Čtyřicítka jako zlom. Pak je lépe
Ilustrační foto: ingimage.com

Čtyřicítka jako zlom. Pak je lépe

25. 1. 2018

Světoznámý psycholog Carl Gustav Jung je autorem tohoto výroku: Skutečný život začíná až ve čtyřiceti letech, do té doby jsme si dělali jen průzkum. Někdo souhlasí, někdo ne. Ovšem téma životní spokojenosti a takzvaného vrcholu životního štěstí zajímá snad každého.

Zkusme ve společnosti nadhodit otázku: Kdy jsme se cítili nejšťastnější, nejspokojenější, nejvyrovnanější? Odpovědi budou asi různé: Když jsem se vdávala. Když se mi narodil syn. Když jsem postavil dům. Když jsem se vyléčila z rakoviny. Když jsem prodal firmu, kterou jsem vybudoval a stal se bohatý a nezávislý.

Každý má jiné priority, jiné zážitky, jiné pocity. Pokud však tuto otázku probírají mladí lidé, rozhodně je nenapadne, že nejšťastnější fázi života mají teprve před sebou. A že to potrvá hodně dlouho, než se do ní dostanou. Čím dál více se totiž mluví o tom, že spokojenost přichází až ve vyšším věku. Tedy, že se tak trochu naplňují slova Carla Gustava Junga.

Například v Německu proběhl na toto téma velký průzkum, účastnilo se ho třiadvacet tisíc lidí ve věku mezi sedmnácti a pětaosmdesáti lety. Psychologové se jich ptali, jak jsou šťastni se svým současným životem a měli předpovědět, jak se budou cítit za pět let. Za pět let byli tázáni na to samé. A tak to šlo řadu let po sobě. Závěr? Nejčastěji o štěstí a spokojenosti mluvili lidé ve věku kolem třiadvaceti a pak kolem šedesáti pěti let.

U třiadvacetiletých je to celkem logické. V tom věku často člověk končí školu, osamostatňuje se, má lásku, nastupuje do práce, má velké sny, plány. Úplně stejně jsou však na tom podle autorů výzkumu lidé, kteří se dostali do důchodového věku. Mají takzvaně splněno. Splacené hypotéky, za sebou starost o děti, před sebou sny, plány. A k tomu ještě určitý životní nadhled a zkušenosti. Jenže zásadní otázka zní: Co si vlastně pod pojmem štěstí a spokojenost představit, když každý člověk je jiný?

Americká lékařka Delyse Hutchinsonová, která se tímto tématem dlouhodobě zabývá, tvrdí: „Lidé mají tři základní požadavky osobního blaha. Je to finanční jistota, silný partnerský vztah a vlastní realizace. Paradoxně se do této pozice nyní velmi často dostávají lidé starší, tedy ve věku, kdy se dříve už od života takzvaně nic neočekávalo. Nejsou už totiž pod tlakem, jako byli ve pětatřiceti či pětačtyřiceti, kdy platili hypotéky, dělali kariéry, do toho se starali o děti a mnohdy ještě o staré nemocné rodiče.“

Jinými slovy, zatímco období kolem čtyřicítky je pro mnohé jeden velký stres, pak už nastává spíše pohoda. Jediné, co ji může narušit, jsou zdravotní problémy přicházející s vyšším věkem. Ale kdo má štěstí, že je nemá, nebo se za to sám aktivně zasloužil zdravým životním stylem, má před sebou moc hezké životní období. Tak, toto je shrnutí, se kterým nyní operuje čím dál více psychologů, vědců, lékařů.

„Mnozí lidé zkrátka vnímají svůj život po šedesátce jako seznam splněných výzev a to z hlediska rodičovství i profese,“ dodává doktorka Hutchinsonová. Nejvíce se zmítáme v různých emocích a nepříjemných pocitech ve věku kolem čtyřiceti, u někoho to trvá až do padesátky. Nejméně si prý v té době dokážeme takzvaně vážit života. Místo abychom si uvědomili, že svítí slunce a rozkvetly stromy, zkoumáme přibývající vrásky a tukové polštáře. Muži bilancují. Mnozí podlehnou pocitu, že vlastně nic moc významného nedokázali a jsou frustrovaní. Ženy bilancují taky. Mnohé podlehnou pocitu, že vlastně dokázaly až moc – staraly se o děti, o domácnost, o kariéru v práci. A uznání žádné. A tak si žena říká: Muž je ubručený, kdo ví, nad čím přemýšlí, zda nekouká po mladších ženách. V mnoha čtyřicátnicích bují panika, že mládí i krása je pryč. Což má blízko k otázce: Co bude dál? Nemám ještě něco stihnout, změnit? A tahle panika rovná se nespokojenost, nevyrovnanost, frustrace.

