Výběru psa věnujte pozornost, některé rasy přinášejí problémy
Ilustrační foto: pixabay.com

Výběru psa věnujte pozornost, některé rasy přinášejí problémy

31. 3. 2018

Zamilovat se do některé psí rasy může znamenat problém na řadu let. Existují totiž plemena, která majiteli přinesou do života kromě radosti i spoustu starostí. Která to jsou?

Na začátek je třeba zmínit, že dotyční psi za to nemohou. Problém je v tom, že je lidé tak vyšlechtili do určité podoby a vlastností, až to začalo způsobovat maléry. Stačí si porovnat, jak některé rasy vypadaly před sto lety a jak vyhlížejí nyní.

Typickým příkladem je anglický buldok. Lidé na této rase obdivují bizarní vzhled, kdy pes připomíná funící valící se hroudu něčeho pomačkaného. Takže cílem chovatelů bylo, aby byl co nejvíce zavalitý, na krátkých nožkách, se zmáčknutým čumákem a co nejvíce takzvaně pokrčenou kůží. Výsledek? Současní angličtí buldoci jsou často tak přešlechtění, že se pro majitele stávají jednou velkou hromadou problémů. Kdo si je pořídí, musí počítat s tím, že téměř stoprocentně někdy za život psa bude řešit jeho kožní problémy, často opakovaně, často neustále.

Jeho zvrásněná kůže a záhyby skrývají záněty a ty se mění v chronické infekce. V horku takový pes dost trpí, kvůli krátkému čumáku se mu často obtížně dýchá. Když je teplo, nesmí mít zvýšenou aktivitu. Majitel musí zapomenout na dlouhé vycházky, natož aby si tak přestavoval, že buldokovi bude házet míček.

Buldoci mají velmi často potíže se srdcem a dysplazii kyčelního kloubu. To vše jsou vážné nemoci, které si vyžadují spoustu času a peněz. Takže člověk, který se zamiluje do tohoto oddaného, přátelského plemene neobyčejného vzhledu, s tím vším musí počítat. Buldok je typický příklad plemene, které není pro každého a může přinést více starostí než radostí. Ale může za to jen a jen člověk.

Před časem vzbudil velký rozruch článek veterinářky Cat Henstridgeové, která varovala před módou miniaturních plemen. Často za ní stojí takzvané celebrity, které se fotí s malinkými pejsky, jež jsou něčím jako módním doplňkem. Vykukují jim z kabelek, nosí je v kapsách.

„Neustálé zmenšování už tak malých plemen přináší řadu zdravotních obtíží. Problém je, že mnozí lidé si přejí čivavy či jorkšíry, tedy už tak malé psy, ještě menší, a tak chovatelé párují malé, mnohdy nezdravé jedince. Takový miniaturní pejsek znamená mnohdy neustálé chození po veterině, řadu zdravotních obtíží,“ varovala veterinářka.

Ano, zmenšování už tak malých plemen je současný trend a další příklad, kteří psi mohou přinést hodně starostí a trápení. Skutečnost je taková, že každé plemeno je náchylné k nějakému druhu nemocí či chování, které  obtíže může způsobovat. Jestliže si špatně chodící senior pořídí psa rasy jack russel teriér, je to každopádně malér, protože to je pejsek živý, neustále potřebující skákat, běhat, řádit. Když to nemá, zlobí. Kouše nábytek, ničí byt. Nemůže za to, ocitl se v prostředí, které mu vůbec nesedí, které je přesně opačné, než pro jaké byl vyšlechtěn.

Před časem byli nesmírně populární zlatí retrívři. Mají pověst hodných poslušných psů, přitom jsou velcí, takže je mnoho lidí bralo jako ideálního psa na zahradu, na výlety, na sportování. Byla po nich poptávka, takže je chovatelé hodně množili. Výsledek? Téměř celá evropská populace zlatých retrívrů trpí nemocemi kyčlí. Tito psi mají výraz zlatí nejen v názvu, jejich povahy jsou opravdu zlaté. Ale kdo si je nyní pořizuje, musí počítat s tím, že je to tak trochu loterie. Trefit na retrívra bez zdravotních potíží, je terno.

