Záhada choceňského tunelu
Ilustrace: archiv Jiřího Rokose

Záhada choceňského tunelu

27. 2. 2018

Celé jedno století stával poblíž železničního nádraží v Chocni tunel. Dnes ho připomínají jen betonové stěny pod zvrásněnými skalami v místech, kde dělníci v polovině 19. století někdejší tunel prokopali.

Tunel už od více než pětašedesát let neexistuje. Zanechal nám ale jednu záhadu, kterou se zatím nepodařilo odborníkům uspokojivě vysvětlit.  Železniční fanda, sběratel a průvodčí Jiří Rokos z nedaleké Cerekvice nad Loučnou ji nazývá „záhadou choceňského tunelu“.

"Když projedete choceňskou stanicí ve směru na Ústí nad Orlicí, ani si nevšimnete, že tu kdysi stával tunel. Ač už není, stále ukrývá dosud neobjasněné tajemství," uvádí Jiří Rokos.

Při stavbě tunelu v roce 1844 tu dělníci narazili na neobvyklé úlomky ryzího železa, které jsou dnes v depozitáři Národního muzea. Úlomky zkoumali přední odborníci té doby, o nálezu dlouho diskutovali členové někdejší České geologické obce. "Úlomky se staly předmětem mnoha analýz u nás i v zahraničí. Všichni odborníci potvrdili vysokou ryzost železa, nicméně původ železa nikdo nedokázal vysvětlit. Někdo soudil, že železo zvláštním procesem přírodně vzniklo. Někdo zase mínil, že je to železný meteorit," líčí sběratel Jiří Rokos.

Situaci podle něho komplikuje fakt, že úlomky se liší od běžně vyráběného železa. "Dosud nikdo tuto záhadu věrohodně nevysvětlil," podotýká sběratel. A opravdu. Pracovník mineralogicko-petrologického oddělení Národního muzea Dalibor Zvelebil vlastní ve sbírkách fotografie choceňského železa a spoustu až neuvěřitelných informací o mnoha snahách odborníků záhadu rozluštit. A mnoho z nich autorovi článku před časem poskytl, ač sám nechtěl o původu choceňského železa příliš spekulovat.

Jednu z posledních zpráv publikovali v roce 2005 v odborném časopise Minerál český odborník Ivan Turnovec z Turnova a slovenský profesor Ján Spišiak z Univerzity Mateja Bela v Banské Bystrici. Jejich pojednání má titulek "Choceňské železo – stále záhadné".

„Úlomky ryzího železa nalezené v Chocni před více jak 160 lety jsou pro mineralogy a geochemiky stále záhadou. Takový vznik železa naše přírodní podmínky neumožňují. Choceňské železo ale nejde zařadit ani mezi meteority,“ shodují se v první větě článku. Vědci naposledy zkoumali choceňské železo v roce 1981. „Choceňské železo se nepodobá běžně vyráběnému železu ani svou vnitřní stavbou, ani chemickým složením. Nelze je však srovnávat strukturou a složením ani s železnými meteority,“ uvádí Ivan Turnovec.

Nález unikátních kousků železa v srpnu roku 1844 má na svědomí guberniální rada Karl August Neumann, který byl tehdy na inspekci stavby tunelu v Chocni. Zaujaly ho úlomky železa v odvalovém materiálu. Nakonec stavbaři objevili celkem šestnáct kousků ryzího železa, největší vážil deset dekagramů. Všechny pocházely z místa v hloubce 34 až 38 metrů pod tehdejším povrchem. V tomto místě štola tunelu protínala slínovec, tedy opuku. O třináct let později sepsal Neumann o svém nálezu zprávu.

„Pod nejvyšším bodem horského hřbetu byla při hloubení a vyzdívání tunelu proražena šachta k vytahování vylámané horniny, která při mé návštěvě tvořila velkou haldu. Když jsem se na místo vrátil v roce 1856, nalezl jsem ji už rozvezenou a kameny použité ke stavbě mlýna. Při návštěvě na konci srpna 1844 mi úředník pověřený vedením stavby sdělili, že našel jeden větší kus železa v hnědé hornině a dal mi jej spolu s úlomkem horniny, do které kus železa dokonale zapadal,“ líčí Karl August Neumann. A pokračuje: „Na moje dotazy mne všichni přítomní ujistili, že veškeré nalezené úlomky železa byly uvnitř takových ledvinovitých hlíz a pouze v jedné vrstvě horniny. Byli jsme šťastni, že jsme nalezli šestnáct takových kousků ryzího železa,“ popisuje Neumann. Musel z Chocně odjet a vrátil se tam v listopadu roku 1846, kdy už stavba skončila. Prozkoumal ale s dělníky všechny haldy po stavbě. Nenašel jsem nic podobného," konstatoval Karl August Neumann, který byl technik a dlouholetý profesor chemie na pražské polytechnice.