Možná, že by každá taková zmatená čtyřicátnice měla mít nějakou takovou spokojenou pětašedesátnici. Ta by ji třeba uklidnila: Počkej, časem ti bude jedno, jestli máš o pět centimetrů větší objem v pase, než jsi mívala. Až budeš ležet dva týdny na pláži v Chorvatsku a nebudeš muset přemýšlet nad tím, jestli je doma navařeno a v práci splněno, budeš tak spokojená, že si na své větší břicho fakt nevzpomeneš. Totéž platí samozřejmě i pro muže. Ač se to zdá být ve čtyřiceti nepochopitelné, mnozí šedesátníci a starší opravdu tvrdí, že to, co dříve považovali za problém a důvod ke stresu, tak nějak vysublimovalo z jejich životů. Prostě to tam není. Zmizelo to.

Tématu se věnoval i americký Gallupův ústav, který se zaměřuje na různé průzkumy. Více než půl milionů Američanů mělo jeho pracovníkům odpovědět na otázky: Ve kterém období života jste se nejčastěji smáli? Kdy jste získali nejvíce zajímavých zážitků? Kdy jste cítili největší respekt svého okolí? Kdy jste byli nejčastěji ve stresu či dokonce v depresi? Možná se to bude zdát neuvěřitelné, ale každý třetí Američan uvedl, že nejspokojenější se cítil ve věku po pětasedmdesáti letech. Je to stejně často jako další údaj, a to mezi osmnácti a čtyřiadvaceti. Takže toto mládí plné snů srovnává co do spokojenosti a štěstí každý třetí Američan s dobou, která dříve lidi děsila jako pokročilé stáří plné nemocí.

Jistě, pocit štěstí ve stáří je závislý na finanční situaci, na zdraví, na společenských kontaktech. Ne každý je bude mít. Přesto je dobré podobné průzkumy a vědecké studie znát. Třeba právě proto, abychom se budoucnosti neděsili.

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Kateřina Snížková
Celý průzkum je tak nějak k prdu. Ve 20 letech jsem si říkala, že se mám nejlépe, škola za mnou, vydělávala jsem jen pro sebe, žádné závazky..... Ve 30: super manžel, byla jsem doma s dětmi, co víc si přát? Teď, ve 40, postavený dům, děti vetší, nepotřebují už tolik péče, zpátky v práci, super život. Takže, až se mě někdo zeptá v 70, pravděpodobně budu stejně optimistická, jako ve 20. Z toho usoudí, že se mám nejlépe až v těch 70? Jak říkám, průzkum k prdu.
František Pašingr
Ve 42 jsem se rozhodl, že dál budu dělat jen to co mne baví. Do 55 to bylo skvělé, pak již se dostavují následky nestřídmého života a v 65 již přicházejí jistá fyzická omezení. Již nemohu pařit do rána a druhý den pokračovat, ale musím si dát dva tři dny na zotavení. Avšak dokud mohu pracovat a dokud mne baví fotit krásné holky od 18 do 70 let, tak žiji. :-)
Dana Puchalská
Ano. Ale chci dodat jen tohle.I vyšší věk má svoje plusy a nejen mínusy. Vždyť jak se říká -,, proti věku není léku ,,a také ,,věk je pouze číslo,,.
Jitka Hašková
Po čtyřicítce jsem pocítila první velkou ztrátu energie a musela jsem ve svých činnostech zpomalit a začít šetřit svými silami. Po padesátce znovu, nutnost více šetřit síly. Nebyla jsem a nejsem z toho nešťastná, přijala jsem to jako fakt a žiji si spokojeně.
Jana Šenbergerová
U mně to platí na 100%. Od té doby jsem prožila úžasných 30 let života s tím, že mě stáří rozhodně nijak nezaskočilo. Počítala jsem s ním, s ničím jiným se ani počítat nedalo. Dnes jsem si plně vědoma toho, že zítra už tu být nemusím. Proto si s radostí užívám všeho, čeho se mi ještě dostává, včetně bolestí kloubů, srdeční slabosti, různých "ran" osudu, které dostávám i prostřednictvím blízkých. O tom všem totiž život je. A když si to člověk uvědomí, může se skutečně radovat z každého nového dne, kdy je mu dobře a nic z výše jmenovaného ho nepostihne.
Věra Ježková
Nevzpomínám si, že bych čtyřicítku prožívala jako velký zlom. A padesátku určitě ne. Dál bych mohla citovat Danu T.
Dana Tomanová
Po šedesátce se cítím spokojenější a klidnější, protože už 'nic nemusím'. Ale zároveň věřím, že toho ještě 'hodně mohu', i když ve výčtu z "hodně mohu" budou třeba drobné a napohled bezvýznamné věci, kterými jsem se v mládí nezabývala. Jak roky přibývají a člověk dozrává, přesouvá hodnoty na té své šachovnici života. A pokud je tam těch figurek stále dostatek, jsem vděčná a spokojená.