Děvčátko ze smeťáku
FOTO: archiv autorky

Děvčátko ze smeťáku

5. 3. 2018

Ach to bylo krásné dětství! Vesnici, kde žila moje rodina, jsem znala dokonale. Všechny stodoly, kůlny, půdy, zahrady, křoviska, chlévy. Jednoho dne jsem však objevila ráj na zemi. Za hřbitovní zdí byl totiž smeťák. Tam bylo věcí! V punčoškách s vyboulenými koleny a v zástěrce s křidélky a kočičkou na kapsičce jsem se usadila na okraji. Mé pozornosti neunikl totiž střep, na kterém byla namalovaná růže. Růže! Nikdy jsem ji neviděla. Znala jsem ten květ jen z pohádek B. Němcové a H.Ch. Andersena. U každého domu byly sice zahrady plné všelijakého kvítí, u našeho také, ale růže nikdo nepěstoval. Vyhrabávala jsem tedy různé střepy a střípky, a že jich tam bylo, a třídila je podle dekóru. S proužky zvlášť, s puntíky zvlášť, s fialkami...pěkně jsem je řadila na prkénka. Pár střepů, na kterých byly růže, jsem si dala do té kapsičky s kočičkou. To byla pro mne vzácnost. Smetiště mě fascinovalo. Však mám dodnes jizvu na koleni, jak jsem si tam uprostřed klekla na něco ostrého.

"Co tam hledáš?" oslovila mě jednou vysoká štíhlá paní, celá oblečená v černé. Znala jsem ji od vidění z kostela. Sedávala sama a já ji pozorovala, jak pohybuje ústy při modlitbě. S nikým se nebavila, rychle vždy odešla. Byla zvláštní, taková vznešená. "Hledám tady růžičky."  A z kapsičky jsem vylovila střepy. "Ty tady nerostou, jsou jenom v pohádkách, víte? A mně se moc líbí". "Nikdy jsi neviděla růže?" Divila se paní.Chvíli si se mnou povídala, pak mě vzala za ruku, tak zvláštně... za zápěstí, asi se mé špinavé ruky štítila, prošly jsme brankou ve vysokém plotě do veliké zahrady, pak další brankou do zatravněného dvora. Tam stál velký bílý dům, porostlý vinnou révou. Po schodišti jsme vešly dovnitř,  paní mi umyla ruce a vedla mě zpět na dvůr. Naproti schodišti byly další schody, které vedly do nádherné zahrady. Zůstala jsem stát v údivu. Nikdy jsem takovou krásu neviděla. Upravené záhony zeleniny a bylin, rovné cestičky z písku, vpravo stupně s keři angreštů a rybízů,  uprostřed kašna s malým vodotryskem. Kolem kamenné květináče osázené barevnými květinami, které visely až k zemi, a za tím vším až k plotu zákrsky ovocných stromů. Tam, v rohu zahrady byla lavička a u ní, představte si, kvetly  dvě  stromkové růže. Bílá a růžová. Směla jsem si je pohladit a přivonět k nim. Možná jsem se vzrušením až chvěla, neumím dnes ten pocit popsat. Byl to pro mne ráj na zemi. A paní, která mi ho ukázala, se jmenovala Bulica. V mém životě mnoho znamenala. Proč pečovala o  bílou a růžovou růži, jsem se dozvěděla mnohem později.

