Boj proti máničkám. Pamatujete?
Ilustrační foto: ingimage.com

Boj proti máničkám. Pamatujete?

8. 2. 2018

Nosili v mládí dlouhé vlasy. A kvůli tomu měli potíže. Byli vyhazováni ze zaměstnání, zatýkáni, zastrašováni. Říkalo se jim máničky. Dnes jsou v seniorském věku a jejich vnuci zpravidla nevěří, že někdo mohl mít problémy kvůli účesu.

Toto stálo v zápisu Ústředního výboru komunistické strany z roku 1966, který směřoval do jednotlivých krajů tehdejšího Československa: „Za máničky – vlasatce jsou považovány osoby s enormně dlouhými vlasy a neupravený zevnějškem, jejichž chování je nevhodné a vulgární. Přitom nemusí splňovat všechny uvedené znaky současně.“ Zkrátka, takto se komunisté snažili popsat mladíky, kteří měli dlouhé vlasy, když se proti nim rozhodli zakročit v akci s názvem Vlasatci. Podobné označení se dochovalo v policejních spisech i pro mladíky, kteří se snažili vybočovat z davu o trošku dříve a trošku jiným stylem. Těm se pro změnu říkalo pásci. Takže dobové vysvětlení: „Pásek – osoba, která nezvyklým oblečením, okázale odlišnými zálibami a nápadným chováním dává najevo svůj odstup od průměrné společnosti.“

Dochovaly se i dokumenty svědčící o tom, že Veřejná bezpečnost si zaznamenávala na mapě oblasti s nejvyšším počtem výskytu mániček. Nešlo totiž jen o vlasy. Šlo o to, že komunisté a jejich represivní složky považovali dlouhé vlasy za symbol vzdoru, odporu k režimu, obdivu ke všemu západnímu. Někdy to tak bylo, někdy šlo prostě jen o módu, o snahu být zajímavý. Ale fakt je, že v létě 1966 proběhl zátah, při kterém bylo zatčeno přes čtyři tisíce mladých mužů s dlouhými vlasy. Často šlo o muzikanty, výtvarníky, zkrátka svobodomyslné mladé lidi, ze kterých měli komunističtí funkcionáři obavy.

Na tu dobu vzpomínají i mnozí tehdy populární umělci. Dlouhé vlasy byly zkrátka v módě. a tak je nosili i ti, kteří vlastně proti režimu nijak neprotestovali. Například Václav Neckář. Ten k tomu v jednom z rozhovorů řekl: „Hráli jsme začátkem sedmdesátých let na dožínkách ve Znojmě. Později jsme zjistili, že si nějaký místní občan stěžoval na ÚV KSČ nebo kde, že tam hrály takové máničky. No hrál s námi Ota Petřina, ten měl dlouhé vlasy. Pán psal, že to není socialistická kultura. Pak jsme dostali tříměsíční zákaz vystupování, ale nikdo nám nikdy nezdůvodnil, proč.“

V roce 1970 přímo vedení Československé televize poslalo umělcům upozornění, že se s dlouhými vlasy nesmějí objevit na obrazovce. A tak všichni zkrátili délku. Znovu Václav Neckář: „Když jsme chtěli vystupovat, nešlo to jinak. Museli jsme prostě přistřihnout. Ota Petřina se bránil, že k holiči v žádném případě nepůjde, tak jsme ho s bráchou trochu přistřihli my.“

Z pohledu dnešních mladých lidí, kteří klidně chodí do školy s piercingem v nose, s růžovými vlasy či výrazným tetováním, to musí být nepochopitelné a směšné. Za honem na vlasatce se však skrývalo mnohem víc. Byla to represe, která měla zastrašit lidi, kteří poslouchali zahraniční hudbu, snažili se tvořit podle svých představ, nechtěli slepě poslouchat to, co se jim snaží do hlav vtlouct oficiální komunistická propaganda. Jde o generaci dnešních seniorů, kteří vyrůstali ve složité době, kdy bylo těžké zachovat si vlastní názor a zároveň normálně žít. 

V Archivu bezpečnostních složek je nyní uschováno přes sto padesát tisíc stran materiálů týkajících se akcí zaměřených proti máničkách a  lidem scházejícím se na nepovolených koncertech a různých akcích, které komunistům nebyly po chuti. Do jejich hledáčku se dostávali nejen lidé, kteří dávali svůj nesouhlas s režimem najevo, ale i obyčejní mladí kluci, kteří si prostě jen zašli na nepovolený koncert, poslouchali zahraniční hudbu. 

„Máme dobře zdokumentovány nejen velké akce jako je proces s Plastiky, ale také například stříhání mániček,“ uvedl na tiskové konferenci Ústavu pro studium totalitních režimů historik Ladislav Kudrna. Ano, policie opravdu zatýkala mladé muže a násilně jim vlasy stříhala.

