Co nejvíce trápí obyvatele domovů pro seniory?
Ilustrační foto: ingimage.com

Co nejvíce trápí obyvatele domovů pro seniory?

28. 3. 2018

Nedostatek soukromí. Přesně toho se bojí i lidé, kteří uvažují, zda do domova pro seniory jít či ne. Není to jen tak, začít bydlet najednou v pokoji s cizím člověkem.

Společnost IdeaSense dělala více než dvě stě padesát rozhovorů a workshopů mezi klienty i zaměstnanci různých zařízení, které poskytují sociální služby, a snažila se zjistit, co jim nejvíce znepříjemňuje život. Nejčastěji lidé mluvili o špatném pocitu z nedostatku soukromí. V českých domovech pro seniory totiž lidé nejčastěji bydlí ve dvou i vícelůžkových pokojích. Pro mnohé je to velmi těžce snášená situace, byť se o tomto tématu moc nemluví.

„Poté co jsem ovdověl, jsem kvůli zdravotním obtížím nebyl schopen zůstávat ve svém bytě, a tak jsem využil možnosti přestěhovat se do domova pro seniory. Ovšem byl to šok,“ vypráví klient jednoho ostravského domova, který si nepřeje uvést jméno, aby si personál nemyslel, že si stěžuje. „Sestřičky jsou hodné, snaží se, mají toho mnoho. Ale přestavte si trávit najednou veškerý čas v malinkém pokoji s úplně cizím chlapem. Postupně jsem se na něj stal přímo alergický, i když dotyčný samozřejmě nic zlého nedělá, je to chudák stejně jako já. Prostě jsme tady skončili, dva nemocní dědci odkázáni na pomoc druhých. Ale je strašně nepříjemné být svědkem toho, když mu sestra pomáhá s intimní hygienou, vidět ho, jak ho převléká, jak je mu často zle. A vím, že stejné pocity má on, když vidí mě. Proč mám trávit zbytek života s někým, koho neznám, ke komu nic necítím? Je to frustrující,“ říká devadesátiletý pán, bývalý vysokoškolský pedagog. Vadí mu, že v domově seniorů nikdy není sám. Vyjde na chodbu, tam jsou lidé. Jde do místnosti s televizí, tam jsou lidé. Jeden se chce dívat na seriál, druhý na sportovní přenos, třetí na dokumentární film. „Sám tady nejsem ani na záchodě, protože náš pokoj je miniaturní a spolubydlící slyší každý zvuk, který z té místnůstky vychází,“ shrnuje dotyčný muž.

Každý člověk je jiný, každý nedostatek soukromí vnímá jinak. Například více než stoletý vdovec Jan Gomola, který žije v jiném ostravském domově pro seniory, říká: „Jsem tady velmi spokojený, protože se tady nikdy necítím sám. Vyjdu na chodbu a stále někoho potkávám, navíc nám tady organizují spoustu akcí, kterých se rád účastním. Kdybych žil sám, rozhodně bych takovou možnost  mít společenské kontakty neměl.“ Jeho výhodou ovšem je, že má pokojík sám pro sebe. Samostatných pokojů je ovšem v domovech pro seniory málo a získat ho je terno. Přitom právě samostatný pokoj je považován ze jeden z nejdůležitějších faktorů umožňujících prožít člověku poslední fázi života důstojně.

Autoři zprávy společnosti IdeaSense uvedli, že vícelůžkový pokoj je pro mnoho lidí velmi nepříjemný: „Těžko si na takovou změnu zvykají a sdílený pokoj jim zabraňuje cítit se jako doma. Někteří respondenti dokonce uvedli, že se cítí být ohroženi, jiní, že jim absence soukromí velmi překáží v navazování vztahů.“ Je to opravdu nepředstavitelné pro každého, kdo něco takového neprožil. Opustíte byt či dům, ve kterém jste žili velkou část života, který byl vašim domovem. Nastěhujete se do malého prostoru, kde žijete s cizím člověkem, někdy i více lidmi. Váš je tam jen stolek, židle, postel a pár osobních věcí. Obraz, fotografie… To opravdu není legrace.

