Závislost na dospělých dětech škodí
Ilustrační foto: ingimage.com

Závislost na dospělých dětech škodí

17. 2. 2018

Víte, co nejčastěji zmiňují pánové v letech, když dostanou otázku: Jaké chování vás nejvíc odradí u ženy, se kterou se seznamujete? Odpověď: Když pořád mluví o svých dospělých dětech a vnucích.

Takové nepovedené rande popisuje mnoho mužů, kteří ve vyšším věku hledali přítelkyně. Zde jsou výstižná slova šestašedesátiletého Pavla: „Poté, co jsem žil po rozvodu několik let sám, jsem si zkusil přes seznamky hledat paní, se kterou bych občas někam mohl vyrazit. Šlo mi především o to nebýt sám, mít si s kým povídat. Bral jsem to tak, že pak se uvidí, že z toho třeba bude něco víc. Sešel jsem se během tří let s více než dvaceti ženami. Záměrně jsem volil dámy přibližně mého věku, nanejvýš o pár let mladší. Patnáct z nich už na první schůzce začalo předvádět své rodiny. V mobilech mi byly ukazovány děti, vnuci, jejich domy, bazény, psi, kočky. Ženy štěbetaly o tom, jak pomáhají hlídat vnoučata, jak jsou jejich synové a dcery úspěšní, úžasní, co vystudovali, kolik umějí jazyků, jakou mají práci. Upřímně řečeno, je mi to fuk. Zajímaly mě ty ženy. A okamžitě mě zajímat přestaly. Ony se neptaly na můj život, nepopisovaly život svůj. Ony žily životy svých rodin. Chápu to, ale nedovedu si představit, jaké místo bych v jejich životě zaujal já. Asi ne moc významné.“

Sobecký postoj? Muž, který nechápe, že matka zůstane matkou, i když je jejím dětem přes čtyřicet či více? Že být babičkou je pro mnohé ženy to největší životní naplnění? Jak se to vezme. Přílišná závislost na dospělých dětech je věc, která komplikuje vztahy v mnoha rodinách a má různé podoby. V jednom ostravském činžáku například mají jeho obyvatelé legraci z ženy, která neustále vypráví o tom, jak se daří jejímu synovi, i když všichni vědí, že dotyčný je rozvedený, byl vyhozen z práce a má vysoké dluhy. Jenže jeho máma neustále na počkání sousedkám vypráví o tom, jak má syn málo času, protože zastává skvěle placenou práci v nadnárodní korporaci a kvůli ní je pořád na cestách v zahraničí.

Rodiče si často do svých dětí projektují vlastní sny a přání. Když se děti dostanou do středního věku a rodiče do věku seniorského, je čas bilancování. Tím, že rodiče nastoupí do penze, případně se cítí osamělí, mění se mnohdy jejich vztah k dospělých dětem. Přemýšlejí nad nimi, porovnávají, kam to takzvaně dotáhli, snaží se jim pomáhat, snaží být s nimi v neustálém kontaktu. Někdo může říct: stávají se na nich závislými. Role se obrátily. Už nejsou závislé děti na rodičích, ale stárnoucí rodiče na dospělých dětech.

„Můj vztah s přítelem se rozpadl kvůli tomu, že měl pocit, že mám na něj málo času, kvůli mým vnoučatům,“ říká sedmdesátiletá Naďa z Prahy. „Snažila jsem se dceři co nejvíce pomáhat. Jela  jela pomoci, kdykoli zavolala. I když jsem měla jiné plány, vždy pro mě byla dcera a vnuci na prvním místě. Klidně jsem kvůli tomu zrušila i pobyt na horách, na který se přítel moc těšil. Po dvou letech vztah ukončil s tím, že jsem prý na dceři a vnucích nezdravě závislá, že do nich vrážím všechny své peníze, že vlastně nic dalšího k životu nepotřebuji. Strašně mě tím zaskočil, vůbec mně něco takového do té doby nenapadlo. Zpětně si říkám, že měl v mnohém pravdu,“ vypráví.

„Vztahy ve vyšším věku jsou velmi často ovlivňovány tím, že oba partneři mají svou minulost, to znamená například své rodiny,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová. „Ve vyšším věku zkrátka lidé s novým partnerem přijímají do svého života i svou rodinu. Bohužel, ne vždy dospělé děti vítají, že si babička či děda našli novou partnerku a vztahy mohou být komplikované,“ dodává.

