Naše láska je stálá
14. 2. 2018
Myslím teď na svého muže,
nosí mi už čtyřicet let růže,
Říká mi, že jsem jeho
růžička, růžová
a že jeho láska
ke mně je stálá, duhová.
Já mu za to zpívám
písně, jen pro něj stvořeny,
to má jako dar od své ženy,
Těšíme se spolu a věříme, že
až tento svět opustíme,
budou naše duše svobodné,
ale stále své, propojené.
Ať to bude zítra
nebo za dvacet let
máme stále krásný výhled.
Čtěte dále:
Byli jsme rodina
Volá mě máma do koupelny, „Podívej se mi na ni", do výšky ruku zvedla, myslím, že i máma zbledla.…
Slunce
Letní slunce nabíjí každou buňku mého těla. Hned bych k němu uletěla. Ve svitcích z moře se praví…
Po cestách
Po cestách kamenných, chvíli pláč, chvíli smích, v útrobách sevřených, duši mám, vysvobození marně…
Říkal jí
Říkal jíjsi moje žízeňa orosená sklenicejsi moje loukaa zelená chmelnice Říkal jíjsi moje…
Ty ne
Ty neslyšíš,že vprostřed noci vzlykám,a nevidíšmé tělo schoulené,ty netušíš,co sama soběříkám,když…