„Generace narozená po roce 1945 iniciovala změny,“ říká historik Michal Stehlík. „Tito lidé už neměli zkušenost s válkou. Došlo k mentálnímu zlomu, kdy lidé nepotřebovali politiku, hlasování stranickými knížkami, ale chtěli poslouchat muziku, která je bavila, a socialismus to neumožňoval.“

Zpočátku ti mladí lidé vlastně ani neprotestovali proti režimu, ale komunisté z nich měli strach, a tak si z nich nepřátele režimu často sami vytvářeli. Nemělo by se na to zapomínat. Nemělo by se zapomínat ani na to, že bývalé máničky jsou nyní v seniorském věku. Protože jde o lidi, kteří se nebáli odlišit a dát najevo protest v době, kdy bylo výhodnější mlčet. Dnes jsou z mnohých z nich starší pánové, o kterých možná jejich příbuzní vůbec netuší, jak dobrodružný život v mládí měli.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Libánský
Nepochopitelné, že dnes se některým lidem po těch časech státní zvůle stýská. Volí komunisty a nebo alespoň "jejich" prezidentského kandidáta.
Libor Farský
Stejně je zajímavé, že dnes vzpomínáme spíš na veselé příhody.
Hana Rypáčková
Vzpomínáme na to často a líbí se mi na našem starostovi snad jen ten dlouhý šedivý ohon z vlasů. Těším se na RETRO oldies párty staré DJ gardy.Franta Mareš, Franta Křišťan, Miloš Zemen, Jaroslav Neužil.. Zasáhlo to i naše děti , i když už se vlasy a džínsky už víc tolerovaly.
Mirek Hahn
To byla hodně temná doba. Jezdil jsem občas do Bíliny nebo do Teplic na "Věšák", když se hrál máničkovský fotbalový turnaj. Už na nádražích nás často připravení příslušníci Veřejné Bezpečnosti zmlátili hlava nehlava, řezali obuškem do každého, kdo měl dlouhé vlasy, nakopali nás zpátky do vlaku a museli jsme odjet kamkoli. Kdejaký pohůnek z VB chodil otravovat ředitele školy se žalováním, že jsem byl perlustrován na nepovoleném shromáždění ( což bylo cokoli kde byli tři máničky pohromadě ) a jak to, že můžu mít ve škole dlouhé vlasy. Ani nepočítám kolik desítek hodin jsem proseděl zadržen po četnických stanicích, stačilo mít dlouhé vlasy a dorazit někam kde se hrál bigbeat nebo, nedej bože, nějaký underground music. Ani bránit se člověk nesměl, stačilo zvednout ruku proti obušku a za takový "útok" na kripla v uniformě VB, se dalo schytat u soudu pár let na tvrdo. Teď má být jeden "obuškář" předsedou komise pro dohled nad činností Generální inspekce bezpečnostních sborů......, tolik to "retro" zase mít nemusím.
Zuzana Pivcová
Máničky, nejlepší je, že jejich prototyp - Beatles - vlastně zpočátku ani nijak dlouhé vlasy neměli, jen přes uši a ofiny do čela, ale i to bylo moc. Skutečně dlouhé vlasy přišly až po několika letech. Jedna moje spolužačka z výšky měla bratra na průmyslovce a do jejich třídy chodili nějací dva o pár let starší studenti (počátkem 70. let, to to ještě nebylo tak ostré). Měli dlouhé vlasy a nechali si narůst trochu vousy. Když si je ředitel předvolal, našli v sobě tu odvahu, že řekli: Podívejte se, jak vypadali Marx a Engels, a jací to byli velikáni!... Nestandardní vzhled i oblečení budilo i zájem policajtů. Mě kontrolovali třeba jen proto, že jsem měla dlouhý džínový kabát a dlouhé vlasy. Nezdálo se jim, že jdu dopoledne po městě a nejsem v práci. Jenže já jsem na jazykové škole učila až od odpoledne. :-D
Marie Doušová
Tu dobu dnešní mladí ani nemohou pochopit, protože zákazy byly někdy tak neuvěřitelné, směšné a přesto to komplikovalo mladým lidem v té době život. Nám vzpomínky nikdo nevezme , ale pro dnešní mládež je to nepředstavitelné.
Dana Puchalská
Ano moc dobře si to pamatuju. Kamarád mimochodem velice schopný student práv se nechal ostříhat radši dohola. A to byl také průšvih. Jeho otec byl ve škole kvůli tomu často. A o ty minisukně( jak píše Ivana) byl taky ,,šílený,, problém a namalovat se. No to nikdy. Byla to doba pitomá. Hurá že to už není.
ivana kosťunová
Ani holky to neměly lehké- koncem šedesátých let jsme propadly "květinovým dětem" , nosily jsme minisukně a květy ve vlasech. Naše třídní nařídila všechny květiny sundat, mě dala hřeben a poslal mě na WC se učesat ( měla jsem své háro lehce přitupírované - popravdě docela dost), minisukni do školy zakázala . nedovedu si představit, že by si dne učitel něco takového dovolil.
Dagmar Bartušková
To vše u nás probíhalo v pozdějších letech.
Dagmar Bartušková
Paní Skopalová, souhlas. Se synkem byly na střední kvůli dlouhým vlasům problémy, nebyl sám. Měli kapelu, byli rockeři. Byl tlak, aby se hoši ostříhali, byla jsem volána do školy atd., atd. Naštěstí měli skvělého třídního i ředitele skoly., které hlavne zajímalo, co mají v hlavě. Pak v pohodě odmaturoval s vlasy do půl zad a vystudoval dvě vysoké školy - Jednu zde a druhou v cizině. Ty doby se nesmí vrátit...
olga skopanova
I učitelé ve školách museli kontrolovat zda chlapci nemají dlouhé vlasy a dívky nejsou příliš zmalované proto komunismus dopadl tak jak dopadl a ještě se někomu po něm stýská.