Dochází k řadě zrádných situací. Žena o víkendu chce jet za svými vnoučaty, její přítel naopak plánoval společné aktivity: „Vždyť jsi přece věděl, že mám vnoučata, to je snad normální, že babička chce být s vnoučaty. Tak jeď za těmi svými, taky by ti neuškodilo, kdybys ses jim věnoval.“

Muž často vypráví o své rodině, jeho přítelkyni to už štve: „Fakt se mi už nechce poslouchat, jak je tvoje dcera úžasná, když oba víme, že je dvakrát rozvedená, pije víc, než je zdrávo a pořád z tebe tahá peníze. Moje děti po mě prachy rozhodně nechtějí.“
„Nechtějí, protože jim je cpeš sama. Jestli si myslíš, že jsi úžasná babička, protože vnukům kupuješ každý týden dalšího plyšáka a sama na sobě šetříš, tak se mýlíš.“
„Nemáš moje děti a vnoučata rád a snažíš se nás rozeštvat, protože na ně žárlíš.“
„No to určitě.“

Tak a je to. Takové debaty opravdu do svých životů vpustit nechceme, že ne? Každopádně jsou vztahy v rodinách vždy komplikované a v případě vztahů mezi seniory a dospělými dětmi to často platí dvojnásob. 

Hodnocení:
(4.7 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libor Farský
V tomto směru nemám žádnou osobní zkušenost, ovšem je mi jasné, že aby při seznamování byli seniorka i senior "bez závazků" je prakticky nemožné.
Ivana Navrátilová
Nemyslím si, že závislé na dětech a vnoučatech jsou převážně jen ženy, můži bývají ještě často horší zejména když se jedná o dcery, měla jsem partnera po kterém dcera chtěla aby s ní každý týden jel na nákup a odvezl jí ho autem, bral jí s sebou na výlety neustále mu volala, spěchal domů aby mohl vyvenčit dceři psa protože slečna nemohla, další partner bydlel s třicetiletým synem vařil mu, uklízel a pral prádlo, byl jeho sluha, nikdy mu neřekl, že by se měl osamostatnit a jen se podívejte na seznamky kolik chlapů se tam fotí s vnoučaty daleko víc než žen
Eva Vršatová
To je zajímavé, mám zcela opačnou zkušenost. Mám rodinu, děti, vnoučata, občas pohlídám. Jsem rozvedená, minulost jsem uzavřela. Myslela jsem, že na seznamce najdu pána - na trávení volného času, ale i bych ráda o někoho pečovala, vyměňovala si názory. Drtivá většina mužů (měla jsem cca 60 schůzek) žádala sex. Na první schůzce, že bez ujasnění tohoto tématu se vůbec nebudou bavit. Druhá skupina byli muži "zlomení, zkrachovalí - zadlužení, osamělí". Poznala jsem tam i svoji životní lásku - ale tenhle pán mi řekl, že na prvním místě je jeho jediný syn. Tento syn je psychopat, otce ovládá, tahá z něj peníze, izoluje ho od kamarádu a náš vztah mu zakázal. (Syn je zdravý, 37letý sebestředný psychopat - opravdu, radila jsem se i s odborníky - psychiatry, psychology, sociálními pracovníky z centra pro týrané seniory...). Moje zkušenost ze seznamování? Je to vysoce riziková činnost. Všichni muži zakrývají, lžou (ubírají si věk, zatloukají nemoci, předstírají, že jsou něco, co nejsou). Není možné se s nimi věcně domluvit - co se nám líbí, nelíbí, kde kdo ustoupí, apod. Vyžadují absolutní přizpůsobení (ta větší skupina). A ještě jeden postřeh. Mnoho mužů na seznamce je prostě nezralých. Nabízejí jízdu na motorce, lezení po horách, opovrhují ženou, pokud nejezdí lyžovat do Alp. Nezralí jsou i ti, kteří mají příšernou životosprávu, nedbají na sebe ani prostředí ve kterém žijí. Mimochodem, neznám jedinou ženu, která by dala přednost dětem před náručí milujícího muže. (myslím ženu seniorku, ne matku malých dětí)
Jiří Novák
Já už ze dvou takových vztahů 2x zdrhnul. To se prostě nedá, pořád jen poslouchat o úspěšných dětech, nejchytřejších vnoučatech. A úplně mne odrovnává vzpomínaní na předchozího partnera. Snažím se takový nebýt a snad se mi to daří, ale momentálně jsem sám, jen mám takovou fajn sportovní kámošku :-)
Dagmar Bartušková
Také jsem na abiturienťáku vydala podobný zákaz. Bylo to poté, co jedna spolužačka přivezla tři alba svých dětí a vnoučat. Byla to hrůza! Další mlela a mlela o svých kvalitních dětech, až domlela...
Jana Šenbergerová
Plně se ztotožňuji s tím, co napsala Soňa přede mnou.
Soňa Prachfeldová
