Statusové symboly. Znáte je?
Ilustrační foto: ingimage.com

Statusové symboly. Znáte je?

6. 4. 2018

Mobil, auto, dovolená, kuchyňská linka… To vše jsou symboly, které vyjadřují, jak na tom jejich majitel je. Lidé se navzájem posuzují podle toho, co vlastní, odedávna. V této době však porovnávání podle věcí nabralo neuvěřitelné obrátky. Štastný ten, kdo se tomu dovede ubránit.

„Prosím tě, jak můžeš pořád používat ten tlačítkový starý telefon?“ Toto pravila nedávno pětašedesátiletá bývalá vědecká pracovnice své o něco mladší sousedce. Ano, vzdělaná zralá dáma, ne patnáciletá puberťačka.
„Proč bych ho nemohla používat? Nechápu, co ti na tom vadí?“
„Nic mi na tom nevadí. Ale vypadá to, jako by sis nový, moderní, dotykový nemohla dovolit.“
„To není o tom, jestli si ho můžu nebo nemůžu dovolit, ale o tom, že tento mi stále ještě slouží, funguje, tak nechápu, proč bych ho měla vyhazovat.“
„Protože vypadáš jako chudák, když ho někde vytáhneš.“

Přehnané? Ale ne. Mobilní telefon se stal typickým statusovým symbolem této doby. Mnozí lidé si kupují jeho stále novější a lepší typy, přestože ty staré ještě fungují. Už přestává platit, že mladí dávají starší mobily rodičům a ti prarodičům. Mnozí lidé vyššího věku si pořizují nejnovější typy chytrých telefonů stejně jako mladí. Prostě je nové technické vymoženosti baví, jsou pro ně podstatné. A dávají tím, ať už vědomě nebo podvědomě, okolí najevo: jsem na tom dobře, jsem aktivní, schopný, chytrý stejně jako můj mobil.

Srovnávání se je věc, která provází lidstvo odpradávna. Dříve však bylo mnohem jednodušší. „Když jsme si v sedmdesátých letech pořídili fiata, byli jsme na sídlišti, kde všichni vlastnili škodovky, naprosté hvězdy. Bylo to něco, jako kdybychom dnes před panelákem parkovali jaguára nebo porsche. Fiata jsme přitom získali jen díky úplatku v podniku Mototechna, kde pracoval náš příbuzný. Pamatuji si, že kvůli tomu autu pak se mnou jedna obzvláště závistivá sousedka přestala mluvit a na manžela přišlo do podniku udání, že určitě krade, když má na to kupovat si zahraničí auto,“ vzpomíná třiasedmdesátiletá Hana.

Dnes s údivem pozoruje, jak její snacha podléhá srovnávání v mnohem brutálnější formě. „Mají deset let starou kuchyň, z mého pohledu tedy novou. Perfektní, vybavenou snad všemi spotřebiči. Ale ona pořád přesvědčuje mého syna, že ji musejí vyměnit za novou, od určité značky, protože všechny její kamarádky mají tu dotyčnou značku a ona si je teď prý ani nemůže pozvat domů, protože by ji pomluvily, jak příšernou má kuchyňskou linku,“ vypráví Hana.

Problematice současného srovnávání a vytváření statusových symbolů se dlouhodobě věnuje psycholožka Sonja Lyubormirska z Kalifornské univerzity. Ta tvrdí: „Tendenci neustále se srovnávat s druhými mají především lidé, kteří jsou nespokojeni s vlastním životem. Vzhledem k tomu, že celá současná konzumní společnost je založená na neustálém srovnávání se, tedy nakupování věcí, které mají ostatní, se zdá, že jsme nespokojeni úplně všichni.“

Srovnávání se s druhými podle toho, co kdo umí či dokázal, může být do určité míry motivující, tudíž prospěšné. Srovnávání se podle toho, co kdo vlastní, co si může dovolit koupit, je zpravidla zdrcující. Jistě, může být motivací hodně pracovat, učit se, zkrátka snažit se být úspěšný a také si moct tolik dovolit. Ve většině případů však vede jen k závisti.

V jedné chatové osadě nedaleko Prahy je již delší dobu pozorovatelný následující jev. Jestliže si někdo z majitelů chat pořídí nové auto, brzy si nové auto pořídí jeho sousedé a pak další. Vozový park tam tedy lidé obměňují poměrně často, přestože se jedná o lidi naprosto průměrné, o střední třídu, mnoho z nich už je v penzijním věku.

