Hovory s vlastním tělem
Foto: autorka

Hovory s vlastním tělem

6. 2. 2018

Tělo to žádá, tělo to potřebuje. Nevím, kdo toto rčení vymyslel, ale já jsem si to vzala za své. Musíme se přece o své tělo dobře starat, když už nám bylo přidělené a chceme ho přece ještě dlouho používat.

Začala jsem tedy svoje tělo poslouchat  a snažila jsem se porozumět, co po mně žádá. Tělo ráno vstalo a nechtělo se mu nic. Hekalo, že ho někde píchá a něco ho bolí  Ani protáhnout se nechtělo. Je prý v důchodu, a tak má právo na odpočinek. Zato si řeklo, že má hlad a potřebuje se pořádně najíst. Vyhověla jsem mu a nakrmila ho... Zeptala jsem se, co chce celý den dělat, jestli nechce jít na procházku, nebo navštívit nějaká přátelská těla. Přátelská těla vidět prý nechce, protože ho obtěžují svojí přehnanou aktivitou. Staré tělo přece už potřebuje trochu klidu, aby ve zdraví dožilo. Bude prý raději odpočívat a čekat, až zase dostane hlad.

No, tak jsem ho tedy krmila a krmila jsem ho dobře . Někdy se pohnulo a dalo se do chodu. Dokonce se obléklo a vyšlo na ulici. Zjistila jsem ale, že jenom proto, aby si nakoupilo nové zásoby jídla. No, dobře, alespoň se trochu protáhne.  Nebudu ho přetěžovat. Tělo se ale pochlapilo a přitáhlo domů těžké tašky.dalšího jídla. Poslouchala jsem a vůbec v ničem mu nebránila

Že ho bolí nohy a špatně se mu dýchá ? No, není to dobré a tělo si začalo stěžovat na špatné zacházení. Prý nemůže vydýchat ani malý kopeček . Také mu narostlo takové břicho, že kdyby nebylo tak staré, jistě by ho pouštěli v dopravním prostředku sednout v domnění, že je těhotné. Začalo mě tedy nutit, abych s tím něco udělala. Vzala jsem  tělo k lékaři a říkám :"Pane doktore, moje tělo se hrozně zadýchává, nemá snad brániční kýlu?" 

Pan doktor se moudře podíval a pravil: "Žádná brániční kýla, je to obezita. Musíte s tím něco udělat, nebo bude problém ." Vyděsila jsem se. To ne, moje tělo musí vypadat také trochu k světu a ne, aby se na něj dívalo jako na něco odpudivého.

Nedalo se nic dělat. Jestli mi tělo má ještě dlouho vydržet, musím se s ním nějak domluvit. Vysvětlila jsem mu, že jestli bude takto pokračovat, napařím mu hladovku. Ono se uraženě odmlčelo a od té doby se mnou nemluví. No nevadí, mluvím já. Omezila jsem tělu příděl potravy, donutila ho cvičit a více se hýbat a hle, začalo vypadat k světu a také se mu lépe dýchalo.

Našly jsme totiž společnou řeč.

Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Děkuji všem za hezké přivítání. Jsem tady s vámi ráda.
Hana Šimková
Olinko já bych jela ráda, ale musím jezdit se psem a to je náročné. Stavte se po cestě ve Volyni.
Olga Štolbová
Ahoj Hani, dobře že ses vrátila a nikam neodcházej. Je tu dobře a když se hodně lidí snaží, bude ještě líp. Pojeď s námi v červnu do Plzně, určitě bychom tě rádi viděli. Povídání moc prima. *********
Lidmila Nejedlá
Jejda, Hanka se vrátila a hned je tu veselo. Chyběla jsi mi tady.
Eliška Murasová
Tak jsem se taky dala do hovoru s vlastním tělem , asi si i rozumíme.....ale jen do večera, to pak se mnou smlouvá " jen ještě něco malého, sladkého, co říkáš?" a já podlehnu.No ale zítra.....
Zuzana Pivcová
Jsem ráda, že ses obula do svých zdravotních problémů, a co víc, s humorem. Tak jen doufám, že teď už odsud odcházet nebudeš. Mám radost.
Alena Vávrová
Haničko, ahóoj zase na íčku! Bezva článeček ;-), Ty víš jak na to!
Jarmila Komberec Jakubcová
Hani jsem ráda, že opět jsi na portálu. Článek mně pobavil, moc se ti to povedlo. I já řeším stejné problémy. Doufám, že portál neopustíš a pobavíš nás opět svými krásnými články.
Jana Šenbergerová
Copak tělo, to by toho chtělo, jenomže mysl mu do toho pořád vnáší zmatek a dušička se krčí kdesi v jeho hloubi. Bez součinnosti všech tří to nikdy nebude ono. Přesto se každý pokus počítá. Hezky se to četlo.
Věra Ježková
Hezký článek. Ano, tělo si říká. Třeba, že potřebuje zhubnout. Jenže, co když je v rozporu s duší, která je ve stresu a nemá na hubnutí sílu, naopak potřebuje hýčkat něčím sladkým? Takové období jsem zažila několik let před odchodem do předčasného důchodu. Teď už jsem schopna vyhovět oběma.
Helena Votíková
Moc pěkně napsané. Pobavila jste mě.
Jana Kollinová
Váš humorný článek je pro mne nejen příjemným čtením, ale výzvou, abych se pokusila opět sblížit se svojí tělesnou schránkou (spíše s jejím zbytkem) a přidala při každodenních vycházkách nějaký ten kilometřík navíc. Cviky nepřipadají v úvahu. Jakmile si lehnu na podložku, pes začne okamžitě štěkat a zachraňovat padlé tělo nadzvedáváním čumákem.
Naděžda Špásová
Hanko, moc jsem se pobavila. Taky poslouchám své tělo, které mi říká, co je pro ně dobré, ale občas jsem asi nahluchlá. :-)
ivana kosťunová
Poslouchat své tělo se vyplatí, i když to tak někdy nevypadá.
Hana Rypáčková
Hanko, prima, že ses ozvala...Tvůj psaný humor mám ráda, takže co tělo řekne na to, sednout si po procházce na kávičku či čajík? Taky jsem tělo před časem přemlouvala, aby se obalilo a podařilo se...
Hana Šimková
Víte, že jsem strašně ráda, že jsem vás pobavila ? A Liborku děkuji za přivítání.
Marcela Broumová
Dobrý úhel pohledu, rozesmála jste mě, díky.
Libor Farský
Haničko, vždycky se mi Tvůj humor líbil a jsem rád, že jsi po dlouhé odmlce zase zpátky a doufám, že ve zdraví. Já měl v r. 2017 totiž také zdravotní pauzu asi půl roku.
Jiřina Votavová
Paní Hano, pobavila jste mne, i když takové hovory s vlastním tělem zatím vést nemusím. ☺ Zase piště. ☺
Miluše Hasenohrlová
Hanko, zajímavé povídání s vlastním tělem. Já jsem na začátku hledání společné řeči.