování toho, aby se nutilo dojídat. A jak je jejím zvykem, je i v tomto směru dosti rázná: "Když je na talíři kvalitní, dobře upravené a výživově hodnotné jídlo v uměřené porci, nikdo nemá problém ho sníst. Když ale dostane hromadu něčeho podivného, co nemá absolutně žádnou výživovou hodnotu, udělá lépe, když nedojí, případně když vůbec nejí. Je to problém hostitelky, ta má servírovat takové věci a takovou velikost porcí, aby nikomu nedělalo problém vše sníst."

Takže, až zase budete mít při pozorování vnoučat či partnerů či návštěv chuť podotknout něco ve smyslu, že slušné je dojídat, raději tu větu dvakrát zvažte.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Taky nás rodifedli k dojídání, ale porce nebyly velké.Také nandám podle přání a většinou si každý nandá sám.Jen malým dětem dám malou porci sama a taky přidávám sama. To nucení u roční neteře přešlo k nechtenství.Chtěla ochutnat vařečku a šup, sestra jí strčia lžičku zeleniny.Ta se otřásla hnusem a zase se sápala na vařečku, pak se poblinkala. Ale pravda je, že když se vnouče nenají vareného, nedostane chleba se salámem nebo párek.
Jitka Hašková
Já myslím, že jde o to naučit se si naložit na talíř tolik, kolik určitě sním, když tak si přidat. V restauraci je to jiné, ale existuje většinou možnost nechat si nedojedené jídlo zabalit a vzít si to domů.
Marie Doušová
Oprava se sádlem.
Marie Doušová
Vždy jsem byla jak malé hubené kačátko a tak rodiče mě stále nutili do jídla. Vůbec jsem nemusela nic jiného jíst než chleba se sálem a cibulí. to bylo moje oblíbené jídlo. Tatínek mě přímo hlídal u stolu a já jídlo musela sníst. Říkal nepůjde od stolu dokud to nesní. Maminka mi to jídlo ,vždy musela přihřívat a já ho stejně nesnědla. Když jsem začala zvracet , tak mamka mě od stolu vyhnala a s tátou se pak k vůli mě hádali.Nenáviděla jsem mlékovou polévku a houskové knedlíky, rýži. Nevím proč mě jídlo tak odpuzovalo, když moje dvě sestry se nezavřeně cpaly.Když už jsem byla velká , tak jsem pod stolem měla staré noviny a tam jsem jídlo balila a pak vyhodila. Pamatuji , že jsem byla za to vždy seřezaná, ale nikdo mě nedonutil knedlíky pozřít. Moje maminka se mě vždy snažila zachránit a podstrkovala mi můj oblíbený chleba a jablko. Proto mi doma sestry říkali náš jabláček. Dnes už jím skoro všechno a to docela s chutí.
Zuzana Pivcová
V dětství jsem byla hrozně hubená, což všechny vedlo k tomu, aby mi nakládali, že musím jíst, abych neumřela. Děsil mě už jen sám pohled na horu jídla. Dnes aby mě od jídla pomalu vyháněl. Proto musím volit věci nepříliš kaloricky vydatné.
Jana Šenbergerová
U nás doma se také muselo vždycky všechno sníst. Dodnes mi to zůstalo, vymetu talíř tak, že je jako umytý. Zřejmě můj organizmus totálně zblbl. :-) Dětem jsem nikdy nevařila, co jim nechutnalo, a na talíř jsem jim vždycky dala raději méně s tím, že si mohou přidat.
Jana Baloušková
V dětství jsem zažila nucení do jídla a tak nikoho nenutím aby dojídal. Dětem dávám raději malou porci a připomenu, že si mohou přidat. Sníst jídlo na návštěvě, které mi nechutná, jen ze " slušnosti" je pro mě obrovský problém. Jihočeská babička mého muže měla ve zvyku ihned po příchodu návštěvy do její chalupy servírovat přetékající talíře jídla. Vždy dodala - "to by jsi mě urazila, kdybys to nesnědla"! V nestřežené chvíli jsme strkali nejmíň půl porce do připraveného igelitového sáčku a venku vyhodili slepicím.
Věra Ježková
Dojídat mě nutili rodiče také. Přešlo je to až poté, co jsem měla v deseti letech žloutenku. Ne, že by byla od toho, ale po roční dietě už se k tomu nevrátili. Já také nevyžaduji po příteli, aby dojídal, i když on je tak z dětství naučen.
Elena Valeriánová
Já vždy měla jednu zásadu. Když nechceš nejez, ale nenimrej se v jídle. A to praktikuji celý život. Když vím, že strávník není velký jedlík, dám mu na talíř menší porci s tím, že pokud bude chtít , může si přidat. Tak jsem to měla vždy i s alkoholem, nabídla jsem, ale nenutila jsem nikoho do pití. Teď, dokonce i zapomenu nabídnout :-(