Někteří psi mají více vrozené agresivity než jiní. Jistě, vše se dá správnou výchovou potlačit a vyřešit, ale vycházejme teď ze situace, kdy psa vybírá naprosto průměrný člověk, ne zkušený cvičitel. Rodina s malými dětmi nebo seniorský pár si asi ve většině případů nechce pořídit psa, u kterého bude muset řešit agresivní chování a chodit s ním kvůli toho na cvičiště. Takže v tomto případě je lepší se vyhnout rotvajlerovi, dobrmanovi, německému ovčákovi, jezevčíkovi, ale i už zmíněnému jack russel teriérovi.

Nejde vždy jen o velikost, ale o svéhlavost, sklon k vyjadřování názoru: já jsem tady vůdce smečky, ne ty, páníčku. Samozřejmě do této kategorie spadají plemena psů, která bývají nesprávně označována za bojová, zkrátka psi, kteří jsou vyšlechtěni tak, že mají nesmírně silný skus: pitbulové, stafordšírští teriéři, američtí buldokové, rhodéští ridgbackové a řada dalších. Právě tito psi jsou však nyní módní a pořizují si je i lidé, kteří s výcvikem nemají zkušenosti. A veterináři na to často upozorňují, protože vědí, že tato plemena mnohdy končí v útulcích. Zkrátka, majitelé zjistí, že je nezvládnou. A málokdo si je pak z útulku vezme. Málokdo má totiž odvahu vzít si třeba tříletého psa s vizáží zabijáka, který kdo ví co nehezkého zažil, kdo ví, jak je vychován a jaký má k lidem vztah. Vybrat si vhodné psí plemeno je rozhodování značně zodpovědné a je vlastně nepochopitelné, proč lidé stále volí špatně, když je nyní ke každému plemenu tolik dostupných informací.

„Lidé si často myslí, že není možné, že to roztomilé štěňátko jednou nezvládnou, nevěří tomu, že z něj vyroste pes s vlastnostmi toho určitého plemene,“ upozornila veterinářka Cat Henstridgeová. „A tak si seniorský pár vezme ohaře, který potřebuje běhat, přitom dotyční manželé v podstatě vůbec nevycházejí ze zahrady. Nebo si mladý pár vezme pitbula, narodí se jim dítě a začnou mít strach, že pitbul na dítě zaútočí. Nebo si pořídí šarpeje a pak jsou naštvaní, že neustále chodí na veterinu kvůli jeho ekzémům a zánětům kůže,“ uvedla.

Zkrátka, vybírat psa podle toho, jak se nám líbí, je největší hloupost. Fakt je, že většina z nás to tak dělá.

Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

Fotogalerie
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Kovářová
Hana Rypáčková Trpasličí pudl byl jedním z plemen, nad kterými jsem uvažovala. Mám výborné zkušenosti se středním pudlem, ale naše Any se narodila ještě před tím, než začali být pudlíci módní. Mám třináctiletou fenku anglického kokršpaněla, ale vzhledem k tomu, že rodina mého syna si pořídila hovawarda, budu mít i poté, co mě moje fenka opustí, s kým chodit na procházky. Mojí srdeční záležitostí jsou drsnosrstí foxteriéři, ale toto plemeno se pro starší lidi rozhodně nehodí.
Libor Ptáček
RE Ivana. Občas by těm pejskům lázně pomohly, ale museli by také nabídnout přistýlku pro páníčka.
Hana Rypáčková
Mám už taky pudlíka starého a je to druhý pudl s desetiletou přestávkou. Už nejsou módní, ale problémy se zuby zmenšováním plemene se projevuje. Malá čelist na tolik pořádných zubů původem lovců..Tehdy to byl oblíbený pes.Dnes je jich málo k vidění.
ivana kosťunová
A neposlali ji taky do psích lázní na zotavenou ? Zkus doporučit.
Libor Ptáček
Nedá mi to ale musím do třetice. Vloni jsem byl se sousedovic fenkou sraženou autem na pohotovosti v Brodě. Pohotovost stála dvojku, ošetření asi sedmdesát, prý to je šok a ona to rozchodí, ale to že měla přeraženou páteř i nevšimli, tak že následovala drahá operace jinde. Jak to říkal „tatíček“ Klaus? Prachy se musí točit, což je další pohled na dnešní komplikace s pejsky.
Libor Ptáček
A malinká rada pro Libora Farského. Vezmi si štěně z vedlejší vesnice od fenky křížence, nebo jinak - pouliční směs. Bude za všimné, ušetříš desítku, a máš záruku že je to plemeno odolné, bystré a hlídavé, chytré a nezkažené „účelovým“ křížením. Pokud bych si já vybíral, tak mne zajímají jen vlastnosti rodičů, papíroví předci již nejsou podstatní.
Libor Ptáček
Tak tohle je téma, řekněme třeba můj koníček. Budu se ale věnovat pracovním plemenům, většinou. Slídič, norník, ohaři jako lovečtí a všestranní, a spousta dalších pracovních plemen. Jen že za dobu mého života se to jaksi zvrhlo, kouká se jen na vzhled a cenu min. desítku. Dorazilo mne když stát chtěl-omezil? chovné stanice na osm fen, což tímto vlastně podporuje. Osm fen, na co? Na kšeft? Tak to už je jako s králíkama. Došli jsme tak daleko že lovecký pes se bojí do lesa, a když konečně vyrazí tak se beznadějně ztratí. Slidiči se bojí do rákosí a norník do nory. Dorazil mne případ z příbuzenstva kdy jokšírek se bojí tak že nesleze paničce z klína, jak je to možné? Mini pejsek ale to bývalo srdnaté a neohrožené plemeno. Pamatuji příběh že se tak zuřivě zakousl do nohavice pošťáka že jej museli odstřihnout i s kouskem nohavice. Kam zmizela všechna pracovní plemena, vždyť to byl i nástroj obživy lidí. Nebo další příklad, ale někdy okolo roku 1973. Myslivec měl tři jagteriéry? (drobný štíhlý černý pejsek s rezavými znaky) Vypustil je do lesa a jen poslouchal co se děje. Když se blížil štěkot tak se připravil a dost často mu nahnali do rány černou zvěř, nic jiného psy nezajímalo. Jak se autorka zmínila, co pes to genetický problém a máme nové společenské plemeno, gaučáky a nějaký pracovní výkon? Proč? Všem co mají skutečné pracanty se omlouvám, ale v mém okolí převažují právě ti gaučáci.
Anna Potůčková
Já když vybírala tak jedinou podmínkou byla bílá barva a plemeno vhodné do paneláku - čili společenský pejsek. Vybrali jsme s manželem bolonáčka a že to bude láska na první pohled jsme netušili. Postupem času to došlo tak daleko, že toto plemeno chovám ve vlastní CHS a nikdy jsem nelitovala. Tihle psi jsou nej lékaři psychiky, jsou komedianti a svou povahou nikoho nezarmoutí
František Pašingr
Nejlepší děti jsou vnoučata, protože jdou vrátit. Něco podobného platí pro psa. Mladí bydlí nedaleko a psa k nám odkládají, aby nebyl doma sám.
Hana Klosová
Když jsme rozloučili s naším pitbulem,nejlepším psem,kterého jsme kdy měli,rozhodli jsme se,že si už jiného nepořídíme.Slezla jsem s ním všechny kopce v okolí,na ty nejvyšší mne doslova vytáhnul.Teď když vezmu průměrný věk psa a náš,mohl by tu zůstat dětem na krku.
Libor Farský
V dohledné době mě to čeká, náš Ben již dlouho žít nebude. Jakkoliv je to smutné, rád bych si ještě pořídil posledního pejska svého života, mám v tom podporu své vnučky, žijící ve stejné chalupě. Až ta situace nastane, budu vděčný za každou radu.
Eva Mužíková
Soused z paneláku si pořídil z druhé ruky tříměsíčního pitbula. Nikdy psa neměl, žije v bytě 1+ kk se dvěma dětmi, ženou, králíkem a morčetem. Od začátku s nimi pes cvičí, taká na vodítku, skáče na kolemjdoucí, dere se na každého psa. Nyní už je téměř dospělý, silný ale stále nevychovaný. Venčit jej musí odpoledne dvanáctiletá dcera, která takové navychované mladé zvíře ani neudrží. Tady je zaděláno na velký problém / minulý týden se jí vytrhl a porazil 84 letou paní ,která vedla voříška /.. Několikrát jsem se jim snažila vysvětlit, že takovéto zvíře, které ani nepouští na volno z obavy, aby neutekl , by bylo lepší dát nějakému zkušenému pejskaři, nežli se stane nějaká tragédie... tak jsem zvědavá, jestli má slova budou brát vážně. Psa mi je vlastně i líto...
Marie Bartošová
Vybírali jsme kdysi psa pro dcerku, moc si ho přála. Přihlíželi jsme také k tomu, aby nebyl moc hlučný, aby nerušil sousedy.