Jak jsem kupovala kozačky
FOTO: autorka

Jak jsem kupovala kozačky

17. 3. 2018

Je to už bezmála 30 let. Tenkrát jsem sháněla nějaké slušné a teplé kozačky. V tu dobu byla zima sněhová a mráz pořádný. Jelikož doba partiového zboží, kde se dalo výhodně nakoupit i kvalitní zboží, byla tatam, rozhodla jsem se zajít do obchodního domu Baťa. Zde byly kvalitní boty vždy. Vždyť značka Baťa byla vyhlášená.

Za ruku asi osmiletou dceru, vydala jsem se do centra Ostravy. Sama se třemi dětmi jsem se musela otáčet, abych s penězi vyšla, proto jsem potřebovala něco za přijatelnou cenu, ale hlavně kvalitní a aby se mi v nich dobře chodilo.

Tak se stalo, že jsme se ocitly ve třetím patře s dámskou obuvi. Prohlížím si kozačky a uvažuji. Ty jsou sice pěkné, ale 1800 za ně bych nedala. Ty se mi nelíbí, ty jsou takové a ty makové… Na každém jsem hledala výhody a nevýhody.

Po dlouhém hledání, kdy mi dcerka pomáhala, jsem konečně našla, co se mi líbilo po všech stránkách. Kožené s kožíškem, bez podpatku, protože podpatky jsem nemohla, vždy jsem to odnesla sádrou, a ani nesnášela. Podrážka byla dostatečně pevná a byla drsná. V těch mi to nebude ve sněhu klouzat a bude mi teplo. I cena byla přijatelná. 900,- Kčs. Levnější bych už stejně asi nesehnala. Vložila jsem kozačky do košíku a vydala se k pokladně. 

Pokladní namarkovala zboží a vážně pronesla. „1800 korun.“ Zatajil se mi dech, polil mne pot a málem jsem omdlela: 

„ Ale máte tam cenu 900 korun.“ Nedala jsem se.

„Paní, máte ale dvě kozačky, což je 900+900. Takže dostanu 1800 korun.“

Její výklad mne zbavil mndloby a zvedl se mi adrenalín.

„Tím chcete říct, že když si koupím jenom pravou, tak zaplatím devět stovek? To si snad děláte srandu!“  Začínala jsem být nepříčetná a velice naštvaná. Pokladní pokrčila rameny a čekala na peníze.  Než jsem stačila zavolat vedoucí, kde se vzala, tu se vzala, byla u nás.

„Nějaký problém?“

„Paní nechce zaplatit za kozačky.“

„Samozřejmě, v regálu máte napsáno 900,- Kčs a paní pokladní chce po mně 18 stovek. Prý si kupuji dvě boty. To znamená, že ty, které mají cenu 1800, budou stát 3600 jenom proto, že jsou dvě? Nikdo přece nekupuje jenom jednu botu.“         

Vedoucí zčervenala, omluvila se mi a poslala pokladní pryč. Opravila v pokladně cenu a vzala si ode mne 900 korun a přidala ještě jednou omluvu. Jak to vyřešila s pokladní, to už nevím, jenom doufám, že takto neúčtovala více zboží. 

Ať jsem to vyprávěla komukoli, nikdo tomu nevěřil. Já vám ovšem přísahám, že tento příběh není vymyšlený, ale je skutečný.

Mimochodem kozačky slouží stále, i když je nosím méně. Ale jejich kvalita a cena, proti nynějším, které mi vydrží maximálně 2 roky, je nesrovnatelná.  

 

 

 

