Grenadýrmarš. Znáte toto jednoduché jídlo?
ilustrační foto: pixabay.com

Grenadýrmarš. Znáte toto jednoduché jídlo?

5. 4. 2018

Vím, že valná většina čtenářů a především čtenářek ví naprosto přesně, o čem je řeč, ale myslím, že s našimi důchody neuškodí občas si připomenout jídla jak jednoduchá, tak především levná a při troše snahy i velmi chutná.

Já osobně jsem se grenadýrem seznámil asi jako třicetiletý v práci, kdy nějaká moudrá hlava přišla na to, že není třeba zaměstnancům vydávat stravenky, když mohou čerpat z vlastní závodní kuchyně. Bohužel ta byla tehdy v Děčíně a já ve Velkých Žernosekách, tak jídlo přicházelo vždy studené po hodině cestování. Navíc chuťově si ta závodka nijak nezadala s tehdy proslulými školními jídelnami, a mohu vám říct, že jsem to od zaměstnanců coby náčelník stanice dost často schytal. Leč bylo rozhodnuto nějakým moudrým soudruhem, a jídla nám takto chodila asi půl roku, než to konečně po hromadě stížností  někdo změnil.

V té době závodních obědů jsem přijal novou sílu jako operátorku vlakové dopravy, dívenku asi devatenáctiletou, krásnou blondýnku,  štíhlou jako laň. Žádný div, že ji posunovači chodili očumovat, jak to jen šlo, a oni si vždy vymysleli důvod, aby to šlo!

A jednou v době její denní směny nám přišel z Děčína oběd, jak správně předpokládáte, byl to grenadýrmarš. Tehdy to děčínští „chemici“  alespoň tak nazvali. Já samozřejmě věděl, že dívenka je mlsná, proto též tak krásně štíhlá, ale neudržel jsem se a pootevřenými dveřmi ze své kanceláře jí při obědě tajně pozoroval. Tak ona to opravdu poctivě ochutnala, potom přisolila, pak nakapala z lahvičky i polévkové koření, a teprve potom to šla vyhodit do záchodu.

No, já sním skoro všechno, ale zde jsem jí musel dát alespoň z části za pravdu, jak to v tom Děčíně vyrobili, nad tím zůstával rozum stát.

Pak jsem grenadýra objevil v nějaké kuchařce i s tím, že to bylo oblíbené jídlo rakouských grenadýrů, kteří v podstatě jedli to, co kuchyni zbylo z dřívějška a dodávalo to sílu a chuť do boje.

Jsem nevoják,  chuť do boje nemám a nikdy jsem neměl, ale grenadýra si s manželkou občas děláme, a to tak, aby nám chutnal!

Recept, který přihazuji, si nedělá nárok na jedině správný, ale pro ty, kteří snad ještě grenadýra neokusili, by to mohl být první návod, než si najdou ten svůj, co jim bude chutnat ze všeho nejvíc.

Tak tedy: 4 střední brambory, 100 gramů těstovin (já mám rád fleky), 2 střední cibule a trochu sádla, trochu škvarků, kousek uzeného, sůl, pepř a mletá paprika.

Brambory uvaříme v osolené vodě do měkka, těstoviny taktéž, ale pochopitelně zvlášť, nikoliv v jednom hrnci. Na pánev dáme trochu sádla (tak půl lžíce), přidáme hrst vepřových škvarků a pokrájenou cibuli na tom necháme zesklovatět. Přidáme kousek pokrájeného uzeného (nemusí být), osolíme, opepříme a opaprikujeme. Zamícháme a sundáme z ohně.

Brambory pokrájíme nebo protlačíme skrz sítko na bramborový salát, smícháme s uvařenými těstovinami a obsahem pánve v zapékací míse a na 10 - 15 minut do trouby asi na 190 stupňů. Kdo má v troubě horkovzduch, tak zapne!

Je k tomu dobrá kyselá okurka nebo salát z červené řepy. Ale to už přeháním ! Jasně, že je k tomu dobré především to, co chutná vám.

Ale stejně si říkám, že kdyby to takhle tenkrát dostala ta  operátorka, tak to třeba ani vyhodit nešla…

Tak dobrou chuť a budu rád, když mi napíšete svoje osvědčené obměny. Já to zkoušel ještě s kyselým zelím, ale nyní to nejde, protože Warfarin se s ním nemá rád… Ale jinak to je mlaskačka pro draky s tím zelím, jak říká kámoš Pavel, a ten to při své váze musí vědět!

Jo, fotit mne to nenapadlo, tak pardon, bez vlastního obrázku.

Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
My to známe jako nudle s bramborama. Od mojí mamky - hodně cibule osmažit na sádle, přihodit a opéct vařené brambory a pak vše smíchat se širokými nudlemi - k tomu kyselá okurka a věřte i moje děti to milují, ani uzenina tam nemusí být.
Jana Šenbergerová
Zbytky upravuji různě, ale o grenadýrmarši jsem slyšela poprvé teprve nedávno. Možná někdy vyzkouším, ale nebude to ze zbytků. Nudle nám nezbývají, protože je téměř nevařím.
Zdenka Hillová
vařím ho taky moc nám chutná (dávám k tomu kys. okurek ) je to opravdu dobrota :)
Marie Doušová
Nikdy jsem neslyšela Grenadýrmarš, ale u nás doma se vařila Uhlířina , která má stejný recept , jen místo těstovin, tam maminka dávala bramborový knedlík . Už si moc nepamatuji , jak to chutnalo , ale jedli jsme to a nikdo v rodině neprotestoval.
Kateřina Pekárková
Dobrý den, neznáte někdo recept na haši? Můj děda ji dělával, ale dnešní recepty na netu jsou úplně jiné, vím že maso nezapékal , ale smíchal s nějakými špalíčky, asi z bramborovéko těsta. Dával to do velkého kastrolu a já jsem to jedla nejradši z něj. Děkuji
Lenka Nějaká
Zdravíčko lidičky, je mi 30 a čtu tento web dlouho... Po tomto článku jsem se registrovala :-) Zdravím autora - je to krajan cca 6 km. Miluju jednoduchá a krásná jídla... Můj děda(už tady není 16 let) vařil božskou rajskou, roštěnou o svíčkový se vůbec nezmiňuji, bylo by to na celou stranu, když umřel a po nějaký době jsem se ptala táty jak to děda dělal? " Já nevím, já myslel,že to víš ty." Já vím kulový, mě chutnalo a myslela jsem, že chutnat bude vždycky.... Kdesi ve staré kuchařce z antikvariátu jsem našla recepty a uvařila jsem... podle táty to bylo skoro ono, ale něco tomu chybí ( zkušenost?, něco navíc?...) Na jedné oslavě mi táta(dnes už skoro důchodce) řekl, že jeho babička vařila vynikající pivo, doma v polních podmínkách, když umřela tak se otce ptal jak to dělala a on(můj děda) mu odpověděl: " Já nevím, já myslel, že to víš ty." Čili situace se opakuje a my stále víme kulový..... Moje myšlenka! Pokud vaše děti nebo vnoučata,nestojí o vaše rady(dnes nic neobvyklého) , tak já a spousta dalších ANO !!! Děkuji
Růžena Kuželková
Dneska jsem se dostala na tento Web a pokud se mohu zúčastnit,tak u nás se tomuto jídlu říká "grenaďák" a děla se přesně podle tohoto receptu,poprvé jsem se s ním setkala v "minulém století",když jsme byli stanovat na Moravě u Znojma.Tehdá zbyly zbytky všehochuti a proto jsme to smíchali dohromady a bylo po "bídě".Jsem ráda,že jsem v této skupině a zdravím všechny kdo se v této skupině "pohybují",hezký den R.
Zuzana Pivcová
Nikdy jsem to neslyšela a jako původem němčinářka bych to samozřejmě spojovala s něčím zcela jiným. Vzhledem k tomu, že jsem léta nevěděla, co je nějaká závodní jídelna či stravenky (to jazyková škola nevedla), asi bych za tento zajímavý pokrm byla docela vděčná. :-D
ivana kosťunová
Můj strýc to dělával také, většinou na Nový rok, a spotřeboval všechny zbytky ze Silvestra. Pod názvem Beton mám na svém profilu.
Věra Ježková
Věděla jsem, že existuje, ale ne přesně, co to je. To bych mohla. Před lety jsem byla překvapena, jak jsou dobré vařené brambory s rýží. A cibulí, samozřejmě. S uzeninou, nebo bez ní.
Hana Šimková
Tak já jsem vůbec nevěděla, že to, co si někdy smíchám ze zbytků se jmenuje Grenadýrmarš. S tímto názvem už to získává větší respekt, než použité zbytky.
Alena Tollarová
Znám velmi dobře od dětství. Dělám si ho většinou, když mi zbudou třeba dvě ve slupce uvařené brambory. Zkoušela jsem i jiné těstoviny, ale nejlepší jsou klasické fleky. Nedávám ani žádné uzené ani papriku, takže je to ještě obyčejnější. A nejlepší je jíst ho rovnou z kastrólu a vyškrábat to připečené dno :)
Margita Melegova
Bezvadna rychlovka, u nas plati 3x a dost, pokracovani dalsi rok.