Z moci úřední
ilustrační foto: pixabay.com

Z moci úřední

23. 1. 2018

K sepsání této úvahy mě "nakopl" nedávný zážitek. Ale k tomu se dostanu později.

Po více než 28 letech od listopadové změny dospívám v mnoha věcech k poznání, že některé silně zakořeněné projevy "úředního moci" se v naší zemi skutečně moc nezměnily. Ani býlí se nedá totálně zlikvidovat a překvapivě vždy znovu a znovu někde vyrazí. Vzpomínám si, jak jsem se asi před 10 lety bavila na toto téma s jedním starším německým návštěvníkem našeho archivu. "U nás to bylo podobné," řekl, "to bude trvat několik generací". Inu, po těch takřka třech desetiletích musím říct: Jak kde. Při svém minimálním jednání s úřady, např. finanční správou městského úřadu nebo Českou správou sociálního zabezpečení, jsem vcelku spokojena. Nemám ani zvláštní připomínky k zaměstnancům Českých drah nebo České pošty. Co se týče obchodů a služeb, tady jsou už velké rozdíly.

Jsme generace, která, byť často nedobrovolně, respektovala veškerá nařízení, směrnice, předpisy, zákazy, zkrátka vše, co představovalo úřad, státní moc. V širším slova smyslu tedy i obchod a služby. Rezignovali jsme, brali, co bylo, tak, jak to bylo. Nebylo v našich silách to změnit.

V mé paměti zůstávají zážitky z mládí. Jsem zpátky v 70. letech, právě jsem dostudovala a začínám učit. V obchodech, které mají prodejní dobu do 18 hodin, se zákazník při vstupu dovnitř po půl šesté vystavuje nebezpečí inzultace. Prodavačka vytírá nebo má již vytřený krám a je jen málo ochotná někoho dalšího obsloužit. Ostatně, mnohdy není už ani co nabídnout. A dávno před šestou je už obchod zamčen a pouze se případní opozdilci vypouštějí ven.....Porouchanou černobílou televizi staršího typu dáváme opravit do "komunálu". Je stanoven termín vyzvednutí. Přijíždím narychlo s kárkou (většinou v pátek po příjezdu z krajského města, kde učím), ale televize opravena není. Dostává se mi ne omluvy, jen strohého oznámení. Přijedu podruhé a přístroj opět opraven není. Ptám se tedy vedoucího opravny, kdy to skutečně opraveno bude, protože nemám čas tam jen tak jezdit. Popuzen mou poznámkou na mě arogantně vyjede: Tak si sem pojďte dělat místo nás. Na to mu já odpovídám: Promiňte, ale já mám svou jinou práci a tu byste Vy za mě asi také nedělal........Těch podobných zážitků je víc.

Po listopadu jsem díky prvním výjezdům na Západ získala i první zkušenosti, jak tam fungují služby zákazníkům. Ten si může koupit i jeden kus zeleniny nebo ovoce, prodavač v době jeho přítomnosti v obchodě samozřejmě klidně protáhne otvírací dobu, a nebude-li dodržen termín nějaké opravy, za prodlení obdrží zákazník jako omluvu slevu. Když jsem chtěla podobně i u nás pro sebe dvě cibule, rajčata nebo paličky česneku, měli mě za exota a nechtěli mi to vážit. Když jsem žádala kousek masa na dva plátky, slyšela jsem, jak se mi prodavačka posmívá před kolegyní: Plátky, plátky, asi jiného neumí. Poté, co jsem ji upozornila, co si to dovoluje, protože jsem to slyšela, zmlkla, ale ve své aroganci mě při odchodu z krámu počastovala na dálku zvoláním: A nauč (bylo mi přes 40) se vařit!.... .Nevěříte?

