Skauti. Přežili a přibývá jich
Ilustrační foto: www.skaut.cz

Skauti. Přežili a přibývá jich

27. 2. 2018

Snažili se je zničit nacisté a pak i komunisté. Mnoho z nich za své názory přišlo o život. Přesto překonali zlé časy. Řeč je o skautech. Ti staří teď mohou mít radost, protože skautingu se v Česku neuvěřitelně daří.

Přes dva tisíce oddílů, které každý rok pořádají přes tisíc táborů pro více než třicet tisíc dětí. Stále další a další rodiče se snaží přihlásit do skautu své ratolesti. Podle právě uzavřeného sčítání je v Česku nyní přes šedesát tisíc skautů a skautek a jejich počet rok od roku stoupá. Předseda Světového skautského výboru současné české nadšení skautskými myšlenkami okomentoval slovy: „Máme radost, že Junák – český skaut jde příkladem a těšíme se, že i do budoucna se bude rozšiřovat a dostane se k dalším mladým lidem po celém Česku.“

Mnozí dříve narození skauti nyní musí pociťovat velkou radost. Být skautem totiž dříve velmi často znamenalo velké potíže, pronásledování, ba i ohrožení života. Takto o tom vypráví například Jaroslav Rozsypal, ostravský lékař, narozený v roce 1926: „Když jsem slyšel o tom, že kolegové jsou zatýkání, odešel jsem z domu. První noc jsem přežil ve skautské ubytovně, pak jsem sedl na kolo a jel do Beskyd. Spal jsem v krmelcích a pod stromy. Pak jsem se schoval v lovecké chatě na úbočí Lysé hory.“

Jako jeden z mála přežil hon nacistů na skauty v Ostravě. Měl obrovské štěstí. Až v prvních dnech po osvobození Ostravy, kdy se všichni radovali, že válka skončila, si to uvědomil. Rodiny totiž pátraly po osudech jeho kamarádů, kteří zavčasu neutekli jako on. Zmizeli. Ukázalo se, že ti, které gestapo v dubnu 1945 stihlo pozatýkat, byli při výsleších umučeni a nakonec 24. dubna odvezeni na hřbitov v Polském Těšíně. Zemřeli těsně před koncem války. Parta mladých kluků totiž byla zapojena do odboje. Například nosili na určená místa v Beskydech balíčky, aniž věděli, co v nich je. Jaroslav byl jedním z nich. Měli odvahu, skauting je naučil vlastenectví.

V roce 1946 se Jaroslav s kamarády rozhodli, že by kamarády zavražděné nacisty bylo třeba připomínat i dalším generacím. A tak při jednom z výletů do Beskyd udělali ze suchých větví kříž. Do láhve dali  papír se jmény kamarádů a na kříž napsali, ať každý, kdo je chce uctít, k mohyle přiloží kámen. Bylo to v místě zvaném Ivančena. A pak se Jaroslav nestačil divit, co ten nápad způsobil. Mohyla se stala poutním místem, na které se dodnes sjíždějí skauti z celé republiky a kamenů je tam tolik, až je z toho problém, protože se celá ta hromada různě hroutí a boří. Lidé jich tam nanosili tolik, že se jejich tíha odhaduje na sedmdesát tun. Ale podstatné je, že stejně jako ty kameny přibývají další a další mladí lidé, kteří si uvědomují, že skautské myšlenky jsou důležité v každé době. A kluci, kteří za ně za nacistické nadvlády položili život, jsou pro ně hrdinové.

Současní skautští vedoucí však své svěřence vedou nejen k úctě k dějinám. „Kluky a holky učíme spolupráci, vedeme je k všestrannému rozvoji, pomoci druhým a samostatnosti, to je základ skautingu. Skautský program neustále inovujeme, aby byl současný, zajímavý a atraktivní. Neutuchající zájem dětí a důvěra rodičů je pro nás velkým závazkem“ říká Josef Výprachtický, starosta Junáka – českého skauta.

Skauting prošel mnoha změnami. Zatímco například v roce 1915 se skauti snažili získat v takzvaných odborkách, tedy skautských zkouškách, potvrzení, že jsou dobří lyžaři, nyní se snaží uspět v oborech jako geocoacher, ajťák nebo smartphonista. Zkrátka, tehdy byly novinkou lyže, nyní je in ten, kdo ovládá technické novinky. Zároveň se však děti ve skautu nyní učí například vést diskusi, organizovat si práci, odhadovat své síly, argumentovat. Tedy věci důležité, aby uspěli v současném světě.

Je to hodně dobrá zpráva. Protože právě většina lidí, kteří prošli skautem, si v životě udržela pevné postoje a prožila ho se ctí. Jako Jaroslav Rozsypal, který vystudoval medicínu, celý život poctivě pracoval jako lékař, ale odmítal vstoupit do komunistické strany, takže to v kariéře nikdy nedotáhl na vysoký post.

„Skaut mi dal do života určitou pevnost. Někteří lidé vstoupili do strany a hned dostali primářské posty. Já takto žít netoužil. Díky skautu jsem v životě nevlál,“ říká.

Mohyla na Ivančeně stále stojí. Přežila i dobu, kdy se ji státní bezpečnost pokusila rozbořit, protože komunisty štvalo, že se u ní scházejí stovky mladých lidí a šíří se tak skautské myšlenky, které jim značně vadily. Přežila i to, že spousta skautů skončila za komunistické vlády ve vězení a v pracovních táborech, podobně jako za vlády nacistů. Přežila stejně jako skautská organizace, kterou přesně před sedmdesáti lety komunisté násilně zrušili. Zničit se ji nikdy nepodařilo.

