Mezinárodní den památky obětí Holocaustu (Šoa) - 27.1.
Foto: autorka

Mezinárodní den památky obětí Holocaustu (Šoa) - 27.1.

25. 1. 2018

 V sobotu 27. ledna si opět připomeneme události 2. světové války a vyhlazení 6ti milionů Židů jako obětí holocaustu. Den nebyl vybrán náhodně. Právě 27. ledna 1945 byl osvobozen koncentrační tábor Auschwitz-Birkenau Rudou armádou. Jednalo se o největší vyhlazovací tábor, který vznikl v roce 1940 v objektu bývalých polských kasáren v Osvětimi. V rámci realizace nacistického konečného řešení židovské otázky  bylo vystaveno několik pobočných táborů, z nichž ten největší tábor Březinka pojmul až 90 tisíc vězňů.  A protože nemám ráda překrucování histrorických faktů, chtěla bych poznamenat, že tábor Osvětim-Březinka skutečně osvobodila Rudá armáda. Jde o historickou událost tak smutnou, že  vyžaduje všechnu účast a pietu, které jsme schopni.

V září minulého roku jsem našla odvahu navštívit Terezín a Malou pevnost. Jednalo se jednodenní poznávací zájezd, který pořádala Židovská náboženská obec v Liberci ve spolupráci s CK. Sešli jsme se všichni v Praze a naše první zastávka byla na nádraží Praha - Bubny, odkud odjížděly první transporty do Terezína. Na budově nádraží je umístěna pamětní deska připomínající transporty Židů a je zde také umístěna socha nazvaná  "Brána nenávratna" - dílo autora  Aleše Veselého. Rozměrná plastika má podobu kolejí směřujících do nebe.

Další zastávkou bylo město Terezín.  V roce 1941 bylo město  vybráno díky výborné poloze i stavbě nacisty jako vhodné místo pro založení židovského ghetta. Město poté muselo opustit veškeré civilní obyvatelstvo. Nejednalo se o vyhlazovací tábor, nýbrž měl pouze sloužit jako přestupní stanice do táborů vyhlazovacích. Počet  obyvatel (vězňů) byl různý. Nejvíce zde pobývalo najednou 58 tisíc osob a celkový počet deportovaných lidí různých národností byl přes 155 tisíc osob. Jen pro zajímavost město Terezín mělo před rokem 1941 pouze 5 tisíc obyvatel. Musíte si tedy představit, v jakých  stísněných podmínkách žili a bydleli později deportovaní Židé.

Protože Mezinárodní červený kříž  vytvářel nátlak  ve věci Židů a jejich života v ghettu, rozhodli se nacisté použít Terezín pro svou propagandu. Ve filmu, který nám byl promítán v kině v  Malé pevnosti, byla v ghettu vytvořena kulisa, ve které nechyběly banky, kavárny, hřiště a obchůdky. V takto vymyšleném prostředí vězňové sehráli divadélko o tom, jak šťastně v Terezíně žijí. Tisíce slabých a nemocných vězňů byly před návštěvou deportovány do vyhlazovacích táborů. A tak vysocí představité Mezinárodního červeného kříže bohužel nepoznali skutečný život v ghettu.    

Další naše návštěva směřovala okolo hřbitova obětí nacistů do Malé pevnosti. Malá pevnost od roku 1940 sloužila  jako policejní věznice pražského gestapa. Vězněni zde byli především političtí vězni a  několik stovek Židů. Věznice zprvu fungovala jako přechodný pobyt pro deportaci na jiná místa.

Nejprve jsme nahlédli do ženské věznice a pak od budov a kanceláří příjmu gestapa jsme prošli bránou s nápisem "Arbeit macht frei"  k blokům  A B, kde byly umístěny cely, sprchy, desinfekční místnosti a místnosti pro marody. Zachovaná je umývárna z r. 1944, kde jsou kýčovitá zrcadla, a místnost měla údajně sloužit pro holení vězňů. Opět jen další kulisa pro Červený kříž.

Viděli jsme také márnici a místo, kde se podařil jediný útěk z Malé pevnosti. Poté jsme prošli cca 500 m dlouhým tunelem a ocitli jsme se na místě popraviště. Po projití bránou smrti jsme minuli bazén, kde se rekreovali příslušníci gestapa.

Prohlídka končila zhlédnutím pietní části dvora s celami. Procházeli jsme mnoha celami, a to těmi velkými, ale také jsme viděli i samotky. Obrovská kapacita vězňů (natlačeno zde bylo až 600 osob) dělala i z větších prostor miniatury. Vězni židovského původu v celách mohli jen stát, cely neměly lůžka a někde ani okna. Do jedné z cel, kterou jsme procházeli (3x4m/1WC),  bylo dle výkladu průvodce kdysi nahnáno 60 vězňů. V tak malém prostoru si nemohli ani sednou, spali ve stoje.V této cele po válce přebýval a čekal na smrt Heinrich Jäckel, velitel věznice. Odsouzen a popraven byl společně s dalšími nacisty v Litoměřicích. 

