Děvčátko a škola života
Ilustrační foto: pixabay.com

Děvčátko a škola života

20. 3. 2018

Vystřídala se všechna roční období. Kolektivizace zemědělství byla v plném proudu. Kdo nevstoupil do JZD, byl potrestán pokutou, a mým rodičům zrušili členství v KSČ. Tatínek chodil s rukama v kapsách, vesele si pohvizdoval a nás  poučil: " Děti, nikdy do žádné církve, do žádné strany. Všechno je to podvod!" Rodiče dojížděli za prací do města, mně a bratrovi přibyly povinnosti. Žili jsme z minima. 

"Kdybychom si všechno nevypěstovali, neuživili bychom se", svěřila se jednou  maminka paní učitelové a mne ta věta děsila i v noci. Obrečela jsem každé kuřátko, které natáhlo brka, záhony zničené krupobitím, zákaz trhat ovoce v zahradě, která bývala naše. Venkovský grázl mi ukradl notýsek a napsal mi pod samé jedničky  POČTI  5  UČÍTEL. Zmlátil mě a já mu kusem cihly rozrazila hlavu. Všichni mě kárali, zastala si mě jen paní Bulica. "Dobře jsi udělala, musíš se umět bránit", řekla s ledovým klidem a chystala se na cestu do Jugoslávie. Nedojela, v Praze ji na přechodu srazilo auto.

Paní Bulicu jsem neviděla hodně dlouho. Když ji sanita přivezla, položili ji i s tvrdou podložkou na postel a tak ležela několik týdnů. Měla poraněnou páteř a docházela k ní rehabilitační sestra. V krásné zahradě jsem sedávala sama. Pan nadlesní dal zahradu mým rodičům k užívání. Ulevilo se mi, uživíme se! Seděla jsem mezi růžemi a brblala polohlasem, jaké mám trápení na tom světě, a že nevím, zda dokáži zazimovat růže tak, aby měly korunky v zemi, jako to dělala paní Bulica. Chodila jsem k ní do ložnice a vyprávěla o všem možném. Podávala jí berle, když už mohla chodit, a nosila za ní stoličku, aby si mohla sednout, když už chůzi nezvládala a stěží došla z ložnice do kuchyně. Rok nevyšla z bytu. Chtěla jsem jí udělat radost a umyla jsem v kuchyni podlahu. Drago ždímal hadr a já myla. Linoleum jsem napastovala, obalili jsme si nohy hadry a podlahu naleštili. Bulica se zase usmívala. 

Čas ubíhal, paní Bulica odložila jednu berli, za čas i druhou a opírala se jen o hůlku. Tu už nikdy neodložila. "Pojedeme do městečka", řekla. A jely jsme. Zavedla mne do obchodu s oděvy. " Vyber si, co se ti líbí, já ti to koupím za to, že jsi mi tak pomáhala". To bylo poprvé, kdy jsem se mohla rozhodnout sama, a vybrala si kostkovanou šatovou sukýnku, která mi moc slušela. Maminka se trochu zlobila, ale když přišla poděkovat, uvařily jsme kafíčko a kakao a paní Bulica přinesla na stůl album. Byla jsem plna očekávání. Ukazovala mamince rodiče, pomalu otáčela až k růžovým lístkům v průhledné fólii....a konečně otočila i tuto stránku. Maminka nic neříkala, jen stiskla paní Bulice ruku.

Dívala jsem se na malou bílou rakev, ve které leželo bleďoučké děvčátko v dlouhých bílých šatičkách, přes čelíčko mělo věneček a celé bylo obložené střídavě bílými a růžovými růžemi. Viděla jsem tak poprvé pohřeb i náhrobek, u kterého rostly dvě růže, bílá a růžová. " Záškrt", řekla paní Bulica a oběma  se koulely po tvářích slzy. Ten obraz z mé mysli nikdy nevymizel. Bylo mi 11 let.

Hodnocení:
(4.9 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Josef Borecký
Docela mi to Tvé psaní připomíná toho kluka z pívovaru z města kousek vodvedle :)
Libor Farský
Musel jsem si to přečíst ještě jednou, tak se mi to líbilo. Chtěl bych Tě vidět v kostkované sukénce !
Marie Seitlová
Hezké, ale smutné. Na Tvé příběhy se vždy těším. *****
Dana Kolářová
Pěkné.
Eva Mužíková
Lidmilo, Ty bys měla své příběhy vydat knižně. šly by na dračku. Opět moc hezké.
Olga Štolbová
Hezká i smutná vzpomínka, takový je vlastně celý život. Díky ...*****
Marie Doušová
Smutné, ale krásně napsané vzpomínky.
Hana Rypáčková
Ten závěr jsem trochu tušila, taky mou sestřenku miminko čekala bílá rakvička. Tetě zbyl chlapec a nám děvčatům kupovala moc ráda šatičky. Počteníčko je to tvoje vzpomínání.
Lidmila Nejedlá
Děkuji za komentáře a Zuzce za obrázek, který přiložila.
Alena Tollarová
Limi, vždycky se těším na Tvoje vyprávění. Trochu veselé a trochu smutné. A před očima mi běží film vlastního dětství a občas se z mlhy zapomnění vynoří nějaká konkrétní událost. Někdy veselá a někdy smutná. Díky.
Dagmar Bartušková
Dočetla jsem se slzou v oku...
Elena Valeriánová
Ilustrační obrázek je krásný.
Elena Valeriánová
Lidmilko .... na dálku Tě objímám.
Zdenka Jírová
Při čtení jsem málem brečela taky. Moc hezky napsané.
Alena Vávrová
Lidmilko, nádherné vyprávění, děkuji.
Libuše Křapová
Limi, umíš krásně povídat. Těším se na pokračování.
Zuzana Pivcová
Vystupňované a stále hezčí. Díky. Snad se trochu povedl i ten ilustrační obrázek.
Naděžda Špásová
Limi, Uhodla jsem to. Je to moc smutné, ale na druhou stranu máš na tu dobu i moc krásné vzpomínky. Bude ještě čtyřka? :-)
Libor Farský
Lidmilko !!! ♥
Danuše Onderková
Lidmilko, moc pěkné i mně při čtení u konce tekly slzy. Na záškrt zemřela i nejmladší sestra maminky. tehdy ji bylo 6 let. Zákeřná nemoc.
Věra Ježková
Lidmilko, je to moc dojemné a krásné čtení.
Hana Polednová
LLidu, moc hezký příběh z tvého života, dovedu si představit ten smutek v tvojí dětské dušičce.
Marie Novotná
*******
Dana Puchalská
Nádhera. Krásný příběh. Děkuji.
Jitka Hašková
Úžasný článek. Děkuji Lidmilo.
Jana Šenbergerová
A takový je celý náš život. Krásné a veselé chvíle se střídají s těmi méně hezkými a smutnými. Liduško, hezky nás svými příběhy provázíš. Připomněla jsi mi, že jsem něco podobného zažívala kolem puberty. Jen ta "moje" paní žila na periferii města ve velmi nuzných poměrech, dnes už téměř nepředstavitelných - bez vody, bez elektřiny, bez rodiny.