Anna nebo Sára? Jména mají tajemství
Ilustrační foto: pixabay.com

Anna nebo Sára? Jména mají tajemství

14. 3. 2018

Dříve lidé věřili, že křestní jméno má velký význam. Mnohá jména se dávala podle biblických či historických postav a předpokládalo se, že nositel bude mít vlastnosti původního nositele jména. Takže nikdo nedal například jméno Jidáš. Takto už nyní přemýšlí málokdo. Móda jmen se řídí jinými pravidly.

Jméno bylo považováno za důležitou součást osobnosti. Mnozí lidé věřili, že přímo vystihuje, jaký člověk je. Kupříkladu velmi oblíbené a rozšířené české jméno Jiří dávali lidé, kteří si přáli, aby jeho nositel byl hbitý, obratný, pracovitý a měl vztah k zemědělství. Další rozšířené jméno Petr je ve svém významu někdo pevný, je na něj spolehnutí, zkrátka nezlomný jako skála, které se ve staré řečtině říká petra.

Podobné zajímavosti se dají vyhledat téměř ke každému jménu, jen se už o jejich prapůvodní význam málokdo zajímá. Výběr jmen nyní ovlivňují trendy, ale nikdo není schopen vysvětlit, kde se berou. Jistě, v devadesátých letech, kdy se Česko otevřelo světu, do něj vtrhla móda jmen zahraničních, exotických, zkrátka Češi prahli po všem neobvyklém. Takže je celkem pochopitelné, že podlehli kouzlu zahraničních seriálů a děti dostávala jména Esmeralda, Kevin nebo Manuela. Není to nic divného, vždyť existuje i několik Čechů se jménem Vinnetou, takže je jasné, že lidé podléhali kouzlu filmů a seriálů či knih i mnohem dříve.

Ale proč se najednou všechny malé holčičky jmenují Eliška, Terezka, Nelinka nebo Sára? To vysvětlit nikdo nedovede. Prostě se nějaká móda objeví a lidé jí podléhají, místo toho, aby se snažili vymyslet jméno, které pak ve třídě žádná jiná holčička mít nebude. Takže právě nyní jsou takto v kurzu jména česká, zdánlivě obyčejná.

„Dochází i oživování jmen u nás známých a oblíbených v minulých stoletích, čehož je příkladem jméno Eliška. Některá takzvaně klasická jména se udržují díky rodinným tradicím, kdy lidé dávají potomkům stále stejné jméno,“ říká Pavel Štěpán z Ústavu pro jazyk český. Podotýká, že některá běžná jména opravdu prochází vlnami oblíbenosti, aniž se dá vysvětlit proč. Příklad? Tomáš a Marie. Tato jména dříve velmi populární nyní lidé dávají čím dál méně.

Jazykovědci je však označují za typická jména, jejichž obliba zase po čase bude vzrůstat.

Český statistický úřad má jasno: na nejvyšší vlně obliby nyní jede u dětí jméno Jakub a Eliška. Z těch chlapeckých následují Jakub a Matyáš, z dívčích Tereza a Anna.

V první desítce dívčích jmen je Adéla, Ema, Viktorie, Sofie. Jména, která se tak vysoko nikdy dříve nedostávala. To u chlapců jsou rodiče poměrně konzervativní, mezi nejčastěji dávaná stále patří Filip, Lukáš, ale překvapením je hlavně už zmíněný Matyáš. Ten prostě frčí a nikdo neví proč. Stejně tak je na vrcholu Ema a Emma. Statistici je počítají zvlášť, ale kdyby je brali jako jedno jméno, bylo by nejoblíbenější.

Přitom u žen, které mají nyní kolem čtyřiceti či padesáti let, je Ema jméno naprosto výjimečné. Stejně tak jako mezi dospělými Čechy najdeme minimum Matyášů. Ale až zestárnou současné děti, mezi penzisty bude neuvěřitelně mnoho Elišek, Emiček, Sofií, Matyášů, Lukášů.

Z jmen, která nedávno byla považována za divná, zastaralá a málokdo je dával, zaznamenala v poslední době raketový nárůst tato: Anežka, Antonie, Ráchel, Justýna, Kvido, Prokop, Vincent. Naopak mizí dříve poměrně normální Reginy, Svatavy, Naděždy, Mileny, Blažejové, Věnceslavové a Kazimírové.

„Fakt je ten, že někdo si myslí, že dává jméno originální a neobvyklé, jenže ono se časem stane oblíbené a svou jedinečnost si příliš dlouho neuchová,“ upozornila soudní znalkyně Miloslava Knapová, která o jménech napsala několik knih. V posledním vydání svého bestseleru s názvem Jak se bude jmenovat uvádí sedmnáct tisíc variant křestních jmen. Takže vybírat je opravdu z čeho a je jen na každém, čím se bude řídit. Zda tím, co jméno znamená nebo tím, jak sedí k příjmení, případně tím, že ho má kluk od sousedů.

Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Vymýšleli jsme nejrůznější jména, aby byla hezká, nedalase ošklivě komolit, aby byla čeká a ne moc dlouhá. A také jak bude znít ve spojení s příjmením. Nakonec manžel si přál Zdenka po mně a já při druhé dceři prosadila mé oblíbené Helena. S přijmením ta také bylo slušné, ale matka musí počítat, že se dcera vdá příjmení změní.Obě už jsou vdané a vybrali jsme dobře, hodí si i k těm novým příjmením.. Vzpomínám si ale, když první dcera nastupovala do 1.třídy, že jsem na seznamu dětí objevila dvě pohádková jména : Perluše a Zlatuše. Přímení už nevím, ale představuji si je,jak asi dnes vypadají a do důchodových papírů vyplňují Perluše a Zlartuše. Mně stačí, když musím někde vyplnit rodné číslo, tak mi každý řekne - vy jste jak James Bond, 007,které tam mám,
Libor Farský
Důležité je uvědomit si všechny souvislosti s příjmením. Např. je půvabné, když se Šípková jmenuje Růženka. Ale já jsem si musel rozmyslet Šárku, která se mi moc líbila. Proč? Šárka Farská by měla po celý život přezdívku "Sarka Farka" !!!
Libor Farský
Kdesi jsem četl o tom, že se svého času objevila i "Pětiletka" a "Internacionála".
Věra Halátová
No jo, někdo přemýšlí, někdo ne. Jedna známá je po provdání Nora Králíková, další dali jméno Tomáš Špičák, v okolí je Žanetka Beranová - ta vyrostla do výšky 180 cm a do šířky cca 1m. Taky René Šmejdil není marný. V listopadu minulého roku se narodila babičce Janě vnučka. Dcera jí dala jméno Jana, po babičce. Babička byla překvapená a usoudili jsme že právě malá Jana bude svým jménem výjimečná mezi těmi Nicoles a Clares.
Blanka Bílá
V minulých stoletích se prvorození jmenovali po rodičích, často se stávalo, hlavně v zimě, že se malé nedožilo ani roku, tak talší narozené dítko se jmenovalo zase po otci, či matce.Bylo běžné je pojmenovat po panovníkovi, oblíbeném světci, či po někom z nejbližších.Nebývala ani zvláštní situace, hlavně, když to byla početnější rodina, tak dítko dostalo jméno podle dne narození, tak děvče narozené na Karla, Karlička, na Václava Vendulka atd. Dnes je běžná situace, že se rodiče nemohou shodnout nebo se inspirují v minulosti, či tzv. celebritami.
Zuzana Pivcová
Pokud vím, tak dřív se muselo o jméno, které nebylo v kalendáři, speciálně žádat. A po listopadu a s nástupem větší svobody to vypuklo i u jmen. Některá cizí jména u nás jsou "obšlehnutá" i z amerických filmů, jiná jsou návratem třeba i do středověku. Kdyby si vybíral každý jméno sám, řekla bych si, je to jeho volba. Ale dát někdy dost výstřední nebo silně nelibozvučné jméno, které se špatně skloňuje, je příliš dlouhé a nejde vhodně zkrátit a nesedí s příjmením, dítěti, které se s tím pak musí srovnat, to je někdy hloupé.
Věra Ježková
Ano, jména do určité míry podléhají módě. Já jsem to své prý dostala omylem. Maminka chtěla Haničku, ale když se jí v porodnici ptali, jak se mám jmenovat, myslela, že se ptají, jak se jmenuje ona. Pak už to nechtěla měnit. Nestěžuji si.
Jana Šenbergerová
Za sebe si myslím, že se jmény je to jako s módou. Mnozí lidé se rádi opičí, nemnozí touží po originalitě. Vždycky jsem chtěla syna Jiřího, protože se mi už v jeslích jeden líbil a jméno mi hezký zní dodnes. Mám ovšem dcery, kterým jsme navíc dali jména podle zcela jiného klíče. Jednu pojmenoval manžel po své kamarádce, druhou já po své. Vždycky se mi moc líbilo jméno Lenka. Zcela "náhodou" je součástí jmen obou dcer. Jména mých vnoučat bych svým dětem nikdy nedala, přesto se mi teď líbí čím dál tím víc. Možná by bylo zajímavé vědět, jakými pravidly či pohnutkami se vlastně řídíme, když dáváme jméno dítěti. Zajímavou knihu o jménech napsal Václav Rameš. Nazval ji Po kom se jmenujeme a je to vlastně encyklopedie křestních jmen podle toho, jak jdou za sebou v kalendáři.