„Když si soused koupil nové auto, říkala jsem manželovi, že to další sousedka nepřežije a donutí manžela také k výměně vozu,“ říká jedna z obyvatelek osady. „A bác ho, za pár měsíců to tak bylo. Dotyčný si pak chlapům v hospodě stěžoval, že na to padly všechny úspory, co měli na penzi. Jenže manželka prý tak dlouho hučela, že přece nemůžou jezdit starým autem, když Petr má nové, že podlehl. Nejhorší na tom je, že můj muž teď začal vést řeči typu: no, je fakt, že ta naše stařenka už dlouho nevydrží, už je to takové nedůstojné s ní jezdit, asi se začnu po něčem novějším taky poohlížet. Je mi jasné, že kdyby kolem sebe ta nová auta neviděl, ještě by ho to nenapadlo. Ale cítí se teď méněcenný, má pocit, že si sousedé myslí, že si nové auto nemůžeme dovolit,“ vypráví.

Mnohým může být takové uvažování k smíchu, ale psychologové ho považují za naprosto přirozené. Například antropolog Martin Soukup, který zkoumá život lidí v odlehlých částech světa, má poznatky, že podobně se lidé chovají všude. Jen mají samozřejmě jiné životní podmínky a tudíž jiné statusové symboly.

„Jednou z nejzásadnějších proměn na Nové Guinei byl příchod mobilního signálu. Stal se statusovým symbolem majetku. Je vidět, jak lídři jednotlivých klanů jsou ti, kteří mají mobilní telefon. Mobil se stal symbolem toho, že je člověk úspěšný. Jakoby se tam teď utvářelo něco na způsob střední třídy,“ uvedl.

Zkrátka, statusové symboly má každá společnost. My jich teď máme hodně a navíc se často mění. Udržet s nimi krok je mnohem těžší než dříve. Reklamy na nás valí tolik nových a stále vylepšených spotřebičů, aut, mobilů a dalších věcí, že pokud někdo srovnávání se s ostatními v mladém či středním věku podlehne, hrozí mu velký průšvih. Čím starší bude, tím více se ten průšvih bude v jeho životě projevovat. Protože kupovat si v penzi stále nové mobily, auta či kuchyňské linky může opravdu málokdo.

