Česká pošta aneb Adrenalinové zážitky
Foto: autorka

Česká pošta aneb Adrenalinové zážitky

25. 1. 2018

Jednou jsem svému milému kamarádovi vyprávěla o svém zážitku na poště v sousedních Vinařicích.

Byla jsem poslat rekomando a na poštu, kde seděla mladá úřednice, vkročil rovněž mladý muž. Předložil  úřednici občanský průkaz a výzvu,  kterou našel ve schránce, aby si vyzvedl balíček na poště, neb nebylo možné mu ho doručit, anžto jelikož a protože prý nebyl doma ( Byl, protože očekával doručení předmětného balíčku).

Úřednice s výzvou v ruce jala se hledat dotčený balíček, leč neúspěšně. Balíček prostě na poště nebyl. Pána, očekávajícího vydání balíčku, i mne konsternovala úřednice dotazem, jestli si balíček nevyzvedl už předchozí den.

No v tu chvíli bych ji já, ač osoba veskrze mírumilovná, nejspíš prohodila oknem, protože tak hloupou otázku snad nemůže vypustit z úst normální člověk. Předpokládat, že zákazník je patrně sklerotik, který si jde na poštu dvakrát pro jednu zásilku, to je od té mladé úřednice poněkud drzé. Leč pán, ačkoliv bych se nedivila, kdyby se rozčílil a použil slova hrubšího kalibru,  jen sebral z úředního okénka svůj občanský průkaz, beze slova odešel a jen za sebou pořádně práskl dveřmi. Dočkal li se svého balíčku, nevím,  ale o kvalitě úřednic a České pošty vůbec mám jisté pochybnosti. Podotýkám, že jsem poštovní úřednice původním povoláním.

Kamarád mi  na tento článek odpověděl:

Ahoj.

Chtěl bych se zeptat poštovních úředníků na chod  plně digitalizované a elektronikou prošpikované pobočky v našem krásném městě, v Liberci – Zelené Údolí.

Z kraje tohoto jinak pěkného týdne jsem byl posílat balík. Operace pro komerčního občana zcela bezproblémová. Vejdu do pavilonu a vidím, že přepážka BALÍKY PŘÍJEM je prázdná, bez řady a bez pracovnice. V duchu jsem zajásal a jdu tedy rovnou na věc. Pracovnice se objevila vzápětí, takže všechno klapalo. Mno.. U prázdné přepážky mi však sdělila, že je tu nový vyvolávací systém "aby se nepředbíhalo a aby se vše zjednodušilo".  Chtěl jsem ji v legraci požádat, ať si mě teda zavolá, ale nevypadala vůbec na to, že by se se mnou zrovna chtěla kámošit a podobně, tak jsem raději držel balík a hubu. Říkám si - nevadí, mám asi 10min čas. Po jejím obšírném a podrobném výkladu manuálu, kde že je ten stroj na losy a co mám zmáčknout, jsem opustil její stanoviště a šel si k terminálu  Udělal jsem teda dva kroky zpět ke dveřím, k té élektrické tiskárně  a vybzučel jsem si cedulku velkou jako letenka do Mexika. S vypáleným číslem na čele běžím hned zpět znovu 2m k okénku , protože tam stále nikdo nebyl. Posadil jsem svoji hubu asi 3cm od skla a usmíval se, jak jen to šlo. Byl jsem jasný vítěz a k nepřehlédnutí. Pracovnice u přepážky si mě teď už s lehce přivřeným levým okem prohlédla a sdělila mi, že TO číslo, co mám na svém výherním losu, je TO číslo, na které musím čekat, až se objeví TAM na některé tabuli nad ostatními zavřenými okénky. Po mé námitce, že přede mnou nikdo není a že teda můžem jít hned na věc, jsem ucítil i přes neprůstřelné sklo, jak se té paní na druhé straně zvýšila teplota o 10C, podle všeho na všech jejich místech a následujícím pohledem jsem byl vypreparován z vlastniho těla, uveden do tekutého stavu a vypadalo to, že bych měl těmi malinkými mezerami v dlažbě na podlaze odtéci ven z budovy a nechat se dobrovolně vypařit do atmosféry. Vzal jsem si tedy svůj balík, vycouval zpět a čekal, až domácí dají gól a mně naskočí moje číslo. Pracovnice ústavu opustila židli a odešla.

A sakra, to mám za to, říkám si. K mému překvapení se však zhruba za 1minutu a 4 sekundy vrátila do ordinace. Jenže s outěžkem -v podobě asi 20cm vysokého stohu dopisů. V první chvíli jsem si myslel, že si bere práci domů, protože pošta asi málo platí, nebo že si dělá srandu, což by asi z dopisů nešlo, ale omyl, myslela to vážně. Pěkně se uvelebila  a začala razítkovat, třídit, opisovat, razítkovat a zase třídit. Mezi tím se za mnou vytvořil shluk asi čtyř občanů, čekající na tutéž prosklenou zpovědnici. A stále se razítkovalo a třídilo jak ve sběrném dvoře v Hanichově. S ostatními čekateli na obsloužení jsme následně vytvořili nadávající celek  nespokojených občanů a vzájemně jsme se polohlasně doplňovali.

