Muž je v penzi, žena pracuje. Problém?
Ilustrační foto: ingimage.com

Muž je v penzi, žena pracuje. Problém?

24. 3. 2018

Tu situaci prožívá hodně párů, ve kterých je muž starší. Zatímco on odešel do důchodu, jeho mladší manželka ještě pracuje. Přináší to dost komplikovaných situací.

Petr má šedesát devět let, byl úspěšný konstruktér, v práci přesluhoval. Jenže přišly bolesti se zády, cítil, že už výrazné pracovní nasazení nezvládá. „Poslední dva roky jsem cítil, že jsem mladým ve firmě spíše na obtíž, tak jsem to konečně zabalil. Na penzi jsem se nikdy netěšil, práce mi byla vším. Tak jsem si aspoň plánoval, že si užiju naší chalupy, i když žádný kutil nejsem,“ vypráví. Jenže jeho o jedenáct let mladší žena je novinářka, v práci se jí daří, baví ji. Je často ve společnosti, často kvůli práce cestuje a tráví večery mimo domov. To, na co byli celý život zvyklí – že každý žil svým životem, se najednou ukazuje být problém. „Petr mi neustále volá, kdy přijdu, kdy už pojedeme na chalupu. Já chápu, že se doma nudí a je to pro něho nezvyklá situace, ale já ještě pracuji a nemůžu si dovolit odjet na chalupu každý týden už ve čtvrtek,“ vypráví Helena. A tak dochází k třenicím.

Je neděle večer a Petr navrhuje, že na chalupě zůstanou až do pondělí. Helena nemůže, protože už v pondělí ráno má důležitou schůzku a potřebuje být tedy v Praze. Navrhuje Petrovi, ať zůstane na chalupě sám, že pojede autobusem nebo ji svezou sousedé. Petr odmítá, na chalupě se sám nudí, najednou se mu nelíbí, že Helena je málo doma. Každé ráno ji vytáčí otázkou: kdy dnes přijdeš? Otázka je dobře míněná, ale Helena odsekává: nevím, nikdy dříve jsi se mě na to neptal, nevím, jak se mi dnes schůzky vyvinou.

Nezvyklá situace? Ale kdeže, měly by s ní počítat všechny ženy, které mají starší partnery. Vzít si ve třiceti šarmantního pětačtyřicátníka se jeví být skvělé. Ale když je ženě padesát a chce pracovat, z pětačtyřicátníka je pětašedesátník a klidně už může být v penzi. Nebo se mu blíží a on začíná přemítat nad tím, že to nebude úplně ideální sedět sám doma a čekat, až žena přijde z práce.

„Ženy jsou a budou čím dál vzdělanější, jsou samostatnější i ekonomicky a mají a budou mít méně dětí. Tato genderová otázka se projevuje i v oblasti odchodu do penze. Žena by sice ráda pod vlivem tradičně chápané mužské role k muži vzhlížela a až do smrti by ho chtěla vnímat jako svou oporu, realita je však jinde,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová, autorka knihy Jak si vychutnat seniorská léta.

Dochází tak k paradoxním situacím. Ženy se ve vyšším věku dostávají do takzvané mužské role. Když pracovali oba partneři, bylo to považováno za normální, ale jakmile je muž v penzi, má pocit, že se dostal do role pasivní. Mnohdy jeho dosud pracující žena přináší domů více peněz, než je jeho penze. Zkrátka, partneři se ocitli v situaci, kterou dosud neznali.

„Tatínek dost těžce nese, že je máma v práci dlouho do večera,“ vypráví ekonomka Jana, která pracuje ve stejné firmě jako její matka. Její otec už je přitom rok v důchodu. „Je to těžké. Táta se tváří nasupeně, pořád jen kouká do počítače a vede řeči, že mámě je v práci lépe, že je tam schválně dlouho do večera, aby se nemusela doma dívat na starého dědka. Přitom vím, že máma si bere přesčasy a maká, aby něco víc vydělala a mohli si vždy dopřát pěknou dovolenou u moře. Jenže táta na ni začíná žárlit, cítí se méněcenný, ztratil svou dominantní pozici. Vždy to byl on, kdo přicházel domů pozdě večer. A najednou mu máma volá z práce a dává mu pokyn, aby koupil to či ono nebo aby jí vytáhl večeři z mrazáku,“ popisuje Jana rodinnou situaci.