Hodnocení:
(4.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

TÉMATA
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Slyšim prvně o statusu. Nikdy jsme neměli moc peněz,na vše poctivě si vydělat a tak jse m zůstala normální.
Karel Hyndrák
V Africe prodávají makety mobilů. Černoši na ně balí černošky, které se domnívají, že se jedná o movitého černocha.
Josef Borecký
Jistý tento symbol je i přijet MHD nebo vlakem oproti autem. S tím už jsem se párkrát setkal . Přijet "cockou" no to je úroveň ... Kolik lidí takhle uvažuje . O kolik by byly volnější silnice nebýt toho.
Jarmila Komberec Jakubcová
Řídím se heslem "Nejsem tak bohatá, abych si kupovala laciné věci". To už objevil někdo přede mnou.Statsy mně nezajímají. Každý máme jiný žebříček hodnot, Já ráda cestuji ale nevěřím na tzv. laciné ubytování či destinace. Mít kvalitní telefon není luxus, ale potřeba a tak i bezpečné auto. V moderní kuchyni vybavené přístroji se lépe vaří než na kamnech a tak bych mohla pokračovat.Také už nepereme na valše a pracujeme s internetem na PC. To bychom nebyli "íčkaři". I když jsem vetchá stařenka mám ráda pohodlí, které jsou v dnešní době dostupné.
Hana Šimková
Ještě, že se mě to netýká, jsem stará a všechno mám z dob dřívějších, včetně telefonu. Klidně si s tím žiji a nezávidím, ani netoužím.
Jana Šenbergerová
Už dlouho mám pocit, že jsem nějaká divná. Asi budu z jiné planety. Ze všech symbolů mě nejvíc zajímají agrosymboly a pak panáček a panenka označující WC. Ty statusové mi mohou být ukradené. :-)
Jiřina Votavová
Lidé byli, jsou a budou různí. Poznala jsem, že pro někoho je opravdu nakupování nových a lepších věcí určitým vnějším znakem jeho pozice, pro dalšího radost, někteří jsou proto i schopni se nezvladatelně zadlužit. Jiní se nijak nevzrušují a kupují jen to, co k spokojenému životu potřebují a peníze investují do svých zájmů a koníčků bez ohledu na to, co si myslí okolí. Ne vždy ale tyto statusové symboly odpovídat skutečnosti a obě skupiny lidí mohou klamat tělem.
Blanka Macháčková
Asi se od části diskutujících liším. Moc dobře si pamatuji, jak jsem chtěla originál džíny. I teď by se mi líbily nějaké značkové botičky. Myslím, že by vydržely více než ty neznačkové. Ale určitě je nikomu nezávidím. Pokud vám statusové symboly udělají radost, tak pro ne. A naopak.
Jiří Libánský
Jeden člověk mě chtěl zlákat na něco jako tkzv. "letadlo". Když mne chtěl navnadit horentní sumou příjmů, tak řekl: "Představte si, že budete mít před barákem auto, které vám budou všichni sousedé závidět". To mne vyděsilo a totálně odradilo. To poslední, co bych chtěl, je to, aby mi lidi záviděli. Ale asi pro dost lidí je to skutečně argument.
Libor Farský
Mně to přijde jako kdybych žil na jiné planetě - kde žádné statusové symboly neznají. Do svého života je zavádět nebudu.
Věra Halátová
To není "status", to je tupost a omezenost. Při svém zaměstnání jsem měla na pracovním stole stohy "výkonu rozhodnutí" lidí, kteří "vlastnili" drahé auto - na úvěr nebo leasing, nejnovější typ mobilu nebo tabletu - opět na půjčku, nebo si půjčili na drahou zahraniční dovolenou., nebo dokonce na oslavu šedesátky nebo sedmdesátky. Jestli ta paní píše podle zkušenosti svých známých, tak to ji lituji.
ivana kosťunová
Františku P. Já myslím, že váš hodnotový systém je nastaven naprosto správně-svědčí o tom výraz absolutní blaženosti ve vašem obličeji.
Libor Ptáček
Františku, jsi jednička......Vyšel z vrátek, požehnal se křížem, v ruce hůl.......
František Pašingr
Myslíte, že mám ten správný status? http://www.hint.cz/fotky/l4461inv.jpg
Martina Lichnovská
Já mám tlačítkový mobil 4 roky- asi za tisícovku. Několikrát do týdne mi spadne a rozletí se i s baterkou, na displeji 3 praskliny - no který nový dotykáč by to vydržel:-)).Nebojím se, že ho někdo ukradne, když ho ztratím tak co- pořídím podobný, bolet to nebude. Ćím je věc složitější, tím se víc kazí, člověk se o ní bojí. Mám dost jiných starostí, než se stresovat, kde jsem zas ten mobil nechala. A ty různé blbosti navíc jako intermet v mobilu - jen to žere peníze. Stejně jako u auta - parkovací senzor- na co, automatická klimatizace- na co - jen to nahodí 100-150 tisíc navíc. Mám ráda nové věci , ale hlavně musí mít smysl - selfíčko 3x denně- to kutečně nepotřebuji. Statusový symbol není o tom, že musím mít to, co soused. Ale kdyyž něco potřebuji, tak si mohu za své peníze pořídit to, co mi nejvíc vyhovuje a co se mi líbí. A tím se dostávám k tomu, že obsah článku neodpovídá nadpisu, je o závisti a špatně postaveném hodnotovém systému.
Libor Ptáček