Žil v letech 1771 až 1866 a vedle objevu choceňského železa má na svém kontě ještě dva další. V roce 1811 rozpoznal meteorit v kusu železa, uchovávaného po staletí v Lokti jako „Zakletého purkrabí“. V roce 1824, kdy byl náhodou v Hořovicích, pozoroval 24. října pád meteoritů a hned o něm informoval v tisku, takže lidé vzápětí nalezli dva kamenné meteority u cesty z Žebráka do Praskoles. Neumann také vytvořil velkou sbírku minerálů, která byla v Čechách jedinečná.   

Česká geologická obec dlouho diskutovala o možnosti vzniku železa. Slavný český geolog Jan Krejčí napsal v roce 1858: „Viděl jsem ty kusy před několika lety, domníval jsem se, že snad nějakou náhodou do skuliny opuky zapadly a tam časem zrezovatěly,“ nevěřil zprvu v existenci záhady Krejčí. Po prověření přímo v terénu ale uznal, že železo nemohlo být zaneseno do slínovce později, než hornina vznikla.

Vědci v průběhu času porovnávali choceňské železo s nálezy atypického železa v na jezeře Huron v Ontariu v Kanadě či na grónském ostrově Disko, které využívali Eskymáci jako materiál pro výrobu nožů, v Buhlu v Hesensku, u řeky Kurejky v severozápadní Sibiři, v Country Antrimu v severním Irsku. Žádná shoda nebo velká podobnost se nenašla. „Choceňské železo zůstává tedy dál záhadou,“ konstatují oba geologové. A to takovou, že herec Martin Dejdar coby průvodce devítidílného dokumentárního seriálu Tajemství železnic v jeho prvním díle si při líčení záhady tunelu nasadil na hlavu stříbrnou čapku s tykadélky z alobalu. Že by nám tu snad nechali to zvláštní železo mimozemšťané?

Tunel už dnes neexistuje, protože byl svým profilem příliš málo prostorný, aby se do něho vešly dráty elektrifikace dráhy. O zbourání tunelu se mluvilo už za druhé světové války, nakonec ho ale rozebírali dělníci od roku 1947 do roku 1950. Dnes je možná pro obyvatele Chocně až neuvěřitelné, že tunel byl součástí tohoto města více než celé jedno století.

To jiná zajímavost týkající se choceňského nádraží je obecně známá. Choceňské nádraží se stalo osudným pro slavného stavitele tehdy rakouské dráhy Jana Pernera. Ten 9. září 1845 při návratu z cesty na Moravu projel v prvním voze za lokomotivou choceňským tunelem. Potom sestoupil na poslední stupeň vagonu. "A narazil o návěstní sloupek neboli označník. Se zraněním hlavy a pravé paže ještě nastoupil do vlaku a pokračoval do Pardubic. Tam ještě sám vystoupil, ale po několika krocích se zhroutil. Odvezli ho do domu jeho otce, kde ale druhý den o jedenácté hodině zemřel," popisuje železniční fanda Jiří Rokos.

Choceňské nádraží se také zapsalo do historie v květnu 1945, kdy na něm 9. května kolem 17. hodiny vybuchlo devět německých vagonů s municí. Výbuch zranil na 70 lidí a poničil a objekty blízko nádraží - topírnu, domky na Lhotech a v Lipách a také zámeckou kapli v Chocni. Podle školní kroniky měli tento výbuch na svědomí mladíci z Hitlerjugend.

 

Petr Broulík pro portál i60

 

 

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Kollinová
Zajímavý článek.
Jana Šenbergerová
Moc zajímavé a dobré fotografie.
Naděžda Špásová
Možná to byl meteor, nebo něco z jiného světa.
Zuzana Pivcová
Podobné záhady mám ráda, ať už dávají tušit existenci života na jiných planetách nebo "jen" souvisejí s dobami dávno minulými. Díky.
Libor Farský
Miluji záhady všeho druhu, díky za tyto informace.
ivana kosťunová
Zajímavé - pro mě taky nová informace.
Alena Vávrová
Také mne to zaujalo, neznala jsem.
Antonín Vácha
Velmi zajímavé čtení.