Vězňové velmi tvrdě pracovali až 12 hodin denně v podzemní továrně na zbraně na Litoměřicku s názvem Richard. V Malé pevnosti v průběhu 2.světové války zahynulo cca 5 tisíc vězňů a v ghettu Terezín přes 34 tisíc osob, dále pak 87 tisíc bylo deportováno do vyhlazovacích táborů na Východ (přežily cca pouze 3 tisíce).

Náš průvodce nás ještě zavedl  do krematoria a zhlédli jsme kolumbárium s uloženými ostatky vězňů Malé pevnosti, ale i z ghetta Terezín.

Chtěla jsem tímto malým příspěvkem upozornit na to, že bychom neměli zapomínat na historii.

Shalom

 

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
V Terezíně, je myšleno v lágru, jsem byla poprvé, a nutno říct, že naposledy, v 15 letech na školním výletě. Občas jedeme okolo, ale už nikdy se tam nepodívám. Chápu, že je potřeba to připomínat, ale nejsem si jista, že to naše potomky tak moc zajímá. Opakovat se tohle už asi nebude, bude vymyšleno něco ještě horšího.
Jarmila Komberec Jakubcová
Děkuji všem za komentáře. Je stále nutné připomínat hrůzy holocaustu, aby se nic podobného již neopakovalo.
Zdenka Jírová
Jako ještě žákyně jsem chodila na soukromé hodiny němčiny k jedné bývalé profesorce němčiny. Vyprávěla nám, že je poloviční Židovka a její manžel byl Žid. Proto je oba odvezli do Terezína, kde byla několik let. Její manžel tam zemřel při jedné velké epidemii tyfu. Jeho popel byl spolu s ostatními vhozen do řeky. Epidemie se před Červeným křížem tutlala a je pravda, že pro ČK bylo hráno divadlo. Například do Teplic na trh byla dovážena zelenina jako přebytky z pěstování v Terezíně. Obyvatelé tomu věřili. Paní profesorka pracovala na štípání slídy pro brýle pro letce. Měla těžce postižený zrak a hrozilo jí oslepnutí. Nikdy nemohla mít děti, o to se postarali Němci hned při příjmu do tábora spolu s ostatními mladými vězeňkyněmi. Je to již dávno, co mi to vyprávěla, ale nikdy jsem na to nezapomněla.
Vladka Steinová
Šoa znamená v překladu z hebrejštiny zkázu, zničení, zmar. V koncentračním táboře Auschwitz-Birkenau, (Osvětim-Březinka), což byl největší vyhlazovací tábor pomocí cyklonu B, zahynulo přes milion lidí. Zemřelo zde také 8 členů mé rodiny, mých předků z babiččiny strany. Nejmladší Charllottce bylo jen sedm let. V 90 letech minulého století byl promítán v kině i v TV (ČT1) zajimavý 5 hodinový francouzský dokument SHOAH-Šoa režiséra Claude Lanzmanna. Monumentální dokument je sestaven výhradně ze vzpomínek a sugestivních výpovědí přeživších svědků, kteří měli to velké štěstí, že boj o holý život vyhráli. Svědectví, při kterém mrazí.
Oldřich Čepelka
Děkujeme za připomenutí. Chci taky přispět, už dva roky mám rozepsaný článek o jedné Polce. Snad dám brzo do rubriky Osobnosti.
Lidmila Nejedlá
To víš, že zavzpomínám, Jarmilko. Je to hrůza, jak mohou být lidé krutí k stejnému druhu. Mládež je potřeba s minulostí seznamovat.
Zuzana Pivcová
Děkuji, Jarmilko. V terezínském památníku jsem byla několikrát, při mezinárodních konferencích v rámci exkurzí i jako turistka. Ale stále mě při vstupu do objektu mrazí. Propagační film pro Mezinárodní červený kříž jsem viděla. Údajně to bylo tak, že nějaký uprchlý vězeň z transportu vypověděl o poměrech v Terezíně a zpráva se dostala do Ženevy. Do té doby tam o pravém stavu koncentračních táborů nebylo celkem nic známo. Když byla nahlášena inspekce Mezinárodního červeného kříže, museli Němci připravit to divadélko.
Jana Šenbergerová
Blanko, zažila jsem něco podobného. Nestačí mluvit a číst o tom, mnohem výmluvnější je vidět.
Blanka Macháčková
Jednou jsme jeli se švitořícími studenty navštívit Osvětim. Na zpáteční cestě nepromluvil ani jeden. Dokud neviděli, nevěřili. Hrůzné a připomínání nutné!