Souhlasím, mít lepší než soused-sousedka je měřítko úspěchu, ale odsaď pocaď. Nastaly doby kdy se spotřební zboží vyrábí doslova jako “spotřební“, použít a zahodit, více nevydrží, jo prachy se musí točit. Týká se ti i milionových investic hlavně aut. Pamatuji někdy kolem roku 1975 soused otočil Škodovku na kolíbce na bok a vevařil jí novou podlahu. Kdo to dnes dělá? Mám v městském sběrném dvoře kamaráda a rád se za ním stavím na kus řeči a je s podivem, vždy si odvezu nějakou pozornost. Touha po novém, lepším končí tím že se vyhazují ještě funkční věci. Nebo jiná varianta, týká se automatek. Drobnost, ucpaná přívodní hadice, nefunkční vypínač dvířek, nefungující elektroventil jsou důvodem vyhození a koupi nové. Přitom jsou to banální věci které si domácí kutil dříve běžně opravil. Nebo se dělá GO bydlení a vyhodí se boiler co je rok od výroby. O telefonech je škoda mluvit, ale držte se hesla „čím chytřejší telefon, tím blbější může být majitel“. Ano, jděme s dobou, ale vše s rozumem. Vyrobit nábytek co se po dvou stěhováních rozpadne, lednici či tiskárnu co odchází pravidelně po záruční době, to by si dříve žádný „řemeslník“ nemohl dovolit. Kolik z vás používá věci, i elektro co pamatují minulé generace? Nebo boty a oblečení. Jaksi jsem podědil několik pytlů oblečení a bot, většinou nenošené. Nikdo to nechce a hodit to do konteineru se mi nechce, začne tím kolečko kšeftování a nakonec to stejně prodají v akci vše za třicet. Važme si lidské práce a hodnot co vytvořili naši předkové. Jen se těším na příběhy podle tohoto vzorce, až na té níže někým jmenované osadě manžel zjistí že soused má novou a mladší partnerku a on mé pořád tu starou, to bude veselo.
Mirek Hahn
Ivana: já neznám ani muže, který byl dal miliony za červené Ferrari. To napovídá, že asi nejsem na příslušné společenské úrovni s příslušnými přáteli :-)
Marie Doušová
Sama mám tlačítkový telefon a je mi úplně jedno, co si o tom myslí okolí. Mě vyhovuje. Srovnávání lidí bylo a bude stéle, ale není to pro lidi rozumně uvažující. Ničím se nechlubím a také se s nikým nesrovnávám. Proč bych to dělala?
Zuzana Pivcová
Zdejší komentáře se mi líbí. Každý má k tomu co říct. V praxi to vesměs není, překonat toho druhého, ale nezaostat, nebýt za chudinku. Vždyť na tom stojí i reklama vyzývající mladé stylem: To musíš mít!! Já jsem na tohle hrozný ignorant. To se týče vybavení domácnosti, elektroniky i módy. A známé mám mezi lidmi, kterým to nevadí.
ivana kosťunová
Ženy ? Neznám ženu, která by dala miliony za červené Ferrari, a projížděla se v něm po vlastech českých, aby sousedé "viděli" Touhu po dokonalejších mobilech také vidím jen u mužského pohlaví. :)) Pro mě takto smýšlející reprezentují určitou duševní prázdnotu. Není jich zdaleka tolik, jak by se podle tohoto článku zdálo.
Mirek Hahn
K tomu "vyrovnávání score" jsou náchylnější ženy, o dost víc. Nicméně pro jedince, kteří v tom vlaku závisti nejedou, to poskytuje i zajímavé možnosti využití. Především, veřejná prezentace mírně pod svou ekonomickou úroveň, výrazně méně přitahuje zloděje než ostentativní chlubení množstvím majetku. Také v situacích, kdy lze očekávat nějakou konfrontaci nebo složité jednání s někým kdo si na statusové symboly potrpí, je záměrně skromnější sebeprezentace výhodou. Velmi pravděpodobně bude skromnější stranu ta "napapaná" strana podceňovat a ponechá ji tím možnost překvapit. Na celý cirkus se statusovými symboly nejvíc doplácejí ti, kteří se jejich pomocí plahočí na vyšší společenskou příčku :-)
Věra Ježková
Statusové symboly? Netušila jsem, že něco takového existuje. Jistě, člověk vždy musel aspoň trochu držet krok s ostatními, aby se příliš neodlišoval a/nebo proto, že to bylo příjemné – třeba minisukně nebo šusťáky. Jinak je mi ale srdečně jedno, kdo co má a kolik to stálo. Auto jsem nikdy neměla, bydlím v bytě nic plus jedna, nemám chytrý telefon, exotické dovolené mě nelákají …
Blanka Macháčková
Pokud kupuji drahé auto proto, abych nevypadal jako chudák když už ho ten soused má taky, pak je to statusový symbol. Pokud ho koupím pro, že je bezpečnější, tak je o dobrá investice. A tak to je se vším.
Dana Puchalská
Lidi jsou jak opice. A velkou měrou se o to zasloužila reklama. Kupovat si jen tak nový nábytek, aby mně známí nepomluvili, je podle mně zhovadilost. A to platí i pro výměnu auta za další ještě modernější značku.
Jaroslav Rodzenák
Hezký článek, výborně padnoucí do dnešní konzumní společnosti. Používám například stále tlačítkový telefon a vůbec se necítím být nějakým outsiderem. A pokud pohled na můj mobil někoho odpuzuje je mi jej neskutečně líto. Když jsem před časem si jej měnil za nový , sám prodávající mi říkal : Pane, pokud jen telefonujete a píšete sms neblázněte s dotykovým. Ve zbytku a v důsledku jsou ostatní aplikace kravinami. Pravda, bez internetu asi být nelze jako zdroje nejrůznějších informací, k tomu mi slouží notebook. Obdobně pohlížím na ty různé výměny aut, kuchyní a kdoví čeho. Lidé se zbláznili, svět se zbláznil. Vést obyčejný, šťastný ale naplněný život - to je oč tu běží. Mladí vůbec a přiznejme si - my starší - kolikrát také ne. Těšme se z každodenních drobností, odžijme si každý den jako by byl poslední. Hodně sluníčka všem přátelé !
jana zelená
Statusové symboly jsou staré jako lidstvo samo. V dřevních dobách si lidé porovnávali třeba koně nebo pazourky.Jak tomu cvhcete zabránit. Lidé se prostě navzájem porovnávají. Já pamatuji, že jsem jako děcko chtěla šedivé galošky s kožíškem. měl je každý, nebno huberťáček a tak bych mohla pokračovat. Jsme prostě takoví a jiní nebudeme.