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Mám také jednu humornou příhodu: když jsem byla těhotná, sháněla jsem tehdy žhavou novinku - těhotenské kalhoty. Přišla jsem do obchodu s konfekcí a ptala se prodavačky:" Máte těhotenské kalhoty?" a prodavačka mi odpověděla : " Dámské?"
Zdenka Jírová
oprava" Já jsem v 90.letech,..
Zdenka Jírová
. letech, kdy se vše měnilo ze dne na den, přišla o sekretář. Zemřela mi maminka a já jsem její nábytek dala do bazaru k prodeji. Asi po 2 týdnech jsem se přišla zeptat, zda se prodal a v úžasu jsem zjistila, že Bazar už neexistuje, zboží bylo přestěhováno někam jinam, ale nebylo sděleno kam. Tak jsem nedostala nic.
Dagmar Bartušková
Dani, chechtám se. :-)
Pavel Kozák
Vymyslet se dá kdejaká blbost.
Eva Mužíková
Danko, to se Ti povedlo....:)))))
Marie Doušová
Věřím , že vše je možné. Já jsem si dala do jedné správkárny opravit boty , které jsem velmi ráda nosila. Můžu si přijít za týden ,bylo mi sděleno. Tak jsem se vydala po týdnu do opravny a tam mě čekalo překvapení. Prodejna se ruší a pohledávky vyřizují na radnici. Vzhledem k tomu , že moje boty byly opravdu drahé, pěkné a potřebovaly jen dát nový podpatek, tak jsem zašla na radnici. Tam mi řekli , že bude opravna otevřena zítra a tak ať se dostavím. Jaké bylo moje překvapení , když jsem přišla a tam uprostřed obchůdku byly poházené boty a já si prý můžu vybrat.Bylo tam ještě asi 5 lidí a ty se hrabali v té nehorázné hromadě bot , že mě z toho bylo smutno. Chvilku jsem hleděla na tu spoušť ,a pak mi jeden pán povídá ať si vyberu , nebo už nebude z čeho. Nezvládla jsem to a znechuceně boty oželela a odešla. Nevím zda boty někdo opravil a do dnes je nosí ,nebo skončily v nenávratnu dějin. Život tropí hlouposti a my jsme jeho aktéry.
Libor Farský
Teď mě zase pobavila Zuzka. Nevíte někdo o prodejně, kde lze koupit jednotlivé ponožky? Těch bych potřeboval hodně.
Zuzana Pivcová
Danko. Tos mě pobavila, nejen tím, jak je to hezky napsané, ale i samotnou příhodou. Ale nic není nemožné. Můžu Tobě i ostatním sdělit něco snad ještě nenormálnějšího. V roce 1980 jsem byla už jako učitelka němčiny na půlroční mezinárodní stáži v NDR v Brandenburgu. Samozřejmě jsme si tam i nakupovali. Jednou, když přišlo jaro, jsme šly ještě se dvěma do obuvi, mívali tam hezké boty. Tam v takovém drátěném koši byly boty a tam nějaká příznivá cena. Při bližším pohledu jsme zjistily, že jsou všechny boty levé. Tak jsem myslela, že jsou na zkoušení, a šla se ptát, kde mají k nim do páru pravé. Ale prodavačka mi řekla, že mají jen ty levé. Neřekla to jako nějakou provokaci. Tak jsme nechápavě zíraly a odešly. Po cestě jsme přemýšlely, co je to za nesmysl. Třeba rukavice bych ještě pochopila, při ztrátě jedné...., ale boty? Nakonec jsme vymyslely, jen jako černý humor, že to bylo extra pro dosud žijící válečné invalidy, kteří druhou botu nepotřebovali.
Danuše Onderková
Já byla nejdříve opravdu v šoku a myslela jsem, že tam kozačky nechám a odejdu. Musela jsem na ně opravdu šetřit, při platu 1500,-. Ale po její odpovědi to do mne vjelo.
Alena Tollarová
Ta prodavačka tam asi přistála z nějaké jiné dimenze, ne?
Marie Seitlová
Danko, tak to je neskutečné. Nebyla to "Skrytá kamera" ? Já bych koukala, kde je. Ale asi nebyla, když boty stále slouží a stály jen 900 obě.
Eliška Murasová
Danko, to je teda povedené. Myslíš, že tam prodávali i rukavice, každou zvlášť, nebo ponožky?
Naděžda Špásová
Danko, to vypadá fakt jako fór, ale věřím ti, oni se blbci najdou opravdu všude. To je jako když reklamuješ boty a oni ti řeknou, že jsou onošené. To se mi stalo a snaše taky. :-)
Věra Ježková
Jak vidět, všechno je možné. Dobře, že jste se nedala. Hezký příběh.
Elena Valeriánová
Fakt mi spadla brada, to by mě asi trefilo ... a pak bych trefila tu pokladní.
Hana Rypáčková
To mi připomíná, jak jsem si nemohla sehnat plavky. Vždy jsem to v obchodech zakamuflovala a vzala si kalhotky a jiného čísla podprsenku. U pokladny mě vždy vrátili, že číslo musí souhlasit, i když vzor byl stejný i cena. Teprve ve sportu mi mladý kluk vyhověl, že někdo zase koupí velké kalhotky. Dnes, když se kupují obě části zvlášť /i platí/ se raduji. To by sis tehdy snad mohla koupit každou botu jinak velkou?
Jana Šenbergerová
Uf, tak to je příhoda! Lidé mají někdy neskutečné nápady. Z toho bych měla takový šok, že bych snad ty boty po devíti stovkách koupila. :-)
Libor Farský
Ta paní asi předtím prodávala ve Zverimexu, kde se botičky pro pejsky nenabízejí po párech, ale jednotlivě. Díky za milý příběh, Danuško.