Životní priority. Proč jsou důležité?
Ilustrační foto: ingimage.com

Životní priority. Proč jsou důležité?

17. 3. 2018

Koupit si nové boty nebo tisícovku odložit na dovolenou? Udělat velkou oslavu narozenin pro rodinu nebo je prožít v klidu, o samotě? Zavolat kamarádce, která mě naštvala a půl roku spolu nemluvíme nebo počkat, zda se ozve sama? Zdánlivě bezvýznamná rozhodnutí, která ale musíme dělat každý den.

Kdo si právě v takových situacích vyžadujících rozhodování neví rady, má to zpravidla v životě těžší. Dvě šedesátileté kamarádky se nedávno ukrutně pohádaly. Důvodem byla naprostá banalita, tedy společné nakupování. Právě při něm se dlouhodobě ukazovalo, jak jsou rozdílné. Ivana se rozhoduje rychle. Něco si vyhlédne, hmátne po tom a dál už nad tím nepřemýšlí. Chová se tak, ať jde o nákup běžných potravin, kabátu nebo dovolené. Dovolenou vybírá tak, že v říjnu projede nabídky first minute zájezdů do Řecka, zarezervuje ten, který jí cenově vyhovuje a jsou na něj příznivé recenze a pak to pustí z hlavy. A v červnu vyrazí.

Její kamarádka Milena tráví při vybírání zájezdů celou zimu. Když chce nějaký v únoru zarezervovat, zjistí, že cenově výhodné jsou vyprodány. Takže je naštvaná a hledá dál. Pak nějaký vybere, zaplatí zálohu a do června mluví doma i s Ivanou i se svými dětmi o tom, že určitě udělala chybu. „Určitě to tam bude divné, když to bylo tak dlouho v nabídce. Nemám tu rezervaci zrušit? Cítím, že jsem nevybrala dobře,“ říká. Její muž je na ni naštvaný, její neustálé váhání ho rozčiluje. Podobně se chovala, když s Ivanou vybíraly boty. Vyzkoušela si jich dvanáct párů, po dvou dnech se pro jedny vrátila a koupila je, za dva dny je šla vrátit a přinesla jiné a od té doby mluví o tom, že asi udělala chybu, protože se při nákupu unáhlila.

A věřme nevěřme, mějme k astrologii jakýkoli vztah, Miluše je rozena ve znamení Vah a Ivana ve znamení Střelce.

„Víme, že každý den učiníme až třicet pět tisíc rozhodnutí, která vyčerpávají naši mentální energii. A proto jedním z nejjednodušších způsobů, jak se vyhnout rozhodovací paralýze je snížit počet rozhodování u banálních záležitostí,“ uvádí psycholožka Zuzana Ježková.

Psychologové totiž upozorňují, že současný svět nás nutí k rozhodování čím dál častěji a vůbec se to netýká jen lidí v řídících funkcích či v zaměstnání vyžadujícím rozhodnost, zodpovědnost, rychlé řešení problémů. Někomu totiž dokáže komplikovat život i naprosto běžný denní chod. Klade si otázky, zda si uvařit čaj nebo kávu. Když si dá kávu, pak se mu hlavou honí, že do sebe zbytečně ládoval kofein a určitě to jeho zdraví neprospěje. Takže přemítá, co si dát k obědu, aby to bylo zdravé. Když si to dá, přemítá, zda to bylo zdravé dostatečně. Ano, mnozí se teď smějí, ale být takovým nerozhodným jedincem je mnohdy peklo.

Lépe se žije lidem, kteří si umí v životě stanovit priority. Pomáhá prý pokládat si následující otázky:

Jak významné je pro mě toto rozhodnutí? Jak vážně ovlivní můj život od této chvíle za rok? Co nejhoršího se může stát, kdy se teď rozhodnu špatně?
Takto by se měl člověk umět ptát sám sebe, když se rozhoduje, zda a jak vysokou si vzít půjčku, zda se rozvést, zda jít do penze už či za pár let, zda se pustit do konfliktu s dlouholetým přítelem, protože cítí, že jejich přátelství není jako dříve. Zkrátka, když jde o věci takzvaně důležité. Potíž je v tom, že důležité je pro každého něco jiného.

Největším omylem by bylo myslet si, že lidé, kteří žijí zdánlivě klidný život, nemusejí rozhodnutí činit. Rozhodnutí dělají i děti, byť se nám zdá, že ne. Rozhodnutí dělají i senioři, byť si společnost myslí, že vedou klidný život bez vzrušení.

„Penze mě naučila dělat si životní priority,“ vypráví pětasedmdesátiletý Václav, bývalý učitel. „Ovdověl jsem, z penze těžko utáhnu náklady na bydlení. Takže každý můj den je rozhodování, určování priorit, na co dát peníze a kde ušetřit. Jestliže si chci dopřát výlet do hor, nemůžu přes týden kupovat k jídlu, na co mám chuť. Zpočátku mi to vadilo. Pak jsem to vzal jako nějakou zkoušku své disciplíny. Jím velmi úsporně, ale neomezil jsem se ve výletech, v aktivitách s přáteli. A když se mě rodina ptá, co si přeju k narozeninám či Vánocům, říkám jim, že jasnou prioritou pro mě je mít finance na internet, na kvalitní techniku, na chytrý mobil. Vydal jsem rozhodnutí, že pokud mi chtějí něco koupit, ať mi tedy zaplatí na rok telefon či připojení k internetu. Zpočátku se tvářili divně, pak mi vnuk poděkoval. Řekl, že jsem ho naučil říkat si, co je podstatné, určovat priority. To je dobré, ne?“ vypráví.