Zatímco se v bývalém Východním Berlíně, jak jsem při pozdějších návštěvách zjistila, situace radikálně změnila  a někdejší neochotné státní prodavačky se naučily jednat zdvořile se zákazníky právě tak jako v západním sektoru, u nás stále ještě v mnoha službách panuje pocit, že zákazník má být vděčen, že mu vůbec někdo službu, byť jím řádně zaplacenou, poskytne.
Tak třeba v sousedním Německu uklízí toaletářka kabinku po každé zákaznici a za ne vždy povinný finanční obnos více než zdvořile děkuje, u nás sedí u vstupu a kasíruje, je-li momentálně někde vedle a nevidí u okénka peníze, dokáže i vyštěknout: Platila jste? Platí se předem. Máte mi vzít peníze sem, když vidíte, že tam nesedím. Nechoďte do tamté kabiny, nevidíte, že mám vytřeno? Některá se vzteká, že dostane víc drobných, jiná naopak, že má měnit za drobné.

No, a teď se konečně dostávám k té včerejší příhodě. Vlastně jsem byla jen jejím pouhým svědkem, takže mě těžko někdo může vinit, že jsem byla třeba já příliš náročná, nervózní, nezdvořilá. Stojím u pultu samostatného obchodu s píseckými uzeninami v blízkosti hypermarketu Albert. Přede mnou mladší žena, podle akcentu cizinka, která se velice snaží česky včetně ukazování vysvětlit, co chce. Než to dopoví, přijde k obsluhující prodavačce další kolegyně a ty dvě dámy se spolu začnou soukromě bavit. Zákaznice nemá šanci dokončit svou objednávku. Chce to zopakovat, ale bezúspěšně. Prodavačky si klidně cosi dlouze vyřizují a pak teprve ta druhá odchází. Očekávala bych omluvu zákaznici, ale omyl. Prodavačka na ni zvýšeným hlasem začne sypat: Nevidíte, že jsem tady něco vyřizovala s kolegyní? Po krátké pauze dodává - pracovně. To už se narozdíl od zmatené cizinky začnu vařit já a varovně poznamenávám: No, no, to snad ne!! V tu chvíli prodavačka zmlkne, najednou oslovuje zákaznici Madam a v závěru jí popřeje hezký večer.

Ano, vím, každý není bojovník. Ani já ne. Střety rozhodně nevyhledávám a neiniciuji. Ale bez trochy kuráže se nehneme z místa. Záleží na každém z nás, jak dalece si aroganci "úřední moci" pustíme k tělu. Souhlasíte? Jaké máte vy minulé i současné zkušenosti?

Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Pane Lubomíre, díky vašemu vnímavému článku jsem si vzpomněla na jeden skeč Darka Vostřela a Jiřího Šaška , kde říká: "Já si vždy představuji, co se asi té nerudné prodavačce stalo, a tak vidím - ráno zaspala, nezvonil budík, rychle se chtěla umýt, ale netekla voda. Běžela k sousedovi poprosit o trochu vody a ten ji začal necudně obtěžovat. Vyběhla ven neumytá, hladová přiběhla pozdě do práce a vedoucí ji sjel. No a pak přijdu já a chci 10 deka salámu." Napsala jsem to jen ve zkratce, s autory to bylo mnohem vtipnější.
Ilona Kolářová
Já bych se paní také zastala.
Marie Doušová
Lubomíre mluvíte mi z duše, plně s vámi souhlasím i když někdy je opravdu těžké nevypěnit a počítat do 10.Zažila jsem tolik nepěkných situací , že se je snažím ze svého života vytěsnit.Věřím v dobro a lásku k člověku i když je to někdy těžké!! Vždy jsem se slabšího , nebo poškozeného zastala a né vždy to bylo dobře přijato.Přesto věřím , že dobro je v každém z nás.
Lubomír Müller
Na úřadech, v obchodech, v opravnách, na poště, na nádraží pracují lidé. A tito lidé mívají problémy, o kterých nevíme, stejně jako oni neví o problémech nás, kteří do tohoto "jejich pracovního prostředí" přicházíme. Často tam jdeme a vnášíme tam svůj problém, ve tváři, v gestech, v jakési "aureole", která se kolem nás vytvořila z našich konkrétních pocitů naštvanosti, uspěchanosti, mrzutosti, bolesti, smutku, ale i radosti, spokojenosti, vlídnosti, vyrovnanosti, optimismu apod. Lidé lidem ubližují, ale lidé lidem i pomáhají. Lidé lidi chápají, ale lidé lidi i kritizují. Jsme lidé, máme své chyby, ale schováváme je za svá "práva" vyžadovat od jiných, aby byli "bezchybní". I já jsem se někdy na někoho "utrhl", protože nedělal to, co jsem předpokládal, že na svém místě dělat má. Dnes se za to stydím. Také se bráním neslušnosti jednání, ale snažím se chápat, proč druhý jedná bez slušnosti. Celý život bychom se měli učit asertivitě, vlídnosti, toleranci, ale také hrdosti, neochvějnosti a vznešenosti. Tomu všemu by se mohlo říkat láska k "bližnímu svému". Je tak těžké ji uplatňovat ve světě, který je zalidněn tolika rozdílnostmi v našich povahách. Ale bez lásky k bližnímu svému je svět předurčen k nepěknému konci.
Zdenka Jírová
Popíši vám můj dnešní zážitek v prodejně Albert v nákupním středisku Flora v Teplicích. Vešla jsem do prodejny a chtěla si koupit českou majoránku, 50 gramů za 4,50 Kč. Ta už byla vyprodaná a byla jen ta z Knooru 50 gramů za 16,90 Kč.Pytlík byl opravdu hezčí. Nekoupila jsem, ale uviděla jsem v denní nabídce bílé Habánské víno za 69,90 Kč. Vzala jsem ho do košíku a přidala balené banány za 22 Kč. U pokladny mně pokladní řekla cenu 142 Kč. Ptám se, za kolik je tedy to víno? Stroze odpověděla, že za 119,90. Na mé sdělení , že v regále je uvedena cena 69,90 vůbec nereagovala, jen se zeptala: Chcete ho tedy? Já, že ne, zavolala šéfku, odblokovala mě cenu vína bez sebemenší omluvy ani vysvětlení. Chci říci, že podobná věc se mi v Albertu nestala poprvé, běžně na pokladně mají ceny, které nejsou podle letáku platné, účtují věci beze slev. Teprve, když se ozvete, neochotně vám vrátí peníze. A nejde o malé částky.
Jitka Caklová
Zuzko, moc pěkně popsané poměry. Také jsem se zaplaceným nákupem, s úsměvem a přáním hezkého dne, opustila obchod. Jaké bylo mé překvapení, když za dva a půl měsíce na mě přišlo udání, že jsem obchod s nákupem opustila bez zaplacení. Na poslední dějství této "hry", obchodníka se zákaznicí, se s účtenkou v ruce připravuji. Pokud je obrana na místě, bráním se.
Jiří Libánský