Samozřejmě to tak není ve všech případech. Jsou páry, ve kterých si muži užívají penze a konečně rozvinou své aktivity, zatímco jejich partnerky se realizují v práci. Ale často je to i tak, že ženy jsou mrzuté, že ještě musejí pracovat, zatímco ten jejich už má klid a čas na koníčky. Zkrátka, každý pár je jiný. Všechny, ve kterých je však muž výrazně starší než žena, by si měly uvědomit, že jednou může dojít k situaci, kdy se z muže stane penzista, zatímco žena bude ještě pracovat, vydělávat, vracet se domů večer. Jen velmi dobře fungující páry se vztahem založeným na lásce, důvěře a toleranci, to však zvládnou.

Hodnocení:
(4.9 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Škodová
Ke článku o mužích - důchodcích jsem se dostala až dnes, ale zapojuji se do diskuse. Muži asi hůř snášejí odchod do důchodu než ženy. Já vidím ve svém okolí dost takových nespokojených pánů, kteří svým chováním své ženy i známé a kamarády obtěžují. Dva z nich čekávají na své polovičky před firmou - vidím je z okna bytu (všimla jsem si jich, když jsem byla dlouho na PN). Stojí tam za každého počasí jako věrní psi, potom se pomalu loudají za manželkami. S jednou z nich se znám, a ta mi řekla, že když ho vidí naproti na chodníku, tak má zkažený zbytek dne - cestou domů provádí policejní výslech: co jsi měla na oběd, s kým jsi mluvila, kdo ti volal, komu jsi volala ty... Další celé dny telefonuje známým a kamarádům, bývalým kolegům a nebere ohled na to, že oni jsou v práci či mají jiné povinnosti a nemají čas několikrát za den probírat politickou situaci či jinou mimořádně důležitou záležitost. Ale všichni ti známí neměli nikdy žádné koníčky, kamarády pouze kolegy z práce, takže při odchodu do důchodu najednou nemají nic.
Marie Doušová
Pokud se mají manželé rádi , tak jim vůbec nevadí kdo jde dříve do důchodu.ale nadále si budou pomáhat a mít svoje koníčky , kterým se teď můžou věnovat.Mám dokonce pocit , že nic nestíhám a mám méně času, než když jsem chodila do zaměstnání. Doma jsme v pohodě a rádi. Když chceme , tak jsme spolu, když ne , tak máme každý svůj koutek a svoje zájmy.
Dáša Bilanová
Jojo,celý život jsem dělala dělnické profese jako podřízena a nakonec před rokem jsem změnila práci a zakrátko byla ze mě předačka. A můj manžel je druhým rokem doma na starobním důchodě a u nas je stejná situace, jak popisujete. Mě je 55 let a manželovi v květnu bude 64 roků. Přitom bydlíme na chalupě, takže se nenudí, ale chybí mu společnost chlapů nebo aspoň pravidelné návštěvy svých vrstevníku. Holt Já od konce září mám ještě 8 let do důchodu. Jsem narozená v lednu , mě vychází důchod na 63roků a 8 měsíců. Opravdu se chlapi těžko srovnávají s vědomím , že jsou důchodci a že mládí je nenávratně pryč.
Dana Puchalská
A jestliže nemají žádnou jinou činnost nebo koníčky tak je to síla. To se už ani ponorkovou nemocí nedá nazvat. A pak spolu už nejsou schopni ani mluvit. Jen nadávají a handrkuji se o ničem.
Libor Farský
Ještě bych zmínil nebezpečí, které číhá v opačném případě - když jsou doma oba partneři. Říká se tomu "ponorková nemoc".
Zuzana Pivcová
Myslím, že to v obou případech nedělá dobrotu, když je jeden v práci a druhý stále doma a nemá žádnou zajímavou činnost a jen čeká. Nevím, neznám to.
František Pašingr
Nechápu jak někdo může jít do důchodu a nemít připravený program. Do důchodu jsem si odložil tolik zajímavých činností, jen se mi nějak nedaří do důchodu odejít. Vždy říkám, tohle budu dělat až budu v důchodu. Žena na to opáčí, ale v důchodu již jsi. Zatím nejsem v důchodu, jen pobírám důchod k práci, která mne baví.
Věra Ježková
U nás je to naopak. Já jsem šla do důchodu dřív, přítel přesluhuje – pár hodin týdně učí na VŠ. Potřebuje to, bez kontaktu s lidmi by doma nevydržel.
Margita Melegova
Take mne to potkalo, ale zadna prace kolem domu, jen prohlaseni jsem v duchodu tak nic nemusim delat.
Libor Farský
Možná je to snazší u OSVČ a práce ženy z domova, nebo u muže - vášnivého kutila, případně s jiným velkým koníčkem.