Tak až se do našich životů někdy vkrade nejistota v rozhodování, vzpomeňme si na fakt, že málokdo má v životě všechno. Ale spokojení jsou v něm zpravidla ti, kteří vědí, co od něj chtějí. Jinými slovy, umějí se rozhodovat, vědí, co je pro ně priorita.

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Doušová
Jsem střelec a opravdu někdy střílím bez rozmyslu a potom žasnu ,kde zůstal můj rozum. Cit a soucítění zvítězí ,ale někdy je potřeba používat více rozumu ,pak člověk není zklamán.
Katarina Schultzova
Rozhodujem sa podľa svojej intuícii, keď ju nepočúvnem tak to dopadne zle a ja potom ľutujem, že som ju nepočúvala. Len bohužiaľ stratený a premárnený čas sa nedá vrátiť naspäť.
Jana Kollinová
Priority mi život předložil nekompromisně v závažných životních etapách a na rozhodovací proces nebyl prostor. Úspěšně vystudovat, v rámci možností hmotně a morálně vybavit členy rodiny, postarat se do posledních dnů o matku, otce i oba manžele. Ostatní nepodstatné rozhodnutí dělám spontánně a mám asi štěstí, že moje podvědomí mne směruje tak, že rány z chybných rozhodnutí se rychle zacelí. Trávit příliš mnoho času nad rozhodováním o nepodstatných věcech je plýtvání časem. Chápu mnohé, které můj kategorický názor neuspokojí, ale je můj a je prověřen, nerada to píši, desetiletými zkušenostmi. Budu se opakovat, ale dnes jen "Díky za každé nové ráno!"
Dana Puchalská
Kdysi jsem si sestavila žebříček toho ,co a čeho bych chtěla dosáhnout. Pak jsem na to úplně zapomněla. Po létech jsem ten můj žebříček náhodně objevila a nestačila jsem se divit. Polovina z těch věcí byla úplně zbytečná. A tak jsem se sestavováním nějakých žebříčků a priorit v životě už nikdy nebudu dělat. Bylo to úplně zbytečné. Život mi všechno nastavil úplně jinak než jsem se kdysi bláhově domnívala. Musela jsem se tomu pousmát, jak naivní jsem tenkrát prostě byla.
Jarmila Komberec Jakubcová
I když jsem narozená ve znamení býka rozhoduji se rychle. Činila jsem tak celý život a dělám to i dosud. Boty kupuji stylem "musí mně nejprve padnou do oka" a pak i na nohu. Mám stanovené určité priority a podle nich se rozhoduji. Článek se mi líbí
Věra Ježková
Nejsem ráda nerozhodná. To mě znervózňuje. Ale ukvapeně se taky nerozhoduji, spíš o věci přemýšlím. A když už se rozhodnu, snažím se později své rozhodnutí nezpochybňovat, protože vím, že jsem ho v danou chvíli považovala za nejlepší. Priority si nestanovuji – ten výraz ve slovníku nemám.
Jana Šenbergerová
Když se rozhoduji rychle, většinou nelituji svého rozhodnutí. Když se rozhoduji dlouho, většinou si vyberu tu "horší" možnost. Vyplácí se mi dát na první dojem. Ty další jsou většinou zbytečně překalkulované.
Jitka Caklová
Priority jsou důležité, ale určit si je musím sama. Jakmile při svém určování priorit beru v potaz názory, "dobré" rady, někdy i ty "nejlepší" druhých, tak sice se niterně zbavuji odpovědnosti, ale následky si stejně nesu sama. Toto platí o jakémkoliv rozhodování o čemkoliv.
Hana Rypáčková
Jsem býk a ten Václav. Ovšem boty si zkouším opravdu dlouho a klidně se pro ně vrátím.
Libor Farský
Myslím, že jsem něco mezi Milenou a Ivanou. Nejvíc času strávím, téměř denně, pročítáním nabídky všech možných knihkupectví - protože mě to prostě baví !
ivana kosťunová
To psal autor podle mě ? Pravda je, že se řídím zásadou, že někdy je lépe rozhodnout se alespoň nějak, nežli nerozhodnout se vůbec. A opravdu někdy střílím naslepo. A to vůbec nejsem narozená ve znamení střelce. Ale o svých prioritách nerozhoduji, ty mám jednou dané a nemám potřebu nic na tom měnit. Jenom můj postoj k životu není tak odevzdaný. Když si něco přeji, a nemám na to, přemýšlím, jak si na to vydělat. Mám to tak celý život a ani pokročilý věk na tom nic nemění.