Nekecám- asi po 17. minutách  !!!!  mého pochrchlávání, a tichého sprostého nadávání, jsem já osobně začal cítit, jak mi na krku naskakuje žíla. A to vím, že se mně řítí restart systému. V 18. minutě, když jsem začal pozvolna explodovat,  šikulka z balíků naštěstí bouchla do poslední obálky a to mě zachránilo od vyvedení z ústavu pod ozbrojeným dozorem. Takže jsem ten zasraný balík posílal asi 27 minut jen proto, že se dopisy třídily a razítkovaly v sekci balíky - příjem. To je přece logické, ne?  Hlavní je, že balík byl převzat a zmizel mi z očí.  Uf!

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Povedlo se, vtipné a bohužel pravdivé.
ivana kosťunová
Zážitky z pošty by vydaly na knihu.
Marie Doušová
Pošta je pro mě velice nepříjemné místo a pokud nemusím ,tak tam raději nejdu a nechávám si vše doručit domů. U přepážky mám vždy pocit , že obtěžuji a vždy narazím na velice arogantní a neznalou pracovnici u přepážky.Zato pošťačka , která u nás roznáší poštu je velice hodná a vstřícná paní. Lituji ,že musí nosit i letáky.
Naděžda Špásová
Myslím, že na té poště už by mě neobsloužili, to bych totiž nevydržela. Jak je vidět, trpělivost růže přináší. Z tohoto příspěvku by byl bezva námět na frašku.
Drahomíra Stínilová
To je jasný. Každej blbec přeci razítkuje dopisy v oddělení dopisů, ale dělat to v oddělení příjmů balíků - to může jen zodpovědná inteligentní osoba. Moc jsem se pobavila Vaším článkem.
Zdena Proboštová
Dost dobrý ******
Zdenka Jírová
Divím se, že ji ten pán nezabil. Myslím, že by byl osvobozen. Já měla také adrenalinový zážitek, který jsem popsala v článku z 30.5.2016 Jede, jede poštovský panáček. Tam nne hnala paní za přepážkou přes celé město zpět domů, protože jsem neznala zpaměti číslo účtu. Když jsem se vrátila, jiná paní ho vůbec nepotřebovala a mou zásilku přijala.Jó, pošta...
Blanka Macháčková
Českou poštu bych "roztrhla vejpůl". Mám s ní takové zážitky, že už nemám sílu být vtipná. Vás a Vašeho kamaráda obdivuji.
Dana Puchalská
To je síla. Parádní článek. :-) Hurá že to autorka.pojala s humorem. Myslím si že za ten šaltr snad sedí za trest.
Lidmila Nejedlá
Tak to já bych nevydržela!
Helena Votíková
Jo, číslíčka....Přehlašovala jsem elektroměr a něco mi v kolonkách chybělo, paní poradila kam doplnit. Domnívala jsem se, že se k okénku jen tak vrátím. Omyl. Musela jsem si vzít další pořadové číslo a čekat až přijdu znovu na řadu.
Jana Šenbergerová
To se může stát jen v Absurdistanu ... :-)
Libor Farský
Mně se stalo něco podobného v České spořitelně. Ačkoliv shodou okolností byla okénka volná, musel jsem jít zpátky k automatu pro číslo a pak čekat, kam mě na jiném ukazateli to číslo přidělí. Ale když jsem chtěl vrátit peníze, které člověk přede mnou zapomněl v bankomatu za rohem, úřednice si nevěděly rady. I když v záznamu muselo být jméno klienta, který vybíral těsně přede mnou. Musel jsem čekat, až jim to někdo telefonicky poradil z ústředí v Praze. Místo poděkování se mi dostalo jen nevrlých pohledů.
Věra Ježková
Líbí. Text je vtipný a čtivý.
Alena Tollarová
Hlavně jestli taky došel na místo určení! Já jsem na ČP nedala dopustit, ale jen do vánoc 2017. Došel mi totiž dopis v takové té bublinkové obálce, který byl OTEVřENÝ. Ne že by se rozlepil nebo tak něco, prostě někdo se do něho násilně podíval a ani se nenamáhal ty stopy zahladit. Byl v něm vánoční dáreček a naštěstí se neztratil. O ozdobičky na stromeček asi ten někdo nestál ... Bohužel to byl dopis poslaný obyčejně, takže si můtu tak akorát zanadávat.