To, že má nyní tolik mladých členů a zájemců o členství přibývá, je ukázkou, že není třeba skuhrat nad tím, že děti a mladí lidé nemají vztah k tradicím.

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Ještě dodatek... Každý rok naši skauti zajíždí na setkání do Beskyd. Mohyla Ivančena je pro ně všechny skutečným poutním místem...
Marie Ženatová
Když můj syn studoval tak jezdil na skautské tábory jako vedoucí... Teď už jeden starší vnuk dělá rádce oddílu a mladší je řadový skautík - každý týden mají svoje schůzky. V létě jezdí na 14denní tábory, kde se obejdou bez televize, mobilů a poznávají obyčejný život v přírodě... Naučí se dobře zacházet s kladívkem, sekyrkou i jinými činostmi a je jim hezky. Znají svoje skautské zákony... A já pevně věřím, že děti, které vyrůstají na takových táborech nebudou tíhnout k drogám, cigaretám, alkoholu - ale budou poctivě přistupovat k životu a budou mít i úctu k přírodě - nebudou zbytečně kácet lesy, ale naopak podporovat jejich výsadbu...
Libor Ptáček
Oprava. cvičenky dostávaly.
Libor Ptáček
Hanko, cvičenky v tom roce 1948 dostávali na památku náramek, snad se symbolem čtyřlístku. Já jej ještě někde mám.
Hana Rypáčková
Díky Libore, maminka byla Sokolka tělem i duší a o posledním sletu , jak odvraceli hlavu od tribuny, vyprávěla. Už jsem to málem zapomněla. V roce 1950 jsme se z Prahy stěhovali. Sokol se spojil s TV Fezko a teprve po 89. se obnovil. Máme nádherně opravenou sokolovnu z roku 1896 . Vše záleží na lidech, bohudík i bohužel.
Libor Ptáček
Hezké vzpomínání. Můj děda Akela a maminka Kaňka se celý život tomuto hlavně vlasteneckému spolku věnovali i přes mnoho zákazů. Vzpomínky mámy na první poválečný tábor v roce 47 někde u Užhorodu kde je navštěvovali v klidu a míru Benderovci, holčičí tábor kolem roku 1971 někde na Šumavě kde jsem stavěl jako voják na dovolené podsady a mnoho dalších by daly na knihu. A morální přínos? Piloti RAF, armáda první Republiky, partizánské hnutí, Pražské povstání i Třetí odboj, to byly jejich myšlenky. A vzpomínky na snad jedenáctý všesokolský slet v roce 48 kdy průvod cvičenců šel pod tribunou s Gottwaldem odvraceli hlavy? To tenkrát byla poukázka do kriminálu.
Zdenka Jírová
Můj i 13 let starší bratr byl v Junáku.Díky tomu jsme doma měli plno skautských časopisů a Fóglarových knih, které jsem všechny přečetla a tak jsem o skautu věděla od mala dost. Také jsem ale od rodičů věděl, že i tom nesmím nikde mluvit.
Hana Rypáčková
Hlavně mi skaut dal lásku k přírodě a toulání, kamarádství a to dětem i vnoučatům. Bratr Akéla byl vzorem mnohým vedoucím oddílů v jihozápadních Čechách.Stávaly se oddíly turistů a vodáků a s obtížemi přežívaly dobu komunistické nadvlády.
Alena Vávrová
Přímo u nás v D. má skauting velkou tradici. Moje nejst. vnučka chodila do skautu a já jsem jí ráda pomáhala s přípravami na skautský jarmark zv. Dokské pověsti. Koná se na zač. adventu dodnes a stále na něj chodím a u každého skautského stánku si něco koupím, aby měli skautíci korunky na činnost.
Dana Puchalská
Super článek. Sama jsem byla skautkou. Dokonce jsem měla i přezdívku a bylo to super. A pak to dopadlo, jak to dopadlo. Asi tak jako to bylo u Mirka Hahna. Ale ráda na to vzpomínám.
Marie Seitlová
Já osobně jsem se se skautem nesetkala, ale má vnučka je ve skautu ji dlouho, každý rok jezdí na tábor, na různá setkání i na pravidelná páteční setkání. Je tam ráda.
Libor Farský
To se krásně čte ...
Zuzana Pivcová
V domě s názvem Pražské kreativní centrum, kde sídlí i naše redakce, našel své místo i Skautský institut. Sice o nich zde nic bližšího nevím, ale před pár lety jsem navštívila výstavu o skautingu v Muzeu Hlavního města Praha. Ta byla vysoce zajímavá, i dojemná. Mě jako mladou skauting minul.
Mirek Hahn
Užil jsem si ty dva roky skautingu po osmašedesátém. Když v sedmdesátém Junáka zase zakázali, snažili se nás ve škole obelhat, že je to jen formální přejmenování na Pionýr a jinak to bude stejné. Na první schůzce po "přejmenování" se ukázalo, že místo zálesáka Akély, je vedoucím oddílu učitelka ruštiny a budeme soutěžit ve vědomostech o Sovětském Svazu. Přestal jsem tam chodit. Otravovali mne ve škole, otravovali mi rodiče, otravovali mne nejvíc, když jsem se hlásil na střední školu. Hyeny komunistické !
ivana kosťunová
To je dobrá zpráva, myslela jsem, že naopak skauting zde upadá.