Vzpomínka na výlet na kolech
Foto: archiv autorky

Vzpomínka na výlet na kolech

26. 3. 2018

Zavzpomínám na svá školní léta. Měli jsme takovou prima třídu, hodně jsme společně kamarádili a také vymýšleli nejrůznější společné akce. Zejména v  8. třídě jsme se již cítili hodně dospěle. Protože to byl poslední rok naší školní docházky pro ty, kdo udělali přijímací zkoušky do výběrových škol, chtěli jsme si to ještě společně užít. Kdo se nedostal ten rok k dalšímu studiu, mohl si to za rok zopakovat po absolvování 9. třídy.

Na jaře jsme vymysleli výlet na kolech.  Teď bylo potřeba zjistit, kam? Narhla jsem výlet do tehdy mladého města v Krušných horách - do Meziboří. Vzniklo ze staré horské vesnice zvané Schönbach. Nastavělo se tam plno nových paneláků, soustředila se tam různá učňovská střediska, byl tam vybudován velký kulturní dům a byla tam sportovní hřiště. Znala jsem to tam, nastěhoval se tam můj starší bratr s rodinou, pracoval  tam jako stavební technik. Já jsem tam za ním jezdila na prázdniny . Bylo tam plno mladých lidí a byla tam zábava. V zimě jsme lyžovali téměř u domu, vedla tam slušná sjezdovka. To vše jsem spolužákům vyprávěla a získala je pro svůj návrh. Jediný problém byla vzdálenost. Tehdy to bylo přes Most, kolem Litvínova až do Meziboří asi 30km, možná více. Silnice byly jiné než dnes. Tomu jsme ale nepřikládali velký význam. Naše "cykloskupina" čítala asi 10 lidí - kluci i děvčata. Měli jsme mapu, kterou kluci prostudovali a určili směr cesty.  Nejdříve směr Most - tehdy ještě nebyl celý zbouraný, nová byla jen jedna dlouhá ulice s názvem Podžatecká. To byla naše první zastávka na občerstvení. Bydleli tam příbuzní jednoho spolužáka a ti se nás ujali, dali nám napít, svačinu jsme měli s sebou. Cesta se neobešla ovšem bez několka drobných " technických překážek" - jedna dívka opakovaně píchla. Kluci ale byli praví džentlmeni, vždy se jí ujali a kolo opravili. Vše dopadlo dobře.  Po první zastávce jsme pokračovali do Louky u Litvínova, odkud to byly už jenom 2 km, ale ty jsme museli vyšlapat pěšky, byl to táhlý a dost velký kopec. Nakonec jsme dorazili k cíli. Brácha se upřímně vyděsil, když se mu před bytem objevila zničená parta kolařů. Pozval nás dál, dostali jsme občerstvení a poradil nám i kratší cestu zpět. Zdárně jsme se večer vrátili domů a myslím, že rodiče ani netušili, co jsme prožili. Dnes bychom podobnou túru za stejných podmínek podniknout nemohli, doprava se mnohonásobně zvětšila a na dálnicích bychom se asi neuplatnili.

 Ráda na to vše vzpomínám i s velkým časovým odstupem i obdivem, co jsme jako 14letí žáci základní školy, dokázali bez mobilu, GBS, jen s obyčejnou mapou na úplně obyčejných kolech. Škoda, že nemám žádné fotky z této cesty, tak přikládám jen fotku naší třídy, kde je vidět, jaká jsme byli" ucha".

Hodnocení:
(5 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lidmila Nejedlá
Zdenko, náhodou jste byly krásné děti. Škoda, že jsi se na fotografii neoznačila. Hezká vzpomínka.
Hana Polednová
Krásná vzpomínka, hezký článek a nedivím se, že i po těch letech si na to člověk rád zavzpomíná.
Libor Farský
Půvabná vzpomínka i fotografie !
Jana Šenbergerová
Pěkná vzpomínka. Připomněla mi jediný cyklo výlet s mými deváťáky. To bylo něco! Jela jsem poprvé na kole s přehazovačkou, které mi půjčila naše ředitelka. Přehlédla, že není v nejlepším technickém stavu a já se jen díky šikovnosti jednoho žáka na tom výletě nezmrzačila. A to nás čekala horská jízda a chata bez vody a elektřiny. Všichni na to rádi vzpomínáme. :-)
Hana Rypáčková
Moc hezké vzpomínání, taky máme prima třídu ze základky a stále se scházíme. Na kolech výlety byly na Šumavu a to jsme si dali.. Do kopců jsme my holky kola jen vedly.
Dana Puchalská
Já měla kolo značky Pionýr a bylo to fajn. A když jsem byla větší dostala jsem kolo Eska s beranama. A to byla teprve jízda. Ano žádné navigace jsme neměli a přesto jsme vždy dojeli všichni tam,kam jsme měli.
Zuzana Pivcová
Já jsem se, Zdeno, jezdit na kole nenaučila. Vlastně trochu na cizím, ale tak málo, že jsem to zapomněla. Kdysi jsem psala příspěvek Sorry, já jezdit neumím. Vaše vyprávění i fotka se mi moc líbí. Připomíná mi i naši třídu ve stejném věku.
Věra Ježková
Taky jsem jako mladá ráda jezdila na kole. K nezapomenutelným cestám patřil např. sešup z Ondřejova do Chocerad (a pak kolo tlačit zpátky) nebo z Bezdězu do Starých Splavů (v rámci branného kurzu na fakultě).
Naděžda Špásová
Jako mladá jsem na kole taky jezdívala. Dokonce jsem dělala krasojízdu. Zdenko, hezká vzpomínka. :-)