Například kancelář ombudsmana, veřejného ochránce lidských práv, řešila na téma soukromí v domovech pro seniory už několik dotazů a podnětů a má na svých stránkách přímo uvedena vysvětlení, na co mají klienti domovů pro seniory právo v oblasti zachování soukromí. Lidé se například ptali: Mám právo mít klíč od svého pokoje a zamykat si jej? Mám právo mít uzamykatelnou skříňku či noční stolek? Mimochodem, na toto je jasná odpověď a sice, že by uzamykatelná skříňka měla být naprosto běžným standardem, který vedení domova musí umožnit. Lidé také uváděli, že jim vadí, že úklid v pokoji musí probíhat bez jejich přítomnosti. Ombudsman: Úklid v pokoji nesmí být prováděn bez vaší přítomnosti, pokud k tomu nedáte souhlas, a pokud vám to vadí, žádejte, abyste úklidu byli přítomni.

A další velmi častý problém: Při vykonávání potřeby na pokoji nemám soukromí a vidí mě spolubydlící. Odpověď: Vaše lidská důstojnost by měla být respektována ve všech situacích, což platí především v případech vykonávání potřeby nebo provádění hygieny. Máte právo požadovat, aby vás pracovníci v případě potřeby doprovodili či převezli na toaletu nebo vám byla poskytnuta přenosná toaletní zástěna. Nebojte se o ni požádat, každé zařízení by toaletních zástěn mělo mít k dispozici dostatečné množství.

Ano, dokud se člověk v takové situace neocitl sám nebo ji nezažívá u svých příbuzných či blízkých, nedovede si představit, jak nedostatek soukromí může komplikovat život, vyvolávat špatnou náladu, pocit beznaděje, ba až myšlenky na skoncování se životem. Je to problém, který rozhodně není možné přehlížet. Autoři zprávy společnosti IdeaSense uvádějí, že by měly být běžné paravany, které sdílené pokoje částečně rozdělí a vytvoří alespoň trochu pocit soukromí.

Za důležitý považují i takzvaný obývací pokoj, tedy společenskou místnost zařízenou tak, aby co nejvíce připomínala obývací pokoj, na jaký jsou lidé zvyklí, a tudíž lákala k posezení. Měl by být zařízený tak, aby co nejvíce připomínal domácí prostředí, nikoli tak, jak to v mnoha domovech pro seniory bývá. Často ho totiž tvoří dlouhý stůl a židle, pár květináčů a tuctové obrázky na stěnách. Připomíná spíše zasedací místnost, jakou lidé pamatují z práce, ale pocit domova vyvolává málokde.

Přesto IdeaSense vyhodnotila vývoj sociálních služeb oproti minulosti jako velký posun ke stavu, ve kterém se dbá na úctu, partnerství a zachování důstojnosti člověka až do jeho posledních dnů. Závěry tohoto zkoumání mají sloužit jako podklady k projektům zaměřeným na další zkvalitňování služeb v sociálních zařízeních pro seniory a dlouhodobě nemocné. Minimálně je dobře aspoň to, že se o nedostatku soukromí začalo mluvit.

