Strašidlo Alzheimerovy nemoci
Ilustrační foto: ingimage.com

Strašidlo Alzheimerovy nemoci

27. 3. 2018

Statistiky jsou neúprosné. Celosvětový počet lidí s demencí přesahuje 44 milionů a odhadem se v roce 2030 zvýší jejich počet na 76 milionů a tak bude jejich počet dál narůstat. Evropská centrála Alzheimerovy nemoci odhaduje, že v České republice žije asi 130 000 lidí s demencí.

Existují jednoduché společné znaky demence, a to bez ohledu na typ vzniku této poruchy. Mezi zřetelné příznaky patří problémy s pamětí, zhoršuje se výbavnost, objevují se problémy s myšlením a plánováním, nejistota a úzkost, problémy s vyjadřováním, neschopnost rozpoznávat lidi či věci a objevuje se i zřetelná změna osobnosti.

Zastavme se u deseti nejčastějších příznaků, které se subjektivně vnímají velmi nepříznivě.

Narušení paměti, což omezuje schopnost plnit běžnou pracovní agendu. Dochází k zapomínání na pracovní úkoly, vypadávají jména kolegů, to ještě samo o sobě není závažné, ale jestliže se to stává stále častějším, je to problém. Zejména, když si nevzpomenou ani s odstupem.

Existují problémy s vykonáváním zaběhlých činností, které dříve člověk zvládal. Z běžného pohledu to vypadá jako roztržitost, když člověk nedokončí činnost, která byla přerušena.

Problémy s řečí, nedaří se najít vhodné a správné slovo, postupně pak slovní projev nedává smysl.

Časová místní desorientace. Každý někdy zapomene, jaký je den v týdnu, kam vlastně jede, ale postižený Alzheimerovou demencí se ztratí před vlastním domem, ve vlastní ulici, je bezradný a neví, jak se tam dostal, a neví, jak se vrátit domů. Netrefí.

Špatný a nebo zhoršující se racionální úsudek. Projevuje se to v oblékání, kdy si postižený vezme najednou několik košil. Normálně se stává, že se člověk zabere do nějaké činnosti, že zapomene, že měl na starosti dítě…

Problémy s abstraktním myšlením. Stává se, že běžnou agendu najednou nezvládá, (platební karty), neví, k čemu slouží kódy, které si poznamenal.

Zakládání věcí na nesprávné místo , třeba brýle do ledničky.

Změny v náladě a nebo v chování, postižený Alzheimerovou chorobou trpí prudkými změnami nálad a emocí, propukne v pláč a nebo se snadno rozzuří, i když k tomu není žádný zřejmý důvod.

Změny osobnosti. Ta se mění celkem přirozeně s přibývajícím věkem. Objevují se stavy podezřívání, ustrašenost, nejistota a zmatenost.

Ztráta iniciativy. Postižený propadá do apatie a do pasivity, potřebuje být opakovaně stimulován, aby se do něčeho zapojil.

Současný pokrok medicíny dokáže včas diagnostikovat hloubku postižení pomocí testových metod a nasadit vhodné léky, které průběh onemocnění zbrzdí

A zlepší se tak kvalita života. Tomuto problému se věnuje celá řada institucí, které nabízejí diagnostiku i péči v rámci Domovů se zvláštním režimem. Je proto zbytečné se obávat, že by postižení Alzheimerovou nemocí bylo životní finále! Včasně stanovená diagnóza a nasazená kognitivní terapie může výrazně změnit kvalitu života.

 

MUDr. Jan Cimický

 

 

Autor: Redakce Zpět na homepage
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Novotná
Viděla jsem film a taky byl velmi působivý. Akorát tam to bylo dotažené až do konce. A ten byl dost otřesný. Když přijde řeč na Alzheimera dávám ho k dobru. Slyšela jsem od manželky jednoho profesora vys. školy, že když onemocněl, zjistil si o nemoci vše dostupné a protože je Alzh.choroba nevyléčitelná, ukončil svůj život skokem z okna. Dokud byl ještě trochu při smyslech. Asi bych to tak udělala taky. Než skončit jak batole.
Věra Ježková
Krásná a hluboce působivá je knížka Pořád jsem to já. Autorka Lisa Genova vypravuje příběh vysokoškolské profesorky lingvistiky, jíž je diagnostikována Alzheimerova choroba v raném stadiu.