Dobrý článek. Člověk pokud už má dospělé děti , které mají svoji rodinu a chce navázat nový vztah, by měl být pro své děti a vnoučata k pomoci jen tak, aby to negativně neovlivňovalo jeho osobní život. Anebo pak již nemůže navázat jiný vztah a žít už jen pro rodinu. Netýká se to jen partnerských vztahů, ale též vlastního soukromí, svých koníčků a zájmů. Není to sobeckost, je to žití vlastního života, bez závislosti na rodině svých dětí. Pomoci, ale s mírou !
Marcela Škodová
Před pár lety jsme měli sraz se spolužáky a jeden z organizátorů oznámil, že kdo vytáhne fotky dětí a vnoučat a začne mluvit o nemocech, tak jde domů... A bavili jsme se dobře i bez výše uvedených témat a domů se nikomu nechtělo.
Jana Kollinová
Poučný článek. Chápu, když někdo chce navázat řekněme přátelský vztah a je vtažen do muzea rádoby rodinných úspěchů osoby svých citových zájmů. Kdo jde do takového dobrodružství možná později uspěje, ale projde si úskalím uvedeným v článku. Promiňte odbočku, zdánlivě nesouvisející, ale dle mého názoru korespondující s ohledem k zaměření portálu i60. Setkání se spolužáky po více jak x... letech. Nedokáží mnohdy navázat na bezstarostně prožité chvíle, být opět oním vzácným přítelem ze školních let, smát se, uvolnit se a vnímat pomíjivé okamžiky mládí a při první příležitosti každém ukazují domy, zahrady, pohledy z dovolených v exotických krajinách a diplomy svých dětí, transformují svoji vlastní identitu do jejich úspěchů a najednou zjistíte, že jste na setkání zcela jiné třídy se zcela jinými spolužáky.
Marie Ženatová
Máte pravdu, že většinou každý osamocený člověk je rád, že má alespoň svoji rodinu. Je velikou výhodou mít hodně vnoučat, kterým se může věnovat - jenže když už víc odrostou a nepotřebují ho? Zase musí nějak žít - mít svoje koníčky, známé, přátele, dobré sousedy i svoji blízkou ale i tu širší rodinu...
Věra Halátová
Každý, ať muž nebo žena, který/která zůstal/a sám/a, je zaujat/a svou vlastní rodinou. Už Anton Pavlovič Čechov napsal v jedné své povídce že: Nebereš si jenom toho jednoho člověka, současně s ním si bereš jeho minulost. A čím je člověk starší, tím "obsáhlejší" minulost má. Muži vadí, že žena se zabývá svými dětmi a vnoučaty. A on, většinou dělá to stejné. Ale každý upřednostňuje tu svou rodinu. Petr Janda, někde jsem to četla, na otázku, proč si nevybírá partnerky mezi svými vrstevnicemi, odpověděl: Protože na mne nemají čas, zabývají se dětmi, vnoučaty. Otázka ale je, jak dlouho se ta o hodně mladší partnerka bude zajímat o něj samotného. Měla jsem přítele, u nás to bylo přesně naopak. Já tvrdím, že děti se musí postarat samy o sebe a o své potomky, naopak on neustále hovořil, především o dceři, syna nějak vynechával, o jejích dětech, no ty byly výjimečné ve všech směrech, až na to, že se ještě v šesti a dále letech počurávaly - asi vina matky, dcery mého někdejšího přítele. Ta autorka píše nějaký dojem nějakého muže. Všechny články, zde uváděné, jsou jaksi generalizující, jako by všichni lidé byli stejní, ve věku od - do, i když ani ten věk tady nebyl nikdy definován. Ti autoři těch článků zde, dostávají za to placeno, nebo jsou z řad těch "seniorů IN"?
Dagmar Bartušková
Nesnáším, když někdo sotva dosedne, začne mluvit o dětech a vnoučatech. Nedej bože, když vytáhne mraky fotek! Něco jiného je, pokud to druhého zajímá, v krátkosti o dětech pohovořit a pak přejít na jiné téma, Jinak mizím.
Věra Lišková
Udělala jsem stejnou chybu, jezdili jsme s přítelem za dcerou na návštěvu, až jsem si všimla, že na dceru žárlí. Láska mezi námi se vytratila, nahradilo jí soupeření, ala moje úspěšné a tvoje ještě úspěšnější děti. Zůstali jsme jen kamarádi.
Daniela Brunclíková
Tedy,musím říct,že mě článek docela zaskočil,neboť mi nastavil to pověstné zrcadlo a uvědomila jsem si,že je to tak trochu můj případ.Ne,že bych o dcerách mluvila pořád,ale mluvím o nich hodně,protože jsou pro mě to nejdůležitější na světě a jsem na ně fakt pyšná.Vůbec mi nedocvaklo,jak by to mohlo pro případného nápadníka být otravné a odrazující.No rozhodně - díky za prozření :)