Hodnocení:
(5 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Lenka Kuchařová
Moje teta bydlí nedaleko od mne v největším domově pro seniory v ČR (sama mi to tvrdí),který se nachází v Brně na sídlišti Vinohrady na Věstonické ulici.Má samostatný pokoj,kolem domova je velká,krásná zahrada a teta,která zamlada aktivně sportovala (hrála závodně košíkovou) je v tomto směru stále velmi aktivní i v tomto domově.Je kapitánkou družstva 4 mužů a toto družstvo soutěží s obyvateli dalších domovů v kuželkách,petangu a kdoví v čem ještě.Kromě toho se stále vzdělává v universitě 3.věku,protože přenášky probíhají přímo v prostorách domova a teta nemusí kvůli nim nikam jezdit.Přestože tetě už zemřel manžel i dva synové,díky domovu pro seniory a tamnějším aktivitám snáší tyto bolestné události lépe,než kdyby byla někde v bytě sama.Vždycky,když za ní jdu na návštěvu,tak jí donesu nějakou vlastnoručně upečenou dobrotu,o kterou se teta ráda dělí s pečovatelkami,se kterými má velmi dobré vztahy.Práce těchto pečovatelek je velmi záslužná a finančně stále velmi podhodnocená.Stále přetrvává k tomuto povolání stejný postoj jako byl za totality,kdy ošetřovatelky vepřů měly vyšší mzdy,než zdr. sestry v nemocnicích.Za takové situace se nelze divit,že spousta pečovatelek a zdr. sester od tohoto povolání utíká.
Marcela Školová
Je to strašná představa, že musím jít třeba v sedmdesáti na intr... Dost mi vadilo za mlada, že se převlíkám, sprchuji a vůbec nějak obnažuji před obecenstvem, ale teď mám problém i u lékaře. No a navíc pořád hluk a světlo...
Mirek Hahn
Trefa do černého ! Nedostatek soukromí je noční můra.
Hana Šimková
Je mi z toho hodně smutno a pokud bych se měla dostat do takové situace tak bych se asi dalšího života klidně vzdala.
Hana Čadová
Moje příbuzná bydlela ve velkém bytě, kde platila velký nájem. Bohužel tento byt musela opustit a nyní bydlí v DD Slunečnice v Praze Bohnicích. Zde má 1 velkou místnost kde má kuchyňku a obýváček. Zde je spokojená.
Drahomíra Stínilová
Je to úděs.Všude ve vyspělých zemích mají senioři v domovech svůj vlastní pokoj. Samozřejmě, že je to dražší, ale v těchto zemích je nastaven důchodový systém jinak, takže na to vesměs mají.
Věra Ježková
Také si neumím představit nemít ani trochu soukromí. Překvapila mne maminka, která žila dlouhá léta sama a neudržela si ani jednu kamarádku. V DS Háje bydlí v pokojíku s jednou paní a je spokojená. Paní je trošku pohyblivější než ona, tak jí občas s něčím pomůže. Maminka sice někdy zabrblá, ale za chvíli je v pohodě. A je ráda, že je o ni postaráno a že DS klientům nabízí poměrně bohatý program. Muselo to být, maminka má těžkého Parkinsona.
Věra Lišková
Chodím za sestřenicí do DD často. Pečovatelky jsou ochotné a když někomu spolubydlící nevyhovuje provedou výměnu, tak aby na pokojích zavládla pokud možno spokojenost. Jsou tam dvou lůžkové pokoje . Je možno si připlatit několik stokorun za jednolůžkový pokoj. Moji kamarádku nejvíc trápí nuda. Má na pokoji televizi, ale ta jí nezajímá. Je to vlastně čekání na jídlo, které jí nechutná a tak pořád dokola. Jsem ráda když se mi podaří aby se usmívala, ale není to často. Samostatně chodit již nedokáže.
Jana Baloušková
Sdílet pokoj s někým, koho mi přidělí, je úděsná představa. Byla jsem navštívit vzdáleného příbuzného v domově důchodců v Praze Malešicích, pán 83 letý měl sice jednolůžkový pokoj s velikou lodžií, ale na pokoji se s užitnou plochou velmi šetřilo. Postel, malý stolek, jedna židle, polička, maličká skříňka, šatní skříň s nástavcem, do kterého se pán, díky nemocným kolenou, nedostal. Televize zavěšená nad postelí, v předsíni maličký botníček. Klienti musí před nastěhováním většinu svých osobních věcí i oblečení vyhodit. Návštěva sedí na jediné židli, klient leží na posteli. Znám i vynikající pečovatelské domy, kde jsou všichni spokojení.
Zuzana Pivcová
Vzpomněla jsem si na svou pratetu, která šla do někdejšího domova důchodců v 86 letech, když už zcela nezvládala domek. Zprvu tam byla ráda a s paní na pokoji se dobře snesla. Přitom byla zvyklá bydlet dobrých 30 let sama. Pak ale ta paní zemřela a nová obyvatelka jí nepadla do oka. Její názor jsme dost nechápaly, ale vedla si svou. Byla to na její vkus moc velká fiflena. Byla pak čím dál mrzutější a už ji tam život omrzel, takže to pak šlo rychle ke konci. Sama si to nedokážu dobře představit, nemít sebemenší soukromí.
Margita Melegova
Prihlasku mam od 60 let, ale pevne verim, ze svuj bytecek nebudu muset vymenit za DD, vsechno je ale v rukach osudu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Článek plně vystihuje situaci seniorů v DD. Soukromí je základní právo každého člověka tak jako právo na důstojnost. Myslím, že by mělo být prvořadým úkolem státu pomoci seniorům, aby důstojně prožili zbytek života. Místo nesmyslných slev na dopravu by se měla sociální politika zaměřit právě na výstavbu domů pro seniory, tak jak je tomu i v jiných vyspělých zemích tak obdivovaného Západu.
Marie Doušová
Soukromí pro každého člověka je velmi důležité a mělo by se s tímto problémem začít něco dělat. Nedovedu si představit , že bych sdílela místnost s cizím člověkem do konce svého života. Jsem ráda sama a užívám si klidu ve svém soukromí, když chci. V domově bych si připadala jako v nemocnici.Nikdy člověk neví co ho může potkat , ale moje přání je nikdy se do takového zařízení nedostat.