S odchodem do důchodu rázem na vedlejší koleji?
Ilustrační foto: ingimage.com

S odchodem do důchodu rázem na vedlejší koleji?

26. 3. 2018

"Zasloužený odpočinek" se pro někoho může lehce stát noční můrou. Proto bychom se měli na tuto životní etapu připravit nejen po finanční stránce.

Konečně bude víc času! Už nebudeme nijak časově a pracovně vázáni, podle chuti a nálady budeme vyrážet na výlety - tak nějak si mnohý žadatel o důchod představuje život v penzi. Ale co to ve skutečnosti znamená, to někteří podcení. Přijde odchod do důchodu a s ním vše vypadá rázem jinak. Především pro ty, kteří se silně realizovali v zaměstnání. Najednou nebýt žádaný je bolestná zkušenost, i když jsou dotyční materiálně zajištěni a z finančních důvodů nemusí pracovat dále.

Volný čas, který mají důchodci k dispozici, se najednou roztáhne do nekonečna a chybějící denní struktura se stane překážkou. Ne nadarmo tvrdí někteří psychologové, že nucený odchod do důchodu "ničí štěstí".

Je třeba si volný čas rozdělit smysluplně...
Eufemisticky se hovoří o "zaslouženém odpočinku" a reklama ukazuje obrázky čiperných seniorů, kteří se šťastně usmívají, jsou zcela zdraví a jezdí si na kole podél řeky. Avšak skutečnost má i stinné stránky. S odchodem do důchodu přibývá depresí, ba i sebevražd. Psychologové zjišťují, že odchod z pracovního procesu v některých případech poškozuje zdraví a zmenšuje radost ze života.

Protože zaměstnání zpravidla zaručuje strukturovaný denní režim i společenské kontakty, mnohdy dokonce prožívání úspěchu a smysluplnost. To jsou věci, pro které se v důchodu už musí něco dělat aktivně. Nespokojenost v důchodovém věku dostihne především ty, kteří si z práce nepřinesli vlastní iniciativu a kteří se duševně v žádném případě nepřipravili na nové životní podmínky.

...ale, prosím, neplánovat si každou minutu
Lidé v důchodu by se však neměli dostat do dalšího extrému, a to, plánovat si každou minutu. Kdo je v důchodu pojednou vystresovanější než dřív, definitivně něco zkazí - pocit vyhoření nehrozí jen pracujícím. Proto se osvědčuje, už během výdělečné činnosti, provozovat další smysluplné činnosti.

Kdo se neupíná vysloveně jen na práci, zmenšuje si pravděpodobnost, že v důchodovém věku padne do pasti. To se však snadno říká a hůře činí. Protože jsou zaměstnání, kde pracujícím nezbývá mnoho času věnovat se nějakým koníčkům či přátelům. Místo toho si zvykli být permanentně po ruce a každou čtvrthodinu vyřizovat maily. Za těchto okolností se mohou skutečně cítit divně, když po odchodu ze zaměstnání najednou zavládne ticho, protože na starém pracovišti už po nich neštěkne ani pes, a žádné jiné aktivity nemají.

Nucený odchod do důchodu je pro mnohé těžký a snaží se ho třeba i obejít. Ne všude je obvyklé, aby lidé dosahující důchodového věku přesluhovali. Na některých pracovištích se to řeší částečným pracovním úvazkem, ale i nadále s plným pojištěním.

Řešení pro období po 65 jsou většinou nedostačující. Největší šance mají ti, kteří disponují vysoce specializovanými vědomostmi. Jinak hraje roli hodně vlastní iniciativa, kdy po oficiálním odchodu do důchodu lze nabídnout svou pracovní sílu brigádně nebo hledat práci ve zcela jiné pracovní oblasti než bylo původní povolání.