Ještě jsem si vzpomněl, jak jsem si za totáče chtěl koupit na Sokolovské boty. Byla tam cedule : do 11:00 z technických důvodů zavřeno. Protože měli 11:00-13:00 polední pauzu, šel jsem tam odpoledne. Cedule : jsem na poště. To nemůže trvat dlouho. Přišel jsem za chvíli a Přejímka zboží. To už vypadá na dlouho. Stavím se zítra. Druhý den: Inventura. Další den: Inventura. Další den: Potřebuju boty do tanečních. Odpověď: Teď, když začíná plesová sezona? Už tu máme jen tyhle dvoje čtyřicet pětky. Chcete si je zkusit? Záhada: Co tam asi přejímali a inventurovali?
Jiří Libánský
Líbilo se mi oznámení na dveřích jedné prodejny hudebních nástrojů u provozní doby. MIMO TYTO HODINY JE OTEVŘENO KDYKOLIV JE PŘÍTOMNÝ PRODAVAČ . Také mám zkušenost, že poště se do zamčenému domu podařilo doručit oznámení o tom, že do zamčeného domu nemohla být doručena zásilka. Přišlo mi to humorné.
Eva Mužíková
ošetřeni....
Eva Mužíková
Trochu i já odbočím. Před koncem roku jsem si v ordinaci odborného lékaře všimla oznámení na nástěnce. že od 1.1.2018 nebudou pacienti mojí zdrav. pojišťovny ošetřeny, že s ní ruší smlouvu. Našla jsem si jiného lékaře přímo v nemocnici, tam na mně ale chtěli výpis ze zdravotní karty. Nic proti tomu, tak jsem požádala sestru v původní ordinaci. Vyhověla, výpis mi předala a požadovala poplatek 50,- Kč... Tak jsem se ohradila, že to nebylo mé rozhodnutí, že nezaplatím... výpis i 50,- Kč mám.
Věra Ježková
Zuzko, moc hezké. Vtipné, výstižné. Ta prodavačka vytírající podlahu půl hodiny před zavřením krámu mě rozesmála. Už jsem na takové situace zapomněla. Také nejsem bojovník za lidská práva, ale někdy se ozvu. Asi jsem odvážnější, mám-li mluvit za někoho jiného než za sebe. A bohužel se mi i stává, že nereaguji a až později mě napadne, co jsem měla říct.
Naděžda Špásová
Zuzko, připomíná mi to mně. Jsem bojovník a jsou věci, které u prodavaček netoleruju. Já bych to asi nevydržela a sjela je hned. Taky nemám ráda konflikty, protože jsem v nich vyrostla, ale pokud jsem slušná já, tak to vyžaduju i od těch, s kterými jednám. Bohužel to není ojedinělý úkaz. U nás v Kauflandu to je podobné. Na některých prodavačkách je vidět, jak jsou otrávené, že musí obsluhovat. Občas mě ten jazyk opravdu svrbí. Dobře jsi to napsala.
ivana kosťunová
Já nevím, jestli ještě existuje učební obor "prodavačka", zřejmě se vžilo, že prodávat dnes může každý a podle toho to tak vypadá. Zrovna nedávno jsem chtěla koupit třešňovici - "nemáme" - to nevadí, tak nějakou jinou pálenku. "jedině griotku" Tak se stalo, že jsem prodavačce nápojů musela vysvětlovat rozdíl mězi likérem a pálenkou. A věřilibyste, že byla ještě dotčená ? Pěkná úvaha na aktuální téma.
Hana Rypáčková
Z minulé doby ten rozdíl v chování služeb zákazníkům, u nás a na západě byl propastný. Hlavně mě zaráželo v obchodech vybrat si sama ovoce, dva plátky sýra a dvě vajíčka...Uplatńovala jsem to i tady a moje maminka se za mě styděla, že trvám na deseti deka, dvou cibulí, vajíček. Chtít ochutnat jsem zkusila jen jednou.Služby mi už připadají v pořádku, poštu nevyužívám vůbec. Na tu si lidé stěžují.Protože si lidé práce váží, jsou slušní.Taky prodavačky už jako u sousedů ,když nemají zákazníky, leští výlohy, uklízejí a vykazují činnost .Je správné se zastat neprávem osočovaného.Někteří lidé se i bojí ozvat. Tak mě i brzdí.
Helena Votíková
Nemusím chodit na poštu, mě spolehlivě rozehřeje doručovatelka, která vždy zvoní na oba naše zvonky, nečeká až někdo přijde, vhodí lísteček, a když za ní vyběhnu na chodník, řekne že mi zásilku dát nemůže, že je příjemcem je osoba na tom druhém zvonku. Několikrát jsem se jí už zeptala, proč teda zvoní i na ten druhý zvonek, když tam má jména uveden. Nějak to zůstalo bez odpovědi...
Danuše Onderková