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 31 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Tollarová
Při čtení mi vytanula vzpomínka, jak jsme hledávaly co nejhezčí střípky na skákání panáka. A taky to, jak jsem si do kapsičky u sukýnky jako poklad schovala kousek černého tvárného asfaltu! Nemohla jsem pochopit, že maminka moje nadšení nesdílela.
Dagmar Bartušková
Lydie, krásně jsi to napsala.
Marcela Broumová
Podepisuji všechny předchozí ohlasy. Lidmilko, díky, že´s nás vzala za ruku do dětství. Bylo nádherné i tím, že jsme se tolik nebály jít s někým cizím.
Dana Kolářová
Super!
Zdenka Jírová
Moc pěkné, ale jsem napnutá, proč paní pěstovala ty dvě růže? Musíte nám to dopovědět.
Jitka Caklová
Lidu, moc krásný příběh. Je zvláštní a také to někdo tak máte?, že vám utkví v paměti z dětství věci, které jste doma postrádali, nebo toužili mít? Lidu dík za námět na příběh :-)
Alena Várošová
Omlouvám se za 4****,blbě jsem klikla.Je to za víc jak 5*************
Alena Várošová
Moc hezký příběh z dětství Lidmlo na který se nezapomíná a vyvolává při vzpomínkách zvláštní pocity.
Marie Doušová
Moc krásně napsané vzpomínání na dětství.
Jana Šenbergerová
Připojuji se ke všem přede mnou - chválím a těším se na pokračování. ♥
Dana Puchalská
Krásná povídka,kdy bude další díl Lidmilo?
Dana Tomanová
Moc hezký článek, Lidmilko, bude pokračování?
Jarmila Jakubcová
Moc krásné Lidmilko.
Olga Štolbová
Ahoj Lidu, díky za krásné až dojemné čteníčko. Občas potřebujeme takové jemné zklidnění a to se ti opravdu podařilo. *****
Ilona Kolářová
Moc pěkný příběh z dětství.
ivana kosťunová
Tak tady je zaděláno na životopisný román . A hezky zaděláno, pokračování určitě bude, to se přímo nabízí.
Eva Mužíková
Lidmilo, tvé příběhy moc ráda čtu, nikdy nezklameš. Díky.
Lenka Hudečková
Lidmilko, krásný článek...moc hezká vzpomínka na dětství :-)
Věra Ježková
Lidmilko, krásný příběh.
Marie Ženatová
Moc děkuji za nádhernou vzpomínku. Vrátila mne do mého dětství - také jsem znala moc stodol, kůlní, půd, zahrad, křovisek, chlévů i ten smeťák... Ale růžičku bych asi tehdy nikde u nás skutečně nenašla...
Elena Valeriánová
Lidmilko, ani jsem nedýchala při čtení tvé vzpomínky. Těším se na další. Bude brzy?
Hana Práglová
Lidmilko,krásná vzpomínka na tvé dėtství.Taky se tėším na pokračování
Alena Vávrová
Lidunko, nádherné vzpomínání, děkuji.
Naděžda Špásová
PS. Jestli jsi to ty, tak jsi už tenkrát byla sympaťačka.
Naděžda Špásová
Lidmilko, jak si můžeš pamatovat takové detaily? Je to moc hezky napsáné a určitě bude pokračování, viď. Chceš něco vědět? Čekala jsem, co bude na konci, ne, že bych to brala jako vtipnou historku, ale ty jsi na překvapivý konec mistr. Pančelko, máte to za 5 *****.
Jana Kollinová
Nádherná růžově-bílá vzpomínka a tuším, že bude mít stejně růžově-bílé pokračování. Je to jen moje drzá výzva k pokračování příběhu děvčátka ze smeťáku. Paní Lidmilo, děkuji za něžný příspěvek a i kdyby neměl pokračování, zůstane ve Vaší šperkovnici příběhů a vzpomínek. Píši to pod dojmem vašeho článku Stolker (podzim).
Danuše Onderková
Lidmilko, pomalu jsem ani nedýchala...
Marie Seitlová
Lidmilko, úžasně pohádkové. Ráda Tvé články čtu, jsou opravdové, krásně napsané a těším se, že bude pokračování.
Věra Lišková
Příběh s tajemstvím, takové mám ráda. Také jsem zvědavá na pokračování.
Hana Rypáčková
Ano, pohádkové.Mne napadla Trnkova zahrada.
Zuzana Pivcová
Trochu se mi vybavil Kachyňův film "Láska mezi kapkami deště", i když tam návštěvníci tajemné zahrady už nebyli úplné děti. Věřím, že silné zážitky si člověk uchová v paměti celý život. Tím spíš, že zde, jak jsi naznačila, bylo i nějaké pokračování.
Libor Farský
Lidmilko, prosil bych si pokračování ...
Eliška Murasová
Paní Lidmilo, krásný, skoro pohádkový příběh.Žasnu, jak si tu zahradu můžete tak detailně pamatovat.