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(4.7 b. / 3 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Oldřich Čepelka
A vy, pane, nepotřebujete aspoň občas udělat někomu radost? Třeba i tomu, kdo o vás zatím neslyšel? Štěstí jiným můžete rozdávat zdarma.
František Pašingr
Pocit, že mne nikdo nepotřebuje, je naprosto skvělý pocit. Někdy si ho dopřávám, tím, že nezapnu telefon.
Zdenka Kovářová
Přesluhovala jsem ještě pět měsíců, než za mě našli náhradu. Plánovala jsem výrobu na střihacích strojích a práce mě hodně bavila i když to bylo někdy na nervy. Jsem na doživotní dovolené (je to lepší než slovo důchod) již téměř dva roky a plně se věnuji zahradě a ručním pracem, vyrábím háčkované hračky pro moje vnučky. Moc mě to baví a děvčata z mé kanceláře mě pravidelně navštěvují. Jen těch peněz by mohlo být trochu víc na nějaký ten výlet.
Zuzana Pivcová
Paní Olga Š.: Nějaké peníze navíc jsou samozřejmě pro člověka, jehož jediným zdrojem příjmu se rázem stane důchod, také milé. Nebudu předstírat, že je mi to jedno. Už například kvůli cestování, na které jsem byla hodně zvyklá.
Zuzana Pivcová
Paní Hana R.: Mluvíte mi z duše. Po dosažení důchodového věku jsem pokračovala na svém pracovišti na celý úvazek dál. Svou práci ve vojenském archivu jsem měla moc ráda. Nastupovali ale mladí kolegové a zbyla pro ně jen práce na dobu určitou. Nikdo mě netlačil ven, ale najednou jsem se rozhodla sama a šla v rámci archivu na méně zajímavou i méně náročnou práci, mladému jsem uvolnila místo. V té době už jsem byla hodně "zaháčkovaná" na tomto portálu, takže jsem si vůbec nepřipadala neužitečná. Tak jsem tam v archivu pracovala ještě další 3 roky a skončila loni k 28. 2. Teď jsem částí redakce. Být jen na zaslouženém odpočinku bych nechtěla. Nevedu rodinný život a bez práce by to nebylo ono, i kdybych chodila na nějaké kurzy či jezdila na výlety. Portál mě zaměstnává dostatečně, a to je dobře.
Věra Ježková
Jsem spokojená předčasná důchodkyně. Myšlenka, že už mě nikdo nepotřebuje, mě nikdy nenapadla. Byla jsem vědecká pracovnice na VŠ, psala jsem odbornou literaturu. Bavila mě práce, nikoli ale věčná honba za granty a „buzerace“ s hodnocením publikační činnosti. Ani jsem nepřemýšlela o tom, co budu po odchodu do důchodu dělat – věděla jsem jen, že chci pryč. A někdo mě potřebuje a nenudím se – i díky tomuto portálu.
olga skopanova
Nikdy jsem nepochopila z čeho jsou ti nastávající důchodci tak nadšení z toho že budou mít málo peněz nebo z toho že už je nikdo nepotřebuje?
Hana Rumpíková
Dobrý den, děkuji za opravdu smysluplný článek bez gramatických chyb (internet je děs pro češtinu!).Od 19 let jsem nějak pracovala i při VŠ. Rodina si vyžádala změnu profese , sice v oboru, na pedagogickou. Vyučovala jsem na všech typech škol, studovala 2.VŠ, organizovala zájezdy, koncerty, sama dlouho vystupovala, Vychovali jsme dva až přehnaně na vlastní rodiny fixované VŠ, jednoho úplně nevidomého v normálním prostředí (díky všem učitelům i jeho kamarádům), stěhovali jsme se, vylepšovali, vybudovali postupně 3 rekreačky (prodej-budování). 5 let jsem ještě přesluhovala. Když jsem se rozhodla skončit s prací, nastalo vakuum. Máme sice 5 vnuků, jedni bydlí v jiném místě a jsou vytíženi až až, druzí nás vlastně, díky vzorné péči rodičů a MŠ, potřebují tak 2x do týdne. Manžel je velmi zaměstnaný, povolání je jeho koníčkem, a i když se na sebe moc těšíme a máme spoustu zájmů, bylo mi najednou úplně jedno, vyjdu-li ven dnes nebo zítra, případně pozítří. Nákupy se vozí, internet má i klady nakupování úplně všeho. Začala jsem chátrat. Koncerty, divadla, kamarádky, to prostě je několikrát do měsíce, ale denní povinnosti prostě scházely. A tak jsem si navzdory vzdělání, věku a "zaslouženému odpočinku", který má asi takovou logiku jako mateřská "dovolená", našla úplně obyčejnou práci na pár odpoledních hodin jako informátorka a ostraha vedle bydliště a (nechci to zakřiknout!) najednou mě začalo bavit zase zařizování nové stavby, mám dost energie na rodinu, děti i různé aktivity. Zkrátka: Milí "spolutrpitelé", kteří si neužíváte zaslouženého odpočinku, zvažte, zda přece jenom nevyjít mezi lidi, nemuset se upravit, obléci a vůbec komunikovat! Podotýkám, že vůbec neodsuzuji ty, kteří se vyžívají v zahradničení, chovu čehokoliv, pěší turistice- tu zvládám také- a jiných aktivitách, ale nás, co prostě ještě chceme být trochu užiteční , je spousta.