S poštou mám také nepříjemné zkušenosti. Vím, že mi má být doručen balíček tak čekám doma a nikdo nepřijel, zato ve schránce se mi objevil lístek, že adresát nebyl doma a dům byl zavřený. I když jsem čekala a nikdo nezvonil, tak nepochopím jak se doručovatel dokázat protáhnout klíčovou dírkou, aby mi lístek hodil do schránky a nezapomněl ještě připsat hodinu. Od té doby si nechávám posílat balíčky do ruky, případně do uložny za nějakých 40 korun, kterou mám blízko bydliště a nemusím stát na poště frontu a chodit tak daleko.
Lidmila Nejedlá
Dobře, že sis cizinky zastala, Zuzko. Já z obchodů dříve ani teď špatnou zkušenost nemám, ale zastala jsem se cizinců v autobusu, kde byl nervózní řidič.
Danuše Onderková
Zatím nemám problém, asi mám štěstí na solidní prodavačky, ale jednou mi přišla paní pro zmrzlinu a stěžovala si na mladou kolegyni, že ji nechala čekat a vyřizovala si hovor. Po ukončení se sice omluvila, ale pronesla, že to byl hovor pracovní a přitom se domlouvala na koupaliště. Nechtěla, abych to s ní probrala, ale řekla, že už k ní více nepůjde.
Jana Šenbergerová
Všechno je jen a jen o lidech a v lidech. Slušný člověk bude slušným člověkem v jakémkoliv společenském řádu, což se o těch druhých nedá říct, protože ti se mohou a umí přetvařovat. V kritických okamžicích se ale většinou sami odhalí. S arogancí se budeme setkávat vždycky, ale její míra bude závislá na našem postoji k ní.
Dana Tomanová
Bohužel, mám hodně takových špatných zkušeností, nejen v obchodech, ale i ve službách. Dříve jsem raději odcházela nakoupit jinam a nebo trpělivě čekala na provedení, nebo doručení. S přibývajícím věkem a nabytými zkušenostmi se to změnilo. Dožaduji se toho, na co mám právo a nebojím se ohradit a nebo zastat neprůbojného člověka, který je v právu. Příklad: vzhledem k tomu, že bydlím na venkově, nechávám si zásilky doručovat do práce ( v recepci je nepřetržitý provoz, min. 2 recepční), je to rychlejší, protože se jedná o Prahu a myslím, že tím ušetřím i cestu doručovateli. Jednou se mi stalo, že na moje objednané botky avizoval prodejce doručení následující den, nejpozději do 2 dnů. Dva dny uplynuly a nic...sledování zásilky na netu: zboží je právě doručováno...třetí den odpoledne nic, následně SMS "zboží nemohlo být doručeno, adresát nezastižen"...zapátrala jsem, zboží bylo stále doručováno...čtvrtý den se ve sledování zásilky objevila zpráva, že zboží nemohlo být opakovaně doručeno a lze vyzvednout na "poště 007"...zatemnilo se mi, našla jsem si telefon na ředitelství České pošty a slušně, ale velmi razantně jsem požádala, aby mi zboží doručili následující den přesně v 10.00 hodin na uvedenou adresu, neboť nejsem ochotna pátrat po "poště 007", vystát tam frontu za 105,-Kč, které platím za doručení na místo. Druhý den poslali kurýra se zbožím a písemnou omluvu. Také to nedělám ráda, rozčílím se při tom, zabere mi to čas a vím, že stížnost vyřizuji zrovna s někým, kdo za to nemůže. Ale tyhle a podobné manýry mne vždycky dovedou spolehlivě naštvat. Nedejte se odbýt. Naopak - za dobré služby a vstřícné jednání pěkně poděkuji a popřeji krásný den.
Libor Farský
Na náměstí v Č.Budějovicích obchod "Pánská móda". Musím na maturitní ples, protože budu stužkovat své studenty. Jedinou vhodnou kravatu jsem zničil při neobratném žehlení, tak si musím koupit novou, takže volím obchod s pánskou módou. Ouha, mají jen jeden druh -podklad v různých křiklavých barvách a v něm bílé kruhy. Když požádám prodavačku o jiný druh, ona šťouchne do druhé prodavačky a řekne jí s úsměvem: "Von chce kravatu. Teď v plesové sezóně!" Jsem to ale blb, koncem ledna se přece kupují plavky!
Mirek Hahn
Pravda. Ale nemusí to mít vždy základ ve starých pořádcích. V mnoha obchodech jsou lidé, kteří tu práci dělají neradi, nebaví je, neumí to, jen jinou práci nesehnali. Mají mizernou mzdu a provozovna je personálně poddimenzovaná, nestíhají. I